Je to již téměř měsíc, co dům v Zárybničné Lhotě, v němž žije Alena Kasalová, zalil rozbouřený Chotovinský potok. Při vzpomínce se ani dnes šestasedmdesátiletá žena neubrání slzám. Stěny stavení stále působí, jako by se v nich zastavil čas. Alespoň nepatrný úsměv jí na tváři vykouzlila informace, že táborští zastupitelé její dceři – majitelce domu schválili 100 tisíc korun na odstranění následků povodně. I přesto ale potrvá ještě řadu týdnů, než se seniorka bude moci vrátit domů. „Chalupa je dcery Dany a já tady žiji sama. V baráku jsem měla vody ke kolenům a vše bylo pod bahnem. Azyl mi poskytla vnučka, u níž teď musím bydlet," začala své vyprávění Alena Kasalová.

Vyhodila nábytek, spotřebiče

Musela vyhodit veškerý nábytek, špinavá voda zalila kotel i uhlí, zničila spotřebiče. Sama se ze stavení dostala na poslední chvíli: „Syn mě musel vynést ven na zádech. Řekl mi, ať si vezmu aspoň občanku. Víc jsem nestihla. Mám na zahradě postavenou betonovou zeď a navíc je tady protipovodňový val, a tak jsem do poslední chvíle doufala, že vodu zadrží. Jenže ta vše přelezla během chvilky."

Do stavení se syn ženy pokoušel ještě vrátit. Voda byla ale silnější: „Kluk se tam šel podívat, ale proud a vlny byly tak silné, že ho strhly. Chlapi mu museli pomáhat, aby se z toho dostal."

Holé místnosti, omlácené omítky a zničená podlaha. Tak nyní vypadá domov Aleny Kasalové. O mimořádné pomoci, kterou město pro seniorku schválilo, se dozvěděla od Táborského deníku. „O tom vůbec nevím. Jen jsem slyšela, že bychom mohli dostat nějaký dar. Jsem moc ráda, pomůže nám to udělat alespoň základní opravy," usoudila.

Do nich se již pustila nejbližší rodina. „Musely se vytrhat všechny podlahy a teď betonujeme nové. Také je zničená elektřina, která se bude vysekávat, " konstatovala.

Alena Kasalová prozatím dostala také dávku mimořádné okamžité pomoci, kterou vydává úřad práce. „Šla jsem o ni žádat s dcerou. Nejdříve mi řekli, že mi dají jen na postel a pračku, že je to nejdůležitější. Když to tady ale pak viděli, dostala jsem třicet tisíc. Přišla jsem ale téměř úplně o všechno. S těmi sto tisíci to snad půjde o něco lépe. Vše si děláme sami. Po práci mi sem jezdí pomáhat zeť i synové. Nevím, co bych bez nich dělala," podotkla Alena Kasalová.

Příspěvek konkrétní osobě na pokrytí škody po povodni schválili jen v Táboře. V ostatních městech, které Táborský deník oslovil, spíš přispívají do veřejných sbírek nebo záchranným složkám.

Například chýnovští zastupitelé vyčlenili z rozpočtu sto tisíc korun. „Patnáct tisíc putuje na Vodní záchrannou službu do Soběslavi, která lidem pomáhala. Peníze jsou určeny na údržbu jejich vybavení," řekl starosta Chýnova Pavel Eybert.

Peníze i do Putimi

Pavel Eybert doplnil, že dalších 85 tisíc korun věnovali nejvíce postižené jihočeské obci Putimi. Chýnov s povodněmi velké problémy nemá. Potíže na začátku měsíce i minulý týden nastaly pouze ve mlýně ve Stříbrných Hutích. „Vlastní ho žena, která tu ale nebydlí. Při první povodňové vlně měla v jedné z místností minimálně sto dvacet centimetrů vody a v minulém týdnu asi dvacet centimetrů," vysvětlil Pavel Eybert s tím, že voda nemůže odtéct přes blízký mostek. Při posledním zvednutí hladiny po něm teklo až třicet čísel vody.

„V roce 2002 jsme vyhlásili sbírku pro lidi a sami do ní přispěli i penězi z rozpočtu. Jinak naši hasiči fyzicky pomáhají, letos například v Měšicích či Plané nad Lužnicí," konstatoval Pavel Eybert.

Materiální pomoc mají připravenou ve Veselí nad Lužnicí. „Jsme v kontaktu s Českým červeným křížem a koordinovali jsme, aby se věci dostaly do jejich skladu. Lidé si tam tak mohli vyzvednout například hygienické prostředky či repelenty," upřesnil místostarosta Václav Matějů s tím, že před 11 lety museli ve městě po povodni strhnout několik domů. Jejich obyvatelé, přibližně čtyřicet rodin, se pak nastěhovali do nově vybudovaného domu, s jehož stavbou pomohla státní dotace.

Bechyně vsadila na veřejnou dobrovolnou sbírku pro postižené ze Zářečí. „V pondělí bylo na kontě 59 tisíc," konstatoval místostarosta Jiří Beneš s tím, že další peníze již přišly například od hodonínských zastupitelů, hejtmana Olomouce či od kroměřížských vodovodů a kanalizací. „Lidem, kteří měli zatopené sklepy jsme ihned dávali dotaci 2,5 tisíce. Komu se dostala až do místností, dostali pět tisíc korun," doplnil Jiří Beneš. Z příspěvků hradili i elektrickou energii spotřebovanou vysoušeči zdí.