Nedoklubali se. Mají ale svou oporu. A hlavně jejich mámy. Rodičům nedonošených dětí pomáhá Nedoklubko. Od loňského roku už má i Táborsko svoji koordinátorku. V jižních Čechách jako jediní.

Klára Csirková ze Soběslavi si před třemi lety zažila vše na vlastní kůži. „Kluci se narodili skoro dva měsíce před termínem. Přestože si na personál v Českých Budějovicích, kde jsem s dvojčaty strávila dva měsíce, nemůžu ani v nejmenším stěžovat, dozvídala jsem se jen to nejnutnější. Kolik dostali mléka a jestli dýchají sami. Péče doktorů byla špičková, ale na nějakou psychologickou pomoc jim čas nezbýval,“ vzpomíná na svůj pobyt na neonatálním oddělení Klára.

Přitom právě psychologická pomoc je v těchto těžkých chvílích pro matky po porodu to nejdůležitější. „Nedozvěděla jsem se tehdy, že tenhle svět je vlastně normální. Že nedonošených dětí se v naší republice rodí téměř osm procent a jejich počet stále roste. První brožurka Nedoklubka, která se mi náhodou přes moji kamarádku potom dostala do ruky, pro mě znamenala obrovskou úlevu,“ přiznala nová koordinátorka Nedoklubka pro táborský region.

Prostor v Radosti

Na webových stránkách sdružení najdete desítky různých příběhů maminek, které se rozhodly, že se o své zkušenosti podělí s ostatními. Denně funguje od šestnácti do sedmnácti hodin Helplinka, kam se mohou rodiny nedonošených dětí obrátit. Nedoklubko navíc usiluje o to, aby na odděleních nemocnic fungovali psychologové.

„Při prvním pohledu maminky do inkubátoru už by měl u ní někdo stát a podpořit ji, uklidnit,“ míní Klára.
Matky nedonošených dětí mají totiž často problémy stýkat se s ostatními rodiči. Není vyjímkou, že maminky, které musely nechat své dítě v inkubátoru, raději předstíraly těhotenství, než aby čelily nepříjemným otázkám, kde mají miminko. V táborském rodičovském centru Radost mají rodiče nedonošených dětí možnost se setkávat. A to každých čtrnáct dní.

„Tyhle mámy mají specifické problémy. Může se i stát, že se do kolektivu ostatních rodičů moc nehrnou. Dali jsme proto Nedoklubku k dispozici prostory a podílíme se částečně i na jejich programu Mámy pro mámy,“ shrnula Petra Basíková z RC Radost.
Celý projekt odstartoval letos v lednu. Má tři roviny.

„V programu Mámy pro mámy se vyrábí dárečky. Takové drobnosti s osobním povzbuzujícím vzkazem. Ty pak putují do porodnic do rukou maminek, které předčasně porodily. K nim dostanou ještě knížečku příběhů Nedoklubka,“ přiblížila Klára Csirková první část projektu.
Samy maminky se podílejí i na jeho druhé části. Právě vzniká sešit příběhů těch, které si tuto cestu prošly a chtějí ostatní povzbudit na nelehké cestě.

Mamušky

A za třetí: V Nedoklubku se klube síť maminek – poradkyň. „Říkáme jim mamušky. Zatím jich máme šest. Na webových stránkách na ně budou k dispozici kontakty spolu s jejich krátkým profilem,“ naznačila koordinátorka. Mamušky nesmí radit v oblasti zdravotnictví. Dvakrát ročně budou procházet supervizí. Jakmile nabudou dojmu, že to některá z maminek, která se na ně obrátila, nezvládá, musí kontaktovat spolupracující psycholožku.
„Už jsem se zapojila do projektu Mámy pro mámy a ráda bych se stala i poradkyní,“ svěřila se Deníku Michaela Lískovcová z Tábora. Jejímu synovi, který se narodil v šestadvacátém týdnu těhotenství, už budou tři roky. Bez větších potíží už hodně dohnal, přesto chce osmadvacetiletá maminka požádat o prodloužení mateřské.

„Ještě stále cvičíme Vojtovu metodu, ale syn hlavně není sociálně zralý, což nám potvrdila i psycholožka. Přesto máme obrovské štěstí, že se nám vyhnuly nějaké větší obtíže,“ soudí Michaela Lískovcová. V českobudějovické nemocnici strávila se svým předčasně narozeným synem dva a půl měsíce. Pomoc hledala na internetu. A našla. Nedoklubko ji stejně jako mnoho jiných ujistilo: Nejsi v tom sama.