Tábor/ Za profesionálního fotografa se z úcty ke starším a zkušenějším kolegům nepovažuje, přesto se s foťákem přes rameno vydává i do cizích zemí a pořizuje záběry extrémních sportů pro renomované časopisy.


Nejčerstvější uznání své práce máš ale z veletrhu cestovního ruchu Holiday World, který v Praze skončil v sobotu. Čím jsi upoutal?Jde o pohlednici, kterou jsem nafotil pro město a to ji na soutěž vyslalo. Nejdřív do krajského kola, kde jsem se dostal do postupující desítky, tuším na deváté desáté místo, a pak na Holiday World, kde jsem v kategorii o nejkrásnější turistickou pohlednici obsadil sedmé místo. To mne pochopitelně těší, protože do soutěže bylo přihlášeno dvě stě pohlednic. Z nich pak porota některé vyřadila, takže konečné rozhodování se dělo mezi sto čtyřiceti třemi pohlednicemi od jedenasedmdesáti autorů.


Jaké zákoutí Tábora porotu tak uchvátilo?Je to pohled z děkanského kostela přes starou radnici na Kotnov a v pozadí je vidět Lužnici a Pintovku. Jde o skloubení historie Tábora s přírodou.


Při jaké příležitosti snímek vznikl?Myslím, že je starý zhruba dva roky, kdy jsem s městem spolupracoval na publikaci Vítejte na Táborsku, do které jsem pořizoval několik fotek a tohle je jeden ze záběrů.


Tebe samotného ten snímek také nadchl? Říkal sis, to se mi výjimečně zadařilo?Tuhle otázku tam, prosím tě, vůbec nedávej.


Proč?K tomu nemám co říct.


Tak dobře. Ale jestli Žižkovo náměstí patří mezi tvé oblíbené lokality, to říct můžeš, ne?Patří nepatří. Je pravda, že z náměstí je už nafocené asi úplně všechno, proto se každý fotograf snaží najít záběr, který ještě nikdo před ním nepořídil. Myslím, že se vždycky něco takové dá najít, třeba jiné světlo, jiný úhel pohledu, jiná atmosféra. Trošku jde také o štěstí, protože se stane, že mám určitou představu o záběru, a když přijdu na místo, je všechno jinak. To vyžaduje i trpělivost, ale ještě stále jde zachytit náměstí jinak, než to udělal někdo přede mnou.


Uznání odborné poroty z výstavy propagačních materiálů dostal i tvůj kalendář s památnými stromy Táborska. Začíná z tebe být sběratel ocenění?To jsou zatím takové poloúspěchy, ale přesto člověka potěší. Rozhodně dávají motiv k další práci. Finančně si určitě nepolepším; jediné, co z toho je, že o tom napíšeš v novinách. Prosadit se mezi profesionály je totiž dnes hodně těžké, navíc se za něj nepočítám, to bych toho musel víc umět. Já hlavně rád fotím.


A taky plánuješ výstavu…To je pravda.Jjestli to všechno vyjde, tak bych letos měl mít výstavu černobílých fotografií. Moc se na to těším, ale i docela bojím, protože černobílou fotku už jsem dlouho nedělal. Myslím, že u nich člověk musí víc přemýšlet a rozvíjet fantazii. A to mě baví.