Údaj v celozemském soupisu Židů z roku 1723 říká, že za vlády hrabat Černínů z Chudenic, se v Radeníně usadilo 9 židovských rodin, které si zřídily modlitebnu a hřbitov. Ty sloužily i židovským rodinám z okolí, z Hrobů, Chýnova a Choustníku. Již tehdy žili Židé v sedmi domech severně od vrchnostenského dvora v ghettu a provozovali panskou palírnu.

Radenínská židovská obec a její historie:

Nejstarší zmínka o přítomnosti Židů pochází z roku 1622.
V roce 1723 se zde usadilo 9 židovských rodin.
V roce 1702 už na radenínském panství žilo 21 Židů.
Roku 1783 už zde žilo 131 Židů (34 manželských páru a 67 dětí), mimo to ještě nezjištěný počet ovdovělých osob a služebného personálu.
Soupis v matrice z roku 1787 udává 176 osob žijících především v židovské čtvrti a v areálu hospodářského dvora kolem zámku.
Od roku 1853 mohli Židé kupovat nemovitosti (pozemky a půdu), v tomto období radenínská židovská populace dosáhla největšího rozkvětu: 51 rodin o 190 lidech tvořilo 19 procent obyvatelstva. Od té doby se v důsledku vystěhovatelství jejich počty rapidně snižovaly.
Roku 1880 zde žilo 91 Židů, roku 1900 už jen 46. V roce 1921 ubyla další polovina. Náboženská obec zanikla roku 1933 sloučením s táborskou židovskou náboženskou obcí.
Z 1268 Židů deportovaných z Tábora se vrátilo jenom 70 z nich. Tak skončila dlouholetá židovská přítomnost v Radeníně.

V blízkosti židovského hřbitova bydlí s rodinou Miroslav Maťha (60), který je zaměstnán nedaleko jako správce bioplynové stanice. „Chodí sem hodně lidí, poslední tři roky pozoruji zvýšenou návštěvnost, mám tu hřbitov jak na dlani. Dřív sem moc lidí nechodilo. Hřbitov byl zrenovován, byli tady na to lidé až z Prahy. Opravovali náhrobky, myslím, že to dělala ta židovská náboženská obec. Viděl jsem tu i celý autobus, jen by k tomu hřbitovu měli udělat lepší cestu, když to má takovou návštěvnost," řekl ke zdejší památce.

Hospodaření Židů

Židovské domy se na rozdíl od křesťanských označovaly římskými čísly. Převažujícím zaměstnáním byl podomní obchod tzv. hauzír. Hauzírníci chodili od vsi ke vsi po svých trasách a každý prodával určitý druh zboží. Šlo hlavně o látky, střižní zboží, kramářské zboží či koření. Také se zabývali výkupem peří, vlny, vlasů, kůže a plodin. Židé se se svým zboží vypravovali také jarmarky a trhy. „A tady u nás měli takové hokynářství," vzpomíná zdejší občanka Jana Cílková (70). V obci žilo pár Židů, kteří se věnovali řemeslům, dva řezníci, dva krejčí, dva sklenáři, koželuh a sedlář.

Náboženská obec

V čele náboženské obce stál volený představený, oprávněný jednat s úřady. Ve službách obce působil kantor, který řídil bohoslužbu v synagoze. Nejvyšším duchovním byl rabín, nejstarším známým rabínem v Radeníně byl Abraham Lederer.
Židovská škola s výukou německého jazyka fungovala v domě čp. 67, postaveného roku 1847 pro potřeby nemocnice. V polovině 19. století školu navštěvovalo až 50 dětí, roku 1872 už jen polovina. Škola byla provozována z příspěvků tzv. školské nadace a zanikla tady v roce 1909.

Pohřební bratrstvo

V obci existovalo pohřební bratrstvo chevra kadiša, jehož členové se starali o důstojné pochování zemřelých, které mělo své tradice. V obci žil i sofer, neboli písař, který zhotovoval svitky Tóry a další rituální texty. „Vím, že tady pohřbívali Židy ze širokého okolí, třeba až z Chýnova, Chrbonína a Pořína," doplnil František Bláha (79), další z místních občanů.

Miroslav Komárek (79) ale říká, že zájem o hřbitov je už malý. „Moc lidí na židovský hřbitov nechodí, a když někdo přijde, musí se ptát na cestu, protože je až za obcí. Hodně se o něj staral tajemník pan Langer, ale ten už je také po smrti. Příbuzní už tu nežijí, Židé buď z obce utíkali před Němci, nebo skončili v koncentrácích. Ale vzpomínám si, že jsem jako malý rád chodíval dolů do židovského obchodu, protože tam měli takové baňky plné cukrovinek a já vždycky nějakou dostal."

Židovna u úřadu

I František Bláha má svoji osobní vzpomínku: „Bylo mi šest let, když Guttmannovy odváželi do koncentračního tábora. Fara a kostel tu dříve bývaly, ale už je to všechno přestavěné."

„My vám toho moc nepovíme," přidala se Marie Bláhová (73), „židovna se říká tam u obecního úřadu, postupně se domy předělávaly, takže nám tu zbyl opravdu jen hřbitov," doplnila pátrání po stopě bývalých občanů obce.

Terezie Guttmannová zemřela 23. listopadu 1942 v Terezíně, její dcera Irma a syn Hynek s manželkou zemřeli v plynové komoře v Osvětimi v době po 20. lednu roku 1943.

Radenín se původně podle obyvatelstva dělil na židovnu a dolní část. „A židovna se tady říká dodnes. Bývalý kostel je nad poštou, ale je přestaven na obytný dům. Dole byl židovský obchod, jako malí jsme si tam hráli na kamenných schodech. Na hřbitov lidé chodí, ale nevím, jestli jsou to něčí potomci nebo ti, co se o židovské tradice jen zajímají," doplnila Jana Cílková.

Autor: Lenka Pospíšilová