Obec s necelými třemi sty obyvateli leží v lůně nádherné přírody na svahu nad řekou Lužnicí. Ta láká do obce nejen vodáky, ale i rybáře. V létě to sem táhne houbaře a cyklisty. Je to ale ta stejná řeka, která nedá místním v určitých obdobích spát.

Strach z vody

„Povodně tu byly už dvakrát. Bydlíme hned tady dole, u vody. V roce 2002 jsme měli vodu až po okna. Už asi čtyři nebo pět let se buduje protipovodňová zeď, ale byly problémy s některými lidmi, kteří nechtěli povolit prodej pozemků, nebo je prodávali draze, líčí Alena Růžičková.
Podle starosty Františka Patáka už je její výstavba na dobré cestě. „Úřední rozhodnutí na výstavbu máme, pozemky už jsou vyřešené. Teď je na tahu Povodí Vltavy. To víte, lidé mají strach, už dvakrát měli vodu až doma.“

S Lužnicí souvisí i provizorní most, který je zároveň hlavní příjezdovou cestou od Soběslavi. V plánech krajského úřadu je stavba mostu nového. Už je hotové územní rozhodnutí, stavba ale závisí, jak jinak, na penězích.

„Současný most je provizorní železniční, je hodně mizerný. Původně tu měl být jen na pět let, ale zůstal pětadvacet. Problém je hlavně v tom, že je jednosměrný,“ říká starosta. Nový most by měl být obousměrný a také s prostorem i pro chodce.

Špatné spojení

V obci bývaly první stupeň základní školy i školka, to už je ale minulostí.
„Teď musí děti jezdit do Soběslavi. Ráno jim jede autobus v půl osmé tam a odpoledně v půl druhé a ve tři zpátky. Není to nic moc,“ říká Vladimír Ondřej, který žije v Dráchově už pětašedesát let. „Je to tu odříznuté od světa. Dráhy zrušily řadu vlaků, už jich jezdí málo. Omezené jsou i autobusy. To je asi to nejhorší, co může být,“ hodnotí.

Strach o obchod

S dopravou je to o to horší, že v obci je jediný obchod s potravinami. A provozovatelé, kterým patří, jsou už důchodového věku.

„Nevím, jak dlouho to budou chtít ještě provozovat. Tuhle prý o tom majitel mluvil se starostou a ten říkal, že by se v tom případě buď museli staří lidé obejít, co potřebují a dojet jim nakoupit, nebo jim objednat autobus,“ uvažuje Vladimír Ondřej.

To podle něj ale není řešení, protože v dnešní době chleba v létě tři dny nevydrží. „Rohlík dva dny, třetí to už byste si vylámala zuby. Dřív tady jedna paní pekla chleba jednou za tři neděle. Ale ten doopravdy vydržel. Dneska se výrobci chlubí kdoví co všechno nepečou, ale jsou to všechno zmetky.“
Podle Vladimíra Ondřeje je velkým problémem i silnice vedoucí obcí. „Tady je sedm tun, čtyřicítka, ale řidiči to nedodržují. Ani nevědí, po čem jezdí, protože tadyhle ten taras, to je všechno vyboulené. Baráky praskají, ale nikomu to nevadí. Řidiči se usmívají, když na ně poukážeme. Bydlím přímo u silnice, mám chalupu zepředu na štítě popraskanou, stejně jako je tahle,“ ukazuje na dům na protější straně silnice.

Spolkový život drží v obci nad vodou myslivci a hasiči. Dříve fungoval také spolek baráčníků. „Zrovna minulý týden jsem se dozvěděl, že se rozpadl,“ říká starosta. Aktivní jsou hasiči, kteří se účastní soutěží, a myslivci. Ti se starají o lesy. Třeba tím, že vysazují stromky nebo je na zimu natírají proti okusu.

„Když tu ještě bývala škola, hrála se divadla. Byla tady paní učitelka, která s námi zkoušela. Ale od té doby už není nikdo, kdo by se tomu věnoval,“ vzpomíná Vladimír Ondřej.

Chybí hospoda

I když podle slov místních žijí v obci samí slušní lidé, pomalu se nemají kde scházet.
Hospoda je už druhým rokem zavřená. Teď je na prodej. Pak je v obci penzion, ve kterém je restaurace, ta je ale otevřená jenom o víkendu, v pátek a v sobotu.

„Taky tu chybí dětské hřiště, kanalizace a sběrný dvůr. Přivítali bychom vývoz popelnic častěji než jednou za čtrnáct dní. Zvlášť v létě je to hrozné. Je to i dost nehygienické. Na to že je Dráchov Zelená obec, by to mělo být lepší. V zimě jsme si také museli sami platit odvoz sněhu,“ říká Alena Růžičková.

Ale je tu hezky

„Nadáváme, nicméně za panelák bychom to tu nevyměnili,“ mírní kritiku její manžel Roman Růžička.
„To je pravda. Je tu třeba plyn, což je v takových obcích výjimkou. Na vodovodu se také udělalo hodně práce. Nějaké mouchy to určitě ještě má, ale řekla bych, že se nám tu žije hezky,“ shrnuje Alena Růžičková.

Podle ní by o život v Dráchově měly určitě zájem i další rodiny. „Ale obec prý nemá žádné obecní pozemky, tak tu ani není moc stavebních parcel. Myslím si, že vzhledem k blízkosti Soběslavi a Veselí nad Lužnicí by o ně určitě zájem byl. I mezi mladými lidmi. Dnes je tendence jít z měst do satelitních vesnic.“

Už je hotovo

Výstavbu zmíněného vodovodu, který v Dráchově chyběl, dokončila obec už před čtyřmi lety.
Z celkové ceny 18,7 milionu korun přispělo ministerstvo zemědělství dotací ve výši 10,8 milionu. O dva roky později se po obci rozezněl nový bezdrátový rozhlas.

„To se uskutečnilo v rámci mikroregionu Soběslavsko. Spolu se Soběslaví jsme byli první, kde byl rozhlas instalován. Stál 210 tisíc a dotace byla šedesát procent,“ říká starosta. Za zmínku stojí i rekonstrukce veřejného osvětlení nebo pořízení nové stříkačky pro hasiče.

Letos má Dráchov podanou žádost na Státním fondu životního prostředí na dotaci na kanalizaci a čističku odpadních vod. „Jinak v dohledné době nic většího neplánujeme. Tohle bude totiž finančně hodně náročné, tak nám nezbývá než šetřit,“ uzavřel starosta.


Historie obce:Dráchov dostal jméno po svém zakladateli, který se jmenoval Drach. Nejvyšší dominantou obce je kostel, který byl původně gotický. V 16. století byl barokně přestavěn a vedle kostela vyrostla i nová věž. Uvnitř nalezneme fragmenty gotických nástěnných maleb z doby kolem poloviny 14. století a jsou nazvané Poslední soud. Jelikož Dráchov bezprostředně sousedil s dnes již neexistujícím hradem Svákov nad Soběslaví a se starobylou obchodní cestou, vedoucí tudy přes Lužnici na jihovýchodní pomezí Čech, bude se vznik této osady datovat do dávných dob. Je to nejstarší osada v bývalém řečickém panství. Roku 1354 byl ve zdejším kostele nainstalován nový oltář, který zakoupili bratři Tomáš a Oldřich z Dráchova. Tomáš a Oldřich byli první známí vladykové na Dráchově. Po nich patřil Dráchov v tu dobu ještě nezletilému Přibíkovi z Dráchova a pak ještě dalším vlastníkům.
Když vypuklo husitské hnutí, obyvatelé Dráchova se přiklonili k učení Jana Husa.
Na území nynějšího Dráchova stávaly za dávných dob ještě dvě osady, nebo spíš osada a tvrz, které nyní už neexistují. Vesnice zanikla nejspíš za husitských válek. Ve stejnou dobu také zanikla i tvrz Návětří, jež stávala vpravo od silnice k Bechyni směrem k vesnici Čeraz. Dvůr Návětří byl prý pustý už roku 1505. V roce 1757 byly při vyměřování statku ještě zřejmé valy a příkopy bývalé tvrze. Dodnes se zde však nachází rybník, ležící nedaleko bývalé tvrze, který se jmenuje také Návětří. Zdroj: www.obecdrachov.ic.cz