Pošta, obchod, dvě hospody, doktor. Skoro všechno, co k životu v obci potřebují, tu Ratihorští najdou. Bez ztráty kytičky? Ne tak úplně. V obci chybí maminkám dětské hřiště a noční můrou starosty je čtyřicet let starý vodovod.

Alena Vacková se do Ratibořských hor přesadila z nedalekého Pohnání. „Mě se tu žije dobře. S obchodem jsem spokojená, skoro všechno si nakoupím tady. A když něco sháním, dostanu to v Táboře, kde už čtyřiadvacet let pracuji na poště.“

Do práce dojíždí, a tak ji trochu trápí autobus. „Přes týden si nemáme na co stěžovat, ale víkend je s dopravní obsluhou tragický. Lidi, kteří jezdí na směny se z Hor nemají jak dostat.“

To starosta Radek Lamboj dobře ví. Je ale přesvědčen, že v dnešní době už má většina lidí auto. A pro starší spoluobčany se jim podařilo vymodlit jeden spoj navíc.

„V pondělí a ve středu, tedy ve dnech, kdy se jezdí k lékaři se nám podařilo s mladovožickým starostou zajistit jeden autobus navíc,“ pochvaluje si starosta.

Hřiště chybí

Maminkám s malými dětmi ale na vsi chybí dětské hřiště. „Vždycky, když jedu k rodičům do Zárybničné Lhoty, malý si chce hrát na hřišti. Moc bych ho tady uvítala,“ říká Monika Hlavničková. Jinak je ale v Ratibořských Horách spokojená. Na nákupy beztak jezdí do táborských supermarketů.

Nad dětským hřištěm by měl starosta pouvažovat. Populace v obci mu mládne. Letos nastoupilo do první třídy dokonce devět prvňáčků.

Doufám, že si mladé udržíme. Děláme, co můžeme. Mladí musí někde bydlet a mít základní infrastrukturu. Zuby nehty držíme základní školu. Práce tady ale moc není. Lidé jsou vázáni na Tábor. Problém máme také s volnými parcelami pro stavbu rodinných domků,“ shrnul Radek Lamboj.

Kde stavět?

Obec totiž nemá skoro žádné pozemky, které by mohla lidem nabídnout. Územní plán sice s výstavbou počítá, ale parcely jsou jen v soukromých rukách. Na časy se snad blýskne v lokalitě na Cihelně.

Nechali jsme si v ní udělat průzkum poddolování. Ten bohužel ukázal, že pod povrchem jsou štoly. Nikdo ale neví, jak hluboko, takže aby se tam dalo stavět, musíme nechat udělat ještě hloubkové vrty,“ vysvětluje starosta. Na projektu parcel a jejich zasíťování se už ale pracuje.

Bude to ale běh na dlouhou trať. Stejně jako rekonstrukce vodovodu, který dává Ratihorským pěkně zabrat.

„V bytovkách je problém se špatným tlakem vody. Každou chvíli tady máme nějakou havárii. S vodovodem by se mělo něco udělat,“ míní Blanka Veselá.

„Trubky už jsou staré čtyřicet let a problémy s vodovodem máme velké. Projekt už je ve fázi stavebního povolení a územního rozhodnutí. Chybí nám už jen maličkost: třicet milionů korun,“ reaguje Radek Lamboj.

Hospoda chřadne

Jinak je ale i Blanka Veselá se svým bydlištěm spokojená. Dokonce pochválí i starostu. „Je mladý a ambiciózní. Bude se asi snažit dělat, co je potřeba. Ale peníze asi nikde nejsou.“

A nejsou ani v místní hospodě. Na nedostatek hostů si postěžoval její majitel Jiří Filip. „Tržby kvůli krizi poklesly až o třicet procent. Ani nevíme, jestli hospodu udržíme dál.“

Už ani plesy se v Ratihorách nekonají tak často, jako dřív. Kdyby nebylo myslivců, hasičů nebo Sokolů, byla by vesnice bez bálu.

„Dřív tady dělalo plesy plno jiných organizací. Dnes mají všichni strach, že za prodej lístků nezaplatí ani kapelu. A lidé, kteří sem na bál přijdou si v igelitce nesou svoje pití,“ povzdechl si Jiří Filip.

Krize je zkrátka všudypřítomná. Ale co by to bylo za vesnici, kdyby v ní hospoda nebyla?