Záměr koupit nevyužitou budovu u řeky s nádvořím, autoservisem a objektem, kde funguje cukrárna a květinářství, přiblížil starosta Jiří Šimánek. „Schválili jsme záměr pořídit celý areál kromě elektrárny, kterou si vlastníci chtějí ponechat,“ upřesnil s tím, že uvnitř jsou nyní dva byty.

Jednání s majiteli vypadá slibně. „Máme několik variant na využití, ale necháme si určitě zpracovat studii využitelnosti,“ doplnil plány.

PRO MLADÉ ČI SENIORY

V interiéru zachovají komerční prostory, z druhého patra mohou být byty. „Buď startovací nebo pečovatelské. Máme totiž značně nepokrytou poptávku na ubytování,“ uvedl. S realizací pomůže vhodný dotační titul.

O vzhledu původní mlýnice zatím nemají představu. „Jedná se o opuštěnou část, přízemí a tři podlaží, stálo by za to využít potenciál tohoto místa ve středu města,“ dodal s tím, že by přistavili také přiměřené parkoviště.

S odstavením vozu je zde problém podle provozovatelky květinky Romany Štiakové i v současnosti. „Máme poměrně dost zákazníků a nejenom místních, odradí je však, že nemají, kde zaparkovat. A to platí i pro cukrárnu,“ sdělila.

Jak podotkl starosta, je to běh na delší vzdálenost. „Objekt je veliký, budeme na tom pracovat postupně. Jsou to krásné prostory, horní patra s výhledem na řeku. Navíc historických domů v Plané je pomálu,“ zmínil.

Odpovědná vedoucí floristického obchodu Pavlína Dobrovská je ráda, že se komplex dočká renovace. „Koupi města vítáme, protože objekt už je v horším stavu a potřebuje opravit. Avšak nevíme, co bude s obchody, které tu jsou v nájmu jako ten náš,“ obává se.

Stará budova v samém centru města by mohla získat nový kabát a stát se tak v budoucnu dominantou Plané nad Lužnicí. Na finální podobu je zvědavá i majitelka květinky Romana Štiaková. „Pokud zde vzniknou byty za rozumný nájem, tak je obsadí bez problémů. Snad nás tady zachovají, protože už máme svou klientelu,“ naznačila, že na stěhování se necítí.

POUTAVÁ HISTORIE

Jak uvádí kniha Ladislava Pavla Planá nad Lužnicí – Výletní místo, mlýn se v lokalitě u řeky Lužnice nacházel již v roce 1837.

„Z vyprávění jsem se dozvěděl, že ho dříve vlastnil hrabě Harrach, ale prohrál ho v kartách s želečským velkostatkářem Františkem Maškem,“ prozradil Deníku již dříve jeden ze čtyř majitelů Josef Strnad.

Podle historický análů byl vodní mlýn první budovou v obci, do které byl zaveden elektrický proud. V roce 1914 Plánští vyjednávali o zavedení elektriky, ale vypukla první světová válka. V roce 1920 se majitel František Mašek rozhodl, že za pomoci vodní elektrárny osvětlí své podniky i obec. Veškeré práce tehdy prováděl František Mareda, majitel nejstaršího elektrotechnického závodu v Táboře.

VZÁCNÁ NÁVŠTĚVA

Do Plané přijel na dovolenou i prezident osvoboditel, Tomáš Garrigue Masaryk. Večer si chtěl zapálit petrolejovou lampu, kterou si přivezl. Jenže mu do petroleje natekla voda, a tak musel svítit svíčkami. Když se to dozvěděl František Mareda, kontaktoval velkostatkáře Maška a během dvou dnů umístili hned do tří pokojů ve mlýně lustry a prezidentovi tak pobyt zpříjemnili.