Malá, ale půvabná obec severně od Tábora má jednu historickou zvláštnost. Jako jedna z prvních zřídila už roku 1908 obecní vodovod. A voda je tu dobrá dodnes, snad proto jsou místní přívětiví lidé.

Žije zde jen 167 obyvatel (143 obyvatel v Radkově a 24 v Pasece), ale prázdnou chaloupku tu nenajdete.V obci je totiž řada chalupářů a chatařů. A také se tu hodně staví. Mladí si Radkov oblíbili, byť jejich děti budou muset do školy do Dražic nebo do Tábora. Místní škola už dávno svému účelu neslouží, i když byla postavena už v roce 1859. Zato zde funguje obecní úřad. A prodejna Jednoty, místní tak nemusí vozit potraviny z města. Opravený kostelík v centru obce září novotou.

Radkovští sobě

A to zdaleka není všechno. Radkovští se totiž hodlají pustit do rekonstrukce centra obce právě u Jednoty. Sešli se v polovině července na úřadě, aby dali hlavy dohromady a zamysleli se nad budoucí podobou prostranství. Projekt s názvem „Radkovští obnovují centrum obce“ představili starosta Tomáš Bálek a místostarostka Julie Pešková, nechyběl ani koordinátor Zdeněk Sedláček.

Akci podpořila Nadace Partnerství, a to částkou téměř 200 tisíc korun. Autorem projektu je architekt Petr Růžička, který akceptoval návrhy a připomínky tří pracovních skupin. Na zářijovém setkání pak představí studii s několika variantami. Vítězná bude uvedena do života ještě letos na podzim a práce budou pokračovat také na jaře příštího roku. Výsledkem by mělo být veřejné prostranství působící přátelskou, barevnou a otevřenou atmosférou, vhodnou pro relaxační i aktivní pobyt místních obyvatel a přibývajících návštěvníků.

A jak se tu místním žije nyní? „Hodně se tu změnilo. Je to i tím, že tu máme dobrého starostu. Pečuje o lidi i o celou obec. Budou nám tu dělat nové náměstí, tak se moc těšíme. Jsme tu opravdu spokojení,“ uvedla důchodkyně Blanka Plasová. Jednota je prý dobře zásobená, což si pochvalují zejména ti, kteří nemají auto.

„Jen ta autobusová doprava kdyby byla lepší. Jezdí tu málo. Ráno jede v pět, když je škola tak v sedm, pak až v jednu a hotovo. Kdo nemá auto, tak se sem nedostane,“ povzdychla si čiperná seniorka.

Za prací jezdí většina lidí do Tábora, družstvo tu již ukončilo svou činnost.
Jen pár místních podniká, ale jsou to spíše drobná řemesla. Truhlářství nebo čalounictví. „Udělali tady novou kanalizaci, opravili silnici, je tu nové dětské hřiště za obecním úřadem,“ doplňuje Blanku Plasovou její sousedka – chalupářka z Prahy Magda Fialová. I ona se tu cítí skvěle, Radkov by prý neměnila za jinou vesničku.

Psali Švédům

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1419. Obec patřila v té době přímo pod pravomoc krále Václava IV.
Poddaní neměli žádnou panskou vrchnost a platili do roku 1620 daně přímo králi. Ve třicetileté válce trpěl Radkov (v tehdejší transkripci Radkow) zvůlí švédských žoldnéřů, kteří měli na linii Veselka - Radkov – Balkova Lhota vojenský tábor, neustále ostřelovaný císařským dělostřelectvem z tzv. „Marradova vrchu u Tábora.

O tom se mimo jiné píše v psaní datovaném 18. května 1621:
„Když Tábor od vojska císařského byl obležen, prosili Radkovští mistrů, aby jim dali přímluvné psaní ku generálu Marradasovi, by jim alespoň stavení nebyla popálena, když o všechno jiné od vojáků švédských již jsou oloupeni.“
Roku 1682 získává obec rytíř Jiří Sádlo z Vrážného, který tady má ovšem statek patrně již od roku 1670.
Jeho dcera Alžběta žije v té době s Alexandrem hrabětem Buquoyem na nedaleké tvrzi v Liderovicích a vrací se zpět do Radkova až v roce 1676. (zdroj: Wikipedie).

Slavní rodáci

V Radkově se 6. března 1867 narodil Josef Bukvaj, soudní rada a poslanec říšského sněmu za stranu agrární.
Na usedlosti číslo 6 se dne 4. září 1893 narodil Jan Bervida, který se významně zasloužil o rozvoj československého civilního letectví a v letech 1945 - 1947 byl viceprezidentem Mezinárodní organizace pro civilní leteckou dopravu. (ICAO).

Vrací se zpět

Očividně nedávno opravené stavení opouští Věra Písaříková.
„Byl to statek mého dědečka a já jsme se po mnoha letech přijela na něj podívat. Se sestrou jsem tu trávila skoro každé prázdniny. Až mi skoro vytryskly slzy, změnilo se to tu neskutečně. Samozřejmě k lepšímu. Tady bývala škola, na konci obce bydlel pan Podráský a pro nás to bývalo neskutečně daleko, přitom je skoro za rohem. Na hřišti za školou jsme hrávali volejbal, chodila sem děcka z Balkovy Lhoty i z Paseky,“ s dojetím vypráví.

Je s vnučkou na týdenním pobytu v Mozolově, a tak neváhala a přijela se podívat do vísky, kde trávila dětství. Paní Písaříková je rozená Volemanová:
„Volemanová na Padělku, protože Volemanovi byli i tady naproti. Tam co je obchod byli také Volemanovi dříve Markovi, dole u rybníka je domeček a z něho pocházejí další Volemanovi, kteří pak žili tady na Padělku a těm se také říkali Vodákovi. Protože za obcí je vodárna snad někdy z počátku devatenáctého století a můj pradědeček se o tu vodárnu staral, takže to nebyli Volemanovi, ale Vodákovi. Radkov měl osmačtyřicet čísel, kam se člověk podíval, tam žili Volemanové.“

Rodná víska otce paní Písaříkové - Volmanové doznala změn k lepšímu.
Zdejší se umí i skvěle bavit. Pořádají tu maškarní reje, velikonoční veselice, hasičské soutěže, nedávno tu děti zhlédly pohádku o princezně a všichni se na jaře bavili u kuličkiády.

Paseka

Místní částí Radkova je Paseka, založená začátkem 15. století. Do roku 1421 se původní dvůr nazýval Černohlav. V roce 1738 koupil Paseku Václav Hynek, hrabě Deym ze Stříže a připojil ji k chotovinskému panství. V osadě ustavil rychtářem Františka Bukvaje (Buquoy) z Radkova, který na usedlosti číslo tři založil pivovar. Bohužel, začátkem 19. století přestal fungovat a zanikl. V současné době má Paseka třináct čísel popisných.

Současnost- Obec Radkov se nachází ve velmi členité a kopcovité krajině v nejsevernější části Jihočeského kraje, zhruba 8 km od Tábora. Celá oblast je ryze zemědělská a ani v okolí není žádný významný průmysl. Obec je tvořena dvěma osadami – Paseka a Radkov. Rozloha obce je 5,38 km2 a dnes zde žije 167 obyvatel.

Historie - Radkov, pojmenovaný po svém zakladateli Radkovi, ukazuje na původ ze 13. století, ačkoli zprávy jsou teprve z počátku století 15. Prvním známým mužem z této osady je Jícha z Radkowa, který přistoupil k Husovu učení a odešel i s několika dalšími obyvateli do Tábora. Před rokem 1620 byl Radkov spravován z Bernartic. Tehdy již náležela ves Radkov koleji krále Václava při univerzitě pražské. Kolej prodala ves Radkov roku 1699. Náležela potom rodu Kořenských z Terešova spolu s blízkým Výrcem ke statku meziříčskému. Roku 1704 dostal se Výrec s Radkovem k panství záhořskému, náležejícímu tehdy hraběti Václavu Ignátu Deymovi ze Stříteže. Jeho syn František Antonín prodal Červené Záhoří se vším příslušenstvím roku 1750 k Chotovinám, kam roku 1763 náleželo i 16 usedlých v Radkově.

Alena Řezáčová