VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S kulturou v Choustníku pomáhá škola

Choustník - Příroda kolem Choustníku by mohla žasnout sama nad sebou. Střed obce působí kolem třetí hodiny odpoledne ospalým dojmem. V obrysu návsi stojí starý zámek, hospoda, kostel, prodejna Jednoty a voňavá pekárna. Už se začíná šeřit. Tím spíš vyniká nasvícený vánoční stromek u radnice. Melancholii rozetne radostný křik dětí vracejících se ze školy. Člověk si najednou připadá jako zapomenutý herec na scéně.

2.1.2012
SDÍLEJ:

Martin Kůrka a Tomáš Carda se zapojují do místních kroužků. Foto: Martin Donát

Zaměstnanci zemědělského družstva pospíchají domů rázným krokem, jiní šlapou těžké převody na kolech. Děti čekají na autobus, ostatní z nich vyzvedávají rodiče. Někteří si stačí ještě nakoupit. Je těžké najít odvahu proniknout do zaběhnutého chodu obce a zeptat se kohokoliv, jak se zde žije. Položit otázku by vyznělo, jako tahání druhého za rukáv.
Kolem radnice jde žena, která přizpůsobuje krok malé vnučce. Nese květiny na hřbitov. Na pozdrav odvětí úsměvem, takže není nic snazšího než se k ní přidat.
Pochází z nedalekých Mlýnů a přes třicet let žije v Choustníku, kam chodila do školy. Celý život je zaměstnána v zemědělském družstvu, kde pracuje i její zeť. „Nemůžu si tady na nic stěžovat,“ říká dvaapadesátiletá Zdena Stárková.
Jen lituje zámku. Býval v něm domov důchodců. Od té doby silně zchátral. Záchrana je tak na současném majiteli. Má už zažádáno o stavební povolení a chce vybudovat v zámku byty a restauraci. V jedné části je dokonce naplánovaný pivovar. „Následně by se měl dočkat opravy park a výhledově i bazén, který je součástí majetku,“ vysvětluje záměr starosta Choustníku Jindřich Komárek.
Po cestě na hřbitov den definitivně pohasl a venku není koho oslovit. Ve škole se ale stále svítí. Základní škola hraje na menších obcích výraznou roli. Je totiž základem jejího života.
Dveře jsou otevřené. V kabinetu sedí nad prací sbor učitelek. „Zavolám vám ředitele,“ říká jedna z nich. „To je můj manžel,“ představuje Jiřina Krejzová svého muže.
Společně s dvěma syny se přestěhovali do Choustníku před patnácti lety. Předtím bydleli na sídlišti Nad Lužnicí v Táboře. V anonymním prostředí jednoho z paneláků.
„Znali jsme se a navštěvovali s manželskou dvojicí, která tady působila před námi. Manželka jako pedagogická elévka dostala také první umístěnku právě sem. Takže vazby na Choustník u nás byly dlouhodobé,“ svěřuje se Karel Krejza.
Záchranný kruh
Když mu tehdejší ředitel choustnické školy na jedné z návštěv nabídl, jestli ho nechce vystřídat, tak nejdřív nebral pobídku vážně.
„Po příjezdu domů se nám to rozleželo. Panelák pro nás znamenal pouze noclehárnu a ve škole jsme byli téměř pořád. V choustnické škole se dalo navíc bydlet,“ vzpomíná na zlomové období Krejza. Přihlásil se do konkurzu a s celou rodinou se přestěhoval. Předtím učil mnoho let na Střední integrované škole technické. „Změna prostředí byla nejhorší pro staršího syna. Končil víceleté gymnázium a začal dojíždět na gymnázium v Soběslavi. Kamarády měl hlavně tam. Také autobusové spoje do Choustníku nejsou ideální. Kdo nestihne linku odpoledne, čeká do večera. Ráno zase musí vstávat o dost dřív než ve městě. Ale chápu to, ekonomicky není možné zajistit častější spojení,“ naznačuje Krejza, s jakými nevýhodami se obyvatelé Choustníku potýkají.
Základní potraviny si ale můžou nakoupit v obci, mají tu poštu, obvodního lékaře a díky pekárně chodí pro čerstvé pečivo i v neděli. Za zábavou, další lékařskou péčí a většími nákupy, musí do města. „Stačí v pečlivě připraveném seznamu vynechat jednu položku a můžete jet znova,“ směje se Jiřina Krejzová.
Pokud zanikne škola v obci, slábne i tep jejího života a lidí znatelně ubývá. Takové mají zkušenosti vesnice i v okolí Choustníku.
„Jsme pořád podlimitní škola. Máme poslední dobou kolem sto třiceti dětí. Ale díky vstřícnosti zřizovatele a opatřením, kterými se snažíme nezatěžovat obec nadměrnými finančními požadavky, jsme plně organizovaná škola s devíti ročníky,“ vysvětluje Krejza.
Obec má ve škole silného spojence. Ulehčuje rodičům starost tím, že poskytuje dětem sportovní, výtvarné i odborné kroužky a kurzy. Takových aktivit lze napočítat desítky.
Rodiče ve škole
Pedagogové pomáhají i s kulturou. „Zorganizovali jsme například Rybovu mši vánoční v kostele. Se svazem zahrádkářů jsme připravili akci, na které si lidi mohli vyrobit adventní věnce. Teď plánujeme koncert žáků Základní umělecké školy, které mají detašované pracoviště u nás, aby nemuseli dojíždět,“ jmenuje Krejza jen některé činnosti, které zpestřují život i obyvatelům Choustníku.
Desítky z nich využilo i vzdělávací projekt pro dospělé. Chodí na kurz angličtiny a loni se učili v kurzu výpočetní techniky. „Vybírali jsme za tyto kurzy symbolické peníze a potom je použily na nákup učebnic do školní knihovny,“ říká ředitel.
Když uhodí zima
Má kolem sebe stabilizovaný tým učitelek z Choustníku, okolních obcí a z Tábora.
„Vy to tady neznáte, ale když uhodí skutečná zima, je těžké se sem dostat. Ale máme tady i takové kaskadéry, kteří to zvládnou,“ ukazuje Krejza nenápadně na jednu z učitelek, která z Tábora dojíždí a po cestě nabírá své kolegyně. „Když zůstanu v košickém kopci, tak by ten den mohli školu zavřít,“ směje se pedagožka.
Obecně se říká, že na vsi dostávají děti jedničky, které si nezaslouží. „Tohle u nás rozhodně neplatí. Asi deset let u nás praktikujeme Scio testy, které mimo jiné poskytují zpětnou vazbu, jestli znalosti žáka odpovídají klasifikaci. Testy měly ještě jeden velký význam, když na střední školy museli žáci skládat přijímací zkoušky. Byli dobře připraveni. Třeba i na gymnáziu pak figurovali na předních místech,“ doplňuje manžela Jiřina Krejzová.
Choustnická škola zjišťuje pomocí testů také obecné studijní předpoklady žáka. „Jedná se o analýzu, podle níž zjistíme, jaké má dítě přirozené schopnosti. Jsme úspěšní v tom, že ho dostaneme ještě o kousek výš,“ dodává Krejza.
Také vděčí starostovi Choustníku, že škola je nově opravená, zateplená, má například vyměněná okna, novou stravovnu, v třídách nechybí moderní učební pomůcky, včetně interaktivních tabulí.
Ve sklepě, kde se skladovalo uhlí, vystavují žáci výtvarné práce. Škola také každý den pronajímá novou tělocvičnu. Krejza zároveň oceňuje, že při brigádách ve škole pomáhají rodiče.
„Vnímám to úplně stejně. Škola je základem pro život v obci. Proto se ji snažíme podporovat,“ přidává se starosta Jindřich Komárek.
Příslibem je nárůst dětí v mateřské školce. „Uvolnila jim prostor školní družina, která se přesunula,“ vysvětluje starosta.
Přednosti Choustníku jsou stejné jako u dalších vesnic ležících uprostřed přírody. „Jestliže náš starší syn nesl stěhování těžko, tak mladší Martin si výhody malé obce mohl v dětství užít. Chodil zrovna do čtvrté třídy. Našel si spoustu kamarádů, po škole hodil tašku za dveře a letěl s ostatními na hrad nebo do lesa. To ve městě není možné. Sledovat to, bylo pro nás hodně radostné,“ říká Jiřina Krejzová.
Kdo by se chtěl do Choustníku přestěhovat, může se spolehnout na kvalitní školu a krásu okolní přírody. Smířit se musí s dojížděním.
Lidi tady zaměstnává pekárna, zemědělské družstvo a továrna na bramborové lupínky. Ta na druhou stranu nedávno propouštěla.
Možnosti stavět jsou v Choustníku omezené. „Parcel je dost, ale v soukromém vlastnictví. Majitelé zatím nechtějí pozemky prodávat,“ uzavírá Komárek.
K Choustníku ještě patří vesničky Kajetín a Předboř, kde dokonce bývalo kino.

Autor: Martin Donát

Místo události:
2.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ilustrační foto

Již nejsou mezi námi

Ilustrační foto.

Soběslav vyvěsila postup odbahnění rybníka Nový

V Táboře představí dekorace z korálků

Tábor – Středeční vernisáží v 17 hodin v Galerii 140 ožijí korálky, z nichž autor vytvořil šperky a různé dekorace. K vidění budou až do 17. února. Výstava je spojena s fotoobrazy Josefa Rychetského: korálky a Afrika.

Tábor hostil kvalitní tenisové turnaje, ve hře byli i domácí zástupci

Tábor – Tenisové centrum na Pražském Sídlišti se stalo dějištěm turnajů mužů a žen kategorie B.

Veselá trojka

Soběslav – Ve středu zavítá do soběslavského kulturního domu Veselá trojka Pavla Kršky.

Sára Saudková projevila zájem o želečský Špejchar

Želeč - Pro obrazárnu Špejchar byl loňský, jubilejní pátý rok existence, bezesporu nejúspěšnějším.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>