Čekat u spolumajitelky táborského nakladatelství Baobab Terezy Horváthové jiný než kladný přístup ke knihám, by bylo hodně pošetilé.Doma s manželem mají na tisíce svazků.

Čím je pro vás kniha?
Určitě společníkem na každý den. Jsem člověk, který se bez ní neobejde.

Pamatujete si knížku, která u vás tuhle vášeň probudila?
To už byly knížky v dětství, strašně ráda jsem četla Astrid Lindgrenovou, později dobrodružné knihy od mayovek, vernerovek až po foglarovky.

Bavila vás i školní povinná četba?
Bavila, já ji četla ráda. Například Babičku jsem přečetla asi patnáctkrát. Snad jen Jirásek mne moc nebavil.

Víte, kolik už jste toho přečetla?
Přesně to nevím, ale bude to v řádu tisícovek. V podstatě každý den přečtu skoro jednu knížku. Bez knihy nemohu usnout, a i když mám hodně dětí, tak večer, když celý dům spí, já si ještě čtu.

Jak máte velkou knihovnu?
Hodně, ale tím, jak jsme se pořád stěhovali, tak ji mám rozloženou mezi domy a chalupou. Řekla bych, že knih bude kolem pěti tisíc.

Co nejraději čtete?
Jsem mezižánrová, takže jedním slovem nejde odpovědět. Mám ráda dobrou klasickou literaturu, například ruské klasiky, ke kterým se stále vracím. Hodně čtu knihy, které se zabývají historií 20. století. Potom mám ráda i současnou prózu. V tuhle dobu jsem pro sebe objevila W. G. Sebalda, který zvláštním způsobem míchá esejistiku, dokument a prózu. Zatím napsal jen čtyři romány, z nich jen dva byly u nás přeloženy, stále se k nim vracím.

Jakým způsobem vedete ke čtení svoje děti ?
U nás je to takové přirozené. Jak vidí, že hodně čtu, tak po knize také sahají. Takže u nás se to spouští samovolně. Nerada někoho k něčemu nutím, proto jsem vyčkávala. Až když se začaly ptát, poradila jsem jim. Čtou rády.