Bývalí členové pomocných technických praporů se včera dopoledne sešli na celostátním setkání PTP v Mileniu na Pražském sídlišti. PTP byly zřízeny v roce 1950 a šlo o jednu z forem zneužití armády k politické perzekuci.
„Z této doby máme všichni smutné zážitky. Rukoval jsem na jaře 1951 a převeleli mě do dolu Ludvík v Ostravě. Okolo byly ostnaté dráty, pochody na pracoviště se chodily pod automatem (dozorci s ostře nabitým samopalem) a já byl třeba třináct měsíců bez vycházky. Kamarád měl zlomené obě ruce a doktor ho uznal práce schopným – musel zfárat do dolu a pracovat. Nic jiného, koncentrační tábor to byl, nic jiného,“ odkryl šedé vzpomínky Tomáš Chvosta z Tábora.
PT prapory prošlo více než 50 000 občanů. Pracovali v dolech, na vojenských stavbách nebo lesích a kamenolomech. Armáda si z jejich výdělku strhávala vysoké režijní náklady a byli tedy jedinými vojáky základní služby, kteří si svou vojenskou povinnost navíc sami zaplatili. „Po stržení všech nutných položek jsme zbytek peněz stejně nedostali. Ukradli je nadřízení,“ vylíčil spoluorganizátor setkání Jiří Michálek z Tábora s významným souhlasem všech debatujících.
„Poddůstojníci neuměli ani číst, byli to analfabeti,“ šokoval Václav Šulista z Č. Budějovic.
„Komunismus byl horší než nacismus. Němci se jen učili. Na tuto životní etapu nechceme vzpomínat,“ řekl Michálek, který se svou jednotkou postavil bechyňské letiště za osm měsíců. „Pracovali jsme ve dne v noci, nonstop,“ dodal a upozornil na mnohé stavby postavené PTP.
Setkání navštívilo 219 pétépáků, z Plzně, Prahy, Benešova, Vsetína, Příbrami a všech jihočeských okresních měst. Promluvil Viktor Meca za ministryni obrany, zástupci městských úřadů a vojenských útvarů, zástupce Konfederace politických vězňů a předseda Českého výboru PTP Jiří Růžička.