Ani alergie na srst nezabránila Adéle Cikánkové z Bechyně pořídit si psa. Výběr byl o to komplikovanější, že alergií trpí i další členové rodiny. Na celé čáře proto vyhrálo plemeno čínského naháče. Právě s ním zavítala se podívat na první ročník setkání psů voříšků i těch s průkazem či bez průkazu původu, které pořádal Agility klub Tábor.

Do kempu u Malého Jordánu se sjelo přes tři desítky psů. Ti soutěžili se svými pány v několika kategorií.

Pro malého křížence Fionu to byla premiéra. Zatím ovládá základy poslušnosti. Tlapkama prosí o sto šest.

„Chceme aby si zvykla i na jiné psy a společnost lidí. Nejraději je totiž s námi u televize,“ vysvětlila důvod účasti na voříškiádě Milena Kliková z Branic u Milevska. Spolu s manželem Michalem vše podřizují psům.

Před Fionou měli svatobernského salašnického psa. Hlavně kvůli němu zvolili k bydlení rodinný dům. I přes svou velikost jeho pelíškem byla postel v ložnici. „Vešli jsme se tam všichni. S Fionou je to díky její velikosti pohodlnější,“ usmívá se Kliková, zatímco její manžel s fenkou absolvují soutěž.

Poprvé se zkusila předvést i Týna-kříženec vlčího špice manželů Švestkových z Prahy. Bez přípravy úkoly zvládla úspěšně.

„Asi má šikovnost v krvi. Možná zkusíme ještě něco dalšího,“ přemýšlel nahlas Michal Švestka s tím, že na zahradě u chalupy možná udělá překážkovou dráhu a začnou trénovat. Právě na nedaleké chalupě, kde tráví spolu s manželkou Hanou většinu času, se o této akci se dozvěděl na internetu.

Vlastní ještě dalšího křížence Áju. Tu si, na rozdíl od Týny, kterou dostali od známých, vzali před třemi lety z táborského útulku. Možná nezůstanou pouze u dvou psů. „ Už jsme měli i tři a nikdy méně než dva,“ přemýšlí nad dalším přírůstkem do rodiny Švestková.

S dvěma psy do Tábora, i když původně na návštěvu k sestře, přijela Drahomíra Sitárová z Vimperka.

Společnost ji dělali čistokrevní chlupáči bez průkazu původu: pudl Betyna a foxteriér Net. Cestuje s nimi vlakem i autobus a naprosto bez problémů. Jsou vychovaní. „Bydlíme v paneláku a moc dobře vědí, že v noci nemají štěkat. Když slyší randál jen zavrčí,“ pochvaluje si majitelka.

Protože je v důchodu, potřebovala nějakou činnost. Té má až nad hlavu. „Net musí nachodit alespoň deset kilometrů denně, tak se opravdu nenudím,“ konstatovala Sitárová s vodítkem v ruce, které Net vytrvalé napínal ve snaze kamarádit se s ostatními.

Ti, co právě nezávodili v psích sportech, volně pobíhali nebo volili formu odpočinku na trávě popřípadě v náručí majitele.