Dům nové čp. 35 v místech setkání dnešních ulic Svatošovy a Křížkovy, nedaleko náměstí Mikuláše z Husi, měl nejstaršího známého majitele Mikuláše Struzského v roce 1523. Po něm následoval Toman Struzský. Jejich jméno pocházelo od dražické strouhy, kde měli mlýn.

V roce 1569 byla učiněna směna domů, přičemž novým majetníkem čp. 35 se stal mlynář Jiří Nestával s manželkou Alžbětou, která zde žila i po manželově smrti v roce 1571 až do roku 1587. Před svým odchodem na věčnost sepsala kšaft, o němž se táborský historik Karel Thir vyjádřil, že vyniká „krásnou a jadrnou českou dikcí“. Jeho obsah si alespoň stručně připomeňme.

Paní Alžběta předně svůj dům ve městě Táboře (právě dnešní čp. 35) s hotovými penězi, klenoty, nádobím cínovým, měděným a mosazným a „se vším což koliv na témž domě mém jest, i jinej všecken statek svůj , na čem ten koliv záleží a kde se koliv po smrti mé najíti, uptati a jakými koliv jmény jmenovati bude“, daným listem odkázala pánům měšťanům Hradiště Hory Tábor Petrovi Zálužskému a Janovi Třebickému jako svým dědicům. Alžběta si však zároveň vymínila, aby z toho všeho majetku bylo vydáno psaným osobám a na určená místa.

Item odkázala do kostela v Táboře všechno cínové nádobí ke zhotovení dvou velikých cínových svícnů před hlavní oltář.

Item věnovala z téhož statku padesát míšeňských kop na výstavbu nové světnice v městském špitále pro chudé lidi.

Item dala patnáct míšeňských kop na železnou mříž: „Aby byla do země udělána mezi vraty neb dveřmi kudy se na kerchov z města Tábora mrtvá těla nosí a jimi od Hradské brány obecně chodí. A taková mříže aby se udělala dřív, nežli by od přečtení tohoto mého kšaftu dvě léta pořád sběhlá pominula.“
Item odkázala sto dvacet míšeňských kop do táborského kostela na rynku, aby okolo oltáře a v místech, kudy se na kůr chodí, byla udělána pěkně zdobená železná mříž.

Item ostatní, co by více mimo toto všechno odkázání kdekoli pozůstalo, nechť tento statek aby byl sečten a: „Na voprávky a všeliké potřeby obecní, buďto na zdi městské z úplna a docela obrácen byl.“

Nezbedný člověk, který by se jakkoli stavěl s chytrostí na odpor proti kšaftu, nechť je právem trestán uvězněním.

Dále Alžběta připomenula jí povinné dlužníky, jejichž rejstřík byl uložen v truhle ve sklepě domu čp. 35.

Závěrem umírající žena všem ve svém okolí poděkovala a listinu s kšaftem zpečetila, stejně tak na její prosbu přidali pro lepší důvěryhodnost své pečeti Zikmund Malovec z Malovic a na Vesci a Vilém Voračický z Paběnic a na Blánici, J. M. císařská vejběrčí v kraji Bechyňském.

Celý kšaft: „Jenž jest dán a psán v městě Táboře ve čtvrtek den slavný proměnění Pána Krista na hůře Tábor léta 1587.“

Dle této listiny dědici Pavel Zálužský, v ten čas primátor, a Jan Třebický dům roku 1590 prodali Václavovi Měchurkovi a jeho ženě Markytě. Ti odkázali čp. 35 svým příbuzným. V roce 1636 byla novou majitelkou Anna Stádlecká, podle domu Měchurková. Rodina Stádleckých ve zdejším dědictví pokračovala do roku 1649, poté následoval soukeník Tobiáš Pelikán Klomfar s manželkou Annou.

S rokem 1681 se na domě objevila rodina zedníka Antonína Satoriniho, jehož potomci nemovitost postoupili v roce 1753 nevlastnímu synovi, pekaři Jiřímu Pinsknerovi. Po jeho smrti pozůstalí nakonec dům prodali roku 1791 dalšímu pekaři, a to Václavovi Friedlovi s chotí Barborou. V první polovině 19. století se zde vystřídalo několik majitelů, až se nakonec roku 1858 stal majetkem Františka Rabišky a jeho ženy Marie.

Jejich dědicové dům vlastnili ještě na začátku 20. století, než je vystřídali Václav a Marie Majerovi spolu s Františkou Tomkovou. Ovšem ani jeden z nich v daném domě nežil. Z rodiny Rabišků zde ve dvacátých letech stále bydleli řídící učitel ve výslužbě Alois Rabiška s chotí Julií, hospodářský Karel Rabiška a lesník Rudolf Rabiška.

Dále v domě žil a provozoval živnost obuvník František Novák se ženou Annou. Nezapomínejme na početnou rodinu Englichovu, z nichž vdova Kateřina v dané nemovitosti vedla trafiku, a dále zde bydleli úředník Vladimír a strojní mechanik František Englichovi.

V polovině třicátých let dům patřil truhláři Františkovi Tomkovi, který ho obýval s manželkou Františkou. Zároveň zde tehdy žil obecní zřízenec František Novák a jeho choť Anna. Místní trafiku v oné době provozoval František Lemberka, který však v domě nebydlel.

Čp. 35 ve tvaru dvojdomku poněkud připomíná vesnické stavby. Jak ovšem vyplývá z jeho historie, zdejší obyvatelé patřili k významným měšťanům, kteří pro město Tábor dokázali mnoho udělat. Věřme, že tato tradice bude v blízkosti původně zvaného Klášterního náměstí pokračovat i v časech budoucích.

STANISLAV ZITA