Církevní mateřská škola v Táboře slaví dvacáté narozeniny. Přežila celorepublikový úbytek dětí i hospodářskou krizi a dnes si může opravdu gratulovat. Počet dětí už překročil dvojnásobek původní kapacity a zdá se, že rozšiřování ještě není konec.

„Když školka začínala, měla pětatřicet dětí ve dvou třídách. Od té doby byla dvakrát rozšířena, a to v roce 1996 a v roce 2005, takže dnes ji navštěvuje 85 dětí a zdá se, že bude třeba vyjednat další rozšíření,“ říká Ondřej Soběslavský, farář Českobratrské církve evangelické, jejíž táborský sbor školku zřizuje.

Práci s dětmi má církev v podstatě v popisu práce. Už od samého začátku měla sklony pečovat o děti a mládež. V Táboře se tato tradice váže už k roku 1912, kdy byla z podnětu faráře Bohuslava Součka zakoupena vilka v Příběnické ulici a přeměněna v sirotčinec zvaný Komenského domov. O třináct let později byl postaven tzv. Masarykův domov ve Smetanově ulici, který zdaleka nesloužil jen jako duchovní středisko sboru, ale střechu nad hlavou zde nalezlo okolo 40 chudých studentů, kteří přišli do města za vzděláním. „Kromě toho tu byla každé ráno otevřena místnost, kde děti přijíždějící do táborských škol mohly trávit čas do začátku vyučování,“ dodává Ondřej Soběslavský.

Válka a čtyřicet let totality pak ale zamíchaly kartami. „Naproti sirotčinci měla vilu Hana Šádová. Po změnách v roce 1948 usoudila, že o vilu nejspíš přijde a proto bude lepší ji věnovat sboru a podpořit tak jeho práci s dětmi a mládeží. Administrativně byla sice tato změna provedena, ale dům nakonec stejně obsadily státní instituce. Naštěstí si strůjci těchto pořádků mysleli, že to bude „na věčné časy“, takže se o papíry moc nestaraly, což znamenalo, že po právní stránce byl majitelem nomovitosti stále sbor,“ vrací se k historii farář.

Po roce 1989 se sbor přihlásil o svá práva, převzal objekt i s mateřskou školou, která zde v té době sídlila a navázal tak na přerušenou tradici. Od roku 1991 zde působí jediná evangelická mateřská škola v Čechách a zájem ze strany rodičů o ni stále stoupá.

„Rozhodla jsem se dát svoje děti do církevní školky, protože mi přišla menší a rodinnější než ty městské. A to, co jsme od ní čekali, se nám zcela vyplnilo. Vztah k dětem tu mají velmi blízký a lidský nejen učitelky ale také provozní personál. Není to žádné anonymní zařízení, kde by se děti ztrácely. Moc se nám tu líbí,“ zdůvodnila svoji volbu Kateřina Rinkeová z Tábora.

K životu školky patří i křesťanská výchova. Farář přichází do každé ze čtyř tříd dvakrát týdně a nenáročnou formou je seznamuje s biblickými příběhy. „A také se tu hodně zpívá. Písnička Já mám kocábku náramnou se stala v podstatě hymnou školky. Děti ji ale mohou zpívat, jen když nezlobily,“ směje se Ondřej Soběslavský, který své svěřence vždy doprovází na kytaru.

Vzhledem k tomu, že devadesát procent dětí nemá s církví nic společného, jde podle faráře svým způsobem o misiji. „Nejde nám o žádné církevní seznamy. Jen doufáme, že naše setkání děti v dobrém slova smyslu poznamenají,“ věří Soběslavský.

Svoje výročí oslavila církevní mateřská škola v neděli v Masarykově domě, kde sídlí také jedna ze čtyř tříd. „Vzhledem k tomu, že od státu nedostáváme na provoz školky žádné peníze, daří se nám ji udržet především díky sponzorům, kterým za jejich příspěvky děkujeme,“ pronesl Ondřej Soběslavský.

A na konci samozřejmě nemohla chybět hymna školy. Farář se však tentokrát neptal dětí, zda zlobily, ale jestli byli hodní rodiče. A ti si svoji Kocábku na závěr oslav zasloužili.