Právě na pozdravení naprosto neznámého člověka je princip tohoto dne postaven. Tento pro někoho možná bláznivý nápad se zrodil v hlavě dvěma bratrům a americkým studentům Michaelovi a Brianovi McCormackovým, kteří se chtěli postavit válce mezi Araby a Izraelci, jež v roce 1973 zuřila na Blízkém východě. Chtěli dokázat, že konflikty lze řešit i jiným způsobem, než jen silou a zbraní. Tím je právě komunikace. No a které slovo si lidé vymění jako první, když si chtějí promluvit? Ano, je to pozdrav.

Podle obou bratrů by tak dnes, 21. listopadu, měl každý člověk pozdravit alespoň deset lidí. Tak přispěje k udržení světového míru.

Jak se zdravíme?
Slovo pozdrav vyjadřuje přání dobrého zdraví, je projevem úcty, přátelství a dobrých úmyslů. Při setkání dvou neznámých lidí hraje pozdrav velmi důležitou roli. Může pozitivně, ale i negativně ovlivnit společenský život člověka, pomoci mu k úspěchu nebo přinést neúspěch. Za život pozdraví člověk průměrně více než třistatisíckrát, což údajně představuje celkem sto devadesát hodin.

V Čechách se nejčastěji zdravíme podáním ruky, políbením, objetím nebo úklonou a přitom říkáme:

Námořnické „Ahoj": Tento pozdrav pravděpodobně vychází z anglického výrazu „Ahoe" nebo „Ahoy", který podle legendy používali námořníci jako povel v té nejvyšší nouzi, kdy bouře zlámala stěžně i kormidlo a loď zůstala už jen v božích rukou. Pokyn „Ahoy" námořníkům přikazoval pokleknout a modlit se k poctě Ježíšově Ad Honorem Jesus. Transkripce těchto slov dává dohromady „Ahoy".

Sokolské „Nazdar": Tento pozdrav je ryze český. Jde o složeninu prvních dvou slov věty napsané na kasičkách, do nichž lidé přispívali na stavbu Národního divadla. Celá věta zněla „Na zdar důstojného Národního divadla." Pozdrav se mezi lidmi uchytil už v roce 1851. O dvanáct let později ho oficiálně převzali i sokolové.

Italské „Čau": České „Čau" vycházející z italského „Ciao" se do Československa dostalo v 50. letech minulého století, kdy se v kinech objevil italský trhák Grande strada azzurra (Velká modrá cesta). Film se hemžil italským pozdravem „Ciao", který lidé převzali částečně ze vzdoru proti komunistickému „Čest práci".¨

Kuriozity ze světa

Jak se ale vítají lidé na druhém konci světa? Ne všude si vystačí jen s dobrým dnem, ahoj nebo podáním ruky. Každá kultura si časem vypěstovala vlastní způsob, jak pozdravit, nebo jak se také rozloučit. Někde upřednostňují tření nosů, očichávání, vyplazování jazyka, nebo pití mléka a krve. Jsou i místa, kde plivnutí vyjadřuje ten nejsrdečnější pozdrav.

Afrika:
 Plivnutí je typické právě pro Afriku. Na východu si Afričané plivou na nohy a na jihu se zase o sebe třou zády. V některých afrických zemích se lidé zdraví klasickým objetím a vzdušným polibkem, nikdy se ale nedotýkají tvářemi. Jinde se zase zdraví vzájemným osaháváním hlavy. V Zambii si lidé vzájemně mačkají palce u ruky. Keňané si spolu na pozdrav zatančí, respektive zaskáčou kolem sebe. Po tanci si často připijí nápojem z mléka a krve.

Čína: 
Tradičním čínským pozdravem je úklon, kterým člověk dává na odiv úctu k tomu druhému. Také se občas zdraví tak, že si s druhou osobou k sobě na pár vteřin vzájemně přiloží chodidla.

Tibet: Tibeťané na pozdrav přiloží své ucho na ucho druhého a dlouze naslouchají. Někteří na sebe i vyplazují jazyk. Tento zvyk vychází z legendy o zlém králi Lang Darma, jenž měl černý jazyk. Lidé po jeho smrti hledali, do koho se reinkarnoval, a proto si navzájem ukazovali jazyky.

Mongolsko: Chcete-li pozdravit někoho v Mongolsku, musíte se řídit ročním obdobím, dnem, časem a místem, ale i tím, koho zdravíte. Jednodušší variantou, která je v zemi velmi běžná, je prosté očichání toho druhého. Dalším pozdravem je přijímání hada, kterého hostitel podává hostovi na přivítanou a ten jej musí vzít do obou rukou a uklonit se

Indie: Indové se zdraví slovy „Namaskar" nebo „Namaste". Při nich přikládají obě dlaně k sobě a zdvihají je k obličeji k pozdravu.

Japonsko: Japonci se vzájemně nedotýkají, pouze se ukloní s rukou na srdci. Úhel úklonu ukazuje míru úcty. Stejně je tomu v Číně, Korei a dalších asijských zemích. Někteří si místo pozdravu rozepínají kabát a snímají klobouk. Je to pozůstatek z dob, kdy dokazovali, že nejsou ozbrojeni.

Melanésie: 
Jestli se chystáte navštívit Melanésii, zbystřete. Tam si totiž každý na pozdrav stiskne svůj vlastní rozkrok.

Nová Guinea:
 Obyvatelé této země obvykle vítají cizince s hlavou pokrytou břečťanovými listy, které jsou místním symbolem přátelství.

Nový Zéland: 
Maorové se často zdraví slovem „Hongi". Dva lidé při něm lehce přitisknou nos k nosu svého protějšku. Tak si symbolicky vyměňují dech života.

Eskymáci:
 Eskymáci si podávají ruce stejně jako lidé jinde na světě. Při stisku si také vzájemně třou nosy o sebe.

Zdroj: ČlD

Autor: Kateřina Šímová