Nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).

Mladá Vožice – Čís. nové 4, staré 4, josefinské 3. Bývalý panský pivovar.

Pokračování z min. týdne

Když na ten způsob smír se docílil, tak se protokol s tím připamatováním skončil a podepsal, že nepožívané právo mlynáře svůj dobytek s panským stádem proti náhradě 15 kr. z kusu pásti, dorozuměním obou stran bezouplatně k odepsání příjde, že pan plnomocník právo k užívání z panského podhradenského rybníka v té samotné míře a v tom samotném obsahu, jakž až dosaváde pozůstávalo, tomuto mlejnu pro celou budoucnost zachovává a pojišťuje, správu hráze, stavidel a splavu na sebe resp. na vrchnost přijímá, naproti čemuž se mlynář za sebe a své nástupce zavazuje: na hráz, stavidla a splav bedlivý pozor dáti, aby se při povodni nebo jiných nehodách zbytečně škoda neudělala. Za nedostatek vody jak při lovu neb správě rybníka nižádnou náhradu nemá žádati. Vejnos z tohoto pojednání příjde k pojištění umluvených závazků k knihovnímu vtělení a vyznamenání. Podepsáni: Josef Stušák, řídící komisař, Jan Charvát, ekonom, A. Kňaurek, aktuar, Heinrich Gross, plnomocník pana oprávněného, Augustin Rajský. Svědci: Johan Mančal, Martin Meudörfl. Při soupisu obyvatelů zapsáni ve mlýně: Aug. Rajský, mlynář, manželka Barbora, syn Ignác, mlynářský tovaryš, František mlyn. tovaryš, Karel (odveden r. 1849 k pěš. pl. ll. Rainer) Jan (odveden k vojsku r. 1854), dcery: dvojčata Marie a Veronika, Františka, Josefa.


Dne 28. května 1863 Augustin Rajský postoupil mlýn synovi Františkovi v ceně 3500 zl. rak. čís. Pro vnučku Agustina Rajského Marii provdanou Olivovou připadá 105 zl., pro Františku provdanou Adalbertmannovou 200 zl., pro Karla Rajského 1000 zl., pro Jana Rajského 800 zl. Augustin Rajský vymiňuje si hospodaření do smrti. Z oněch 1000 zl. pro Karla Rajského má dostati 500 zl. Jan Parkos, důchodní v Jistebnici.


Rok 1875 byl pro mlýn osudným. Dne 3. července kolem poledne strhla se nad Vožicí a okolím silná bouře s průtrží mračen, z nichž lily se spousty vody, takže říčka Blanice vystoupila ze svých břehů a ke čtvrté hodině zaplavovala již všecky louky a nížiny počínaje od Nového mlýna a Dubiny daleko až za Kamberk. Ve mlýně na Dubině vzala voda 12 sáhů polenového dříví a hnala se mocnou silou k obecnímu mlýnu, kde pobořila most, vyvrátila stromy a valila se přes silnici i s hukotem ke mlýnu Podhradnímu. Protože stavidla u rybníka nestačila spoustám vody, zřítila se přes hráz blíže dřevěného kříže a vrazila do mlýna. Obyvatelé uprchli rychle do horních místností, ale vody stále přibývalo, takže brzy zbořila stodolu u mlýna, odnášejíc po břicho ve vodě rovněž hospodářské nářadí, vozy, kočár, dříví, prkna, špalky z pily, vše plavalo. Mezitím seběhl se lid a pomocí žebříků zachraňovali nejdříve obyvatele, pak vyváděli dobytek. Ale byl nejvyšší čas! Hned na to hráz nemohouc odolati návalu vod, protrhla se právě ve svých základech. Rozlehl se praskot, zakouřilo se – a mlýn zmizel ve vlnách.

Vody unášely postele, stoly, židle, skříně, šaty, prádlo, peřiny, utopenou drůbež, vepřový dobytek, husy, kachny atd. Při tom býval by se utopil také občan Doubek z Pavlova, kterého zachránil s nasazením života četník Jandourek.

Voda hnala se dále po řekách, boříc mosty a zaplavujíc vše na zabahněných loukách, když voda opadla. Jako hoch sedmiletý díval jsem se na tuto tragedii mlýna s vrchu hradu a pamatuji onen hrozný okamžik, kdy hráz se protrhla, stromy na ní se kácely do vody a mlýn mizel ve vlnách. Budova byla pak znova postavena stavitelem Františkem Klierem z Tábora a mlýna se po Františku Rajském ujal potom Hynek Rajský, který tu se svou sestrou dlouho hospodařil neženat. Roku 1931 pro pokročilý věk a churavost prodal mlýn Eduardovi Kardovi a jeho manželce Františce. Vystavěl si malou vilku a trávil zde dni odpočinku až do 16. listopadu 1936, kdy zemřel ve věku 76 let. Jím vymřel starobylý a velmi rozšířený rod mlynářů Rajských ve Vožici. Poslední tento člen rodu, pravý typ poctivého, dobrosrdečného „pana otce“, pohřben byl za velké účasti občanstva z města i z okolí na hřbitově u sv. Mikuláše. Před katastrofou mlýna byl na něm nápis „František Rajský, Léta Páně 1785“. Na nově vystavěné budově pak čteme: F. A. Rajský boží lidská pomoc 1875.

Ústní podání

Vypráví se, že ve mlýně bývaly za starých dob konány schůzky, při nichž shromáždění modlili se ku sv. Goroně, aby jim dala zdraví a peníze. Při jedné takové pobožnosti strhl se prý ve mlýnici takový hluk, že účastníci postrašeni rozutekli se. V dějinách Hradce Jindřichova píše František Teplý o různých pověrách a mezi jiným také o rybářích, kteří modlili se ku sv. Goroně, spomocnici proti všem neřestem v hospodářství.

Richard Hrdlička