Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Dovedla mě do táborského psího útulku a ukázala čtveřici nádherných štěňátek. Nejsou kouzelná, zeptala se mě tehdy před sedmi lety Květoslava Stoklasová z Táborské ochrany zvířat. Byla, a tak jedno z nich putovalo do naší rodiny. Od té doby nás vítá fenka Ejmi a já si pokaždé vzpomenu na setkání s paní Květou. A že ji psi provázejí celým životem, už asi není třeba dodávat. Vždyť právě její zásluhou vznikl v Táboře útulek, z něhož mnozí čtyřnozí kamarádi putovali právě díky ní k novým páníčkům.

Narodila jste se v Táboře. Kam jste chodila do školy?
Od první do páté třídy jsem chodila do základní školy na Klášterák, jak se tomu dříve říkalo. Od šesté třídy do maturity na gymnázium. Tenkráte se škola nazývala jedenáctiletá střední.

Prý dokonce jste chodila do školy i s dnes známým hudebním skladatelem Zdeňkem Rytířem?
Na základní školu jsem opravdu chodila současně se Zdeňkem Rytířem. Tenkrát nás kamarádilo hodně dětí z okolí a Zdeněk bydlel blízko – za poštou, já pod muzeem. Zdeněk se bohužel odstěhoval ve dvanácti letech do Prahy. Jemu se z Tábora strašně nechtělo. Nedávno jsem si prohlížela fotky z minulosti a objevila jsem i fotku ze závodu na koloběžkách, tak jsem mu jí přeposlala. Moc se mu líbila, dal jsi na svůj facebook do soukromého alba.

Kam jste nastoupila po absolvování vysoké školy?
Většinu svého zaměstnání jsem strávila ve výpočetním středisku PVT.

Pamatujete si na svého prvního pejska a od kdy se vlastně traduje vaše láska ke zvířatům?
První byl Athos, střední pudl apricot. A pak už následovali jen nalezenci. Láska ke zvířatům? S tou se asi člověk narodí. Moje babička s dědou měli vždy pejska, určitě je to i jejich zásluha, že zvířata mám ráda.

Jste členkou Táborské ochrany zvířat. Proč jste se rozhodla pomáhat právě psům?
Snad i proto, že jsme je historicky vzato zcivilizovali a tím jsou dnes vlastně na člověku absolutně závislí. Jestli jim dáme najíst, jestli se s nimi jdeme projít, atp.. Pomáhat je jim nutné třeba proto, že jim je stále některým moc ubližováno a oni nemohou protestovat, ani to nemohou sdělit.

Co pro vás znamená rčení, že pes je nejlepší přítel člověka?
Často nedokážeme ocenit, kolik lásky a vstřícnosti nám nesobecky poskytují. Psi mají lepší charakter, než někteří lidi, nikdy nezradí, i když nás možná někdy neposlechnou. Ale vždy nás nezištně milují, je jim jedno, jak vypadáme a v naší společnosti jsou šťastní. Někdo kdysi řekl krásnou větu – oči zvířete mluví tou nejkrásnější řečí na světě. Kdo vás vítá víc než pejsek, když přijdete domů?

Včera se konal již desátý charitativní koncert, jehož výtěžek je určen pro opuštěná zvířata. Kdo vlastně s tímto nápadem přišel a jak vzpomínáte na první ročník?
S nápadem uspořádat charitativní koncert přišel Filip Rožek, dramaturg z televize. Bohužel první koncert uspořádal pro táborský útulek, který tenkrát provozoval soukromník a ten se získanými penězi naložil poněkud nepatřičně. Pan Rožek potom raději předal tak zvané žezlo Táborské ochraně zvířat. Poskytl nám kontakty na umělce a od té doby si děláme vše sami. Samozřejmě že nám pomáhá stále.

Oslovujete každoročně řadu umělců, především zpěváků. Jaké jsou jejich reakce, když jim sdělíte, že by měli zpívat zadarmo, protože peníze z prodeje vstupenek půjdu na pomoc týraným psům a kočkám?
Reakce jsou převážně velmi vstřícné, někteří z umělců dokonce navštívili domov zvířat, čímž se přesvědčili, k čemu jejich vystoupení je určeno. A také si to možná mezi sebou řeknou. Zcela ojediněle se najde někdo, kdo není ochoten vystoupovat na charitativním koncertě, nebo je zaneprázdněn. Nechci jmenovat ani hodnotit jejich přístup, když si uvědomíte, že vám přijedou ve svém volnu, kterého mají jistě málo, zazpívat bez nároku na honorář, pouze za proplacení cestovného. Kdo z nás je dnes ochoten třeba tři hodiny pracovat úplně zadarmo?

Na koho z těchto umělců nejraději vzpomínáte? Kdo vám byl opravu velice sympatický?
Vzpomínáme na všechny umělce jen v tom nejlepším. Například tu byli Karel Gott, Marta Kubišová, která k nám přijela už potřetí, Halina Pawlowská, Eva Pilarová, Jitka Zelenková, Lenka Filipová, Dalibor Janda, Leoš Mareš, Ilona Czaková a další a další. Všichni byli moc příjemní a hlavně zlatí, když byli ochotni pomoci zvířátkům.

Našel se naopak někdo, kdo odmítl, aniž by udal důvod?
Bohužel, najdou se někteří jedinci, kteří nejsou možná ochotni zdarma vystoupit, nebo mají jiné akce, nevím. Ale naštěstí je jich skutečně mizivé procento.

Určitě samostatnou kapitolou je vaše dlouholeté přátelství s Martou Kubišovou. Jaké bylo první setkání?
S Martou Kubišovou se známe velmi dlouho. Když jsme v roce 1994 zakládali útulek v Táboře, museli jsme nejdříve udělat v objektu oplocení, kotce, boudy, uklidit okolí, prostě bylo to hodně práce. Tak jsme hledali nějaké sponzory, abychom měli finance na dřevo, pletivo, boudy a podobně. Našli jsme jednoho člověka, který byl tak laskav a finance poskytl. Žádal tenkrát jedinou odměnu, moci se setkat s Martou Kubišovou. To jsme mu rádi splnili při otevření provozu útulku. Marta k nám přijela i s televizním štábem a ono otevření pak ČT1 vysílala v pořadu Chcete mě. Paní Marta je zlatý člověk, většinu svých koncertům má charitativních. Pomáhá ochranářům po celé republice.

Možná bychom měli vzpomenout i na spisovatelku Zdeňku Frýbovou, která psala nádherné knihy, v nichž mnohdy právě psi hrají hlavní roli. Pomáhala Nadaci Robin, ale také Táborské ochraně zvířat.
Zdena Frýbová tuto nadaci založila. Neodpustím si informaci, že v ní všichni pracují zcela zadarmo. Musím se také pochlubit, že s paní Frýbovou, bohužel již není mezi námi, jsme měli velmi hezký vztah. Jedním z důvodů, proč tomu tak bylo, je i to, že se přesvědčila o naší nezištné pomoci zvířatům, že její pomoci v žádném případě nezneužíváme, ale právě naopak. Proto si snad i mě zařadila mezi své nejbližší přátele. Velmi si toho vážím. Všechny její knihy jsou nádherné, velmi čtivé. Kdo nečetl její knihu Robin, je ochuzen o nádherně vtipně psané dialogy jedné rodiny s pejskem.

Vraťme se k charitativním koncertům. Jak vlastně vzniká scénář a drží se ho vůbec umělci?
Když nám Filip Rožek předal veškeré organizování koncertů, zapůjčila jsem si vzor pro psaní scénáře, abych věděla, jak se to vůbec píše. Pak se snažím hledat různé krásné myšlenky, co kdo řekl o zvířatech. Každý scénář pro podobné akce má takovou kolonku „místo pro moderátorské poznámky“, samozřejmě, že každý moderátor si něco třeba přidá, ale jsou tak hodní, že se naším scénářem řídí. Také se ho snažím přizpůsobit naturelu moderátora, tedy jemu na tělo. Asi se mi to možná tak úplně nedaří, ale nikdo si zatím nestěžoval. Rozhovory moderátora se zpěvákem jsou ve scénáři napsány bodově. Nejdříve se musí něco málo zjistit o daném umělci a podle toho napsat dotaz pro moderátora, většinou nějaké povídání o zvířátkách. A protože umělci jsou profesionálové, rozpovídají se i bez scénáristického návodu.

Upřesněte prosím, kolik jste za ty roky získali z koncertů peněz a hlavně komu pomohly?
Za koncert v průměru vyzískáme na krmení a veterinární péči padesát až šedesát tisíc korun. Když si spočítáte krmivo na rok pro jednoho psa a jednu kočku a vynásobíte to pes pětašedesátkrát a kočka stokrát, zjistíte, že jeden koncert nám pokryje většinu krmení na celý rok. Tím jsem zároveň zodpověděla, kam peníze směřují. Všechna zvířata, kterým je výtěžek určen se nacházejí v domově Záhoří. A jak vždy na koncertech opakujeme, jedná se o zvířata, která pro své stáří, či handicap, nelze již dát k osvojení.

Máte vůbec nějaké jiné zájmy než zvířata?
Ani moc ne, možná trochu amatérské fotografování, samozřejmě ponejvíce zvířat a dětí. A také práci na počítači.

A co třeba z domácnosti: vaříte ráda?
Domácí práce zcela obvyklé, vaření moc nedám, ale ráda dělám minutky, hodně kořeněné, nebo klasický bramborák.

Vím, že vaší domácností prošla hezká řádka zachráněných psů a asi na ně na všechny ráda vzpomínáte. Přesto, který z nich zanechal ve vašem srdci nesmazatelnou stopu?
Všichni pejsci nalezenci, co jsem měla byli báječní. Na rozdíl od některých lidí si dovedou vážit hezkého zacházení, i když před tím byli týraní. Měla jsem také nalezence křížence ovčáka s dogou, byl to veliký pes. Našel se s přeraženými uši, zmláceným zadkem, půl roku se léčil na zkažený žaludek, asi hodně zkusil. Žil zřejmě někde, kde ani neměl boudu, což mělo za následek, že byl v stáří špatný na nohy. Když jsem se ho ujala, tak od prvního dne do konce svého života, neudělal v bytě žádnou škodu, byl úžasný. Poslušný, svojí velikostí vůbec nepřekážel, žádnou škodu nezpůsobil, což při jeho velikosti bylo obdivuhodné. V životě jsem jej neviděla, že by zaútočil na jiného pejska, přestože budil respekt. Doufám, že jsem mu vynahradila jeho týrání v minulosti. U nás mu nikdo nic ošklivého neudělal, milovalo ho celé okolí, byl velké zlatíčko. Těžko se mi mluví na tohle téma.

Jsou podle vás chytřejší šlechtění psi nebo tak zvaní voříšci?
Běžně se říká, že kříženci jsou chytřejší a zdravější. Bohužel, některé chovné stanice se chovají jako továrna na peníze a zvíře je jim zcela lhostejné. Jen když za něj mohou inkasovat peníze. Dokonce dokáží připustit fenu i dvakrát do roka, jen aby měli štěňata na prodej. Je dobře, že mnoho lidí si vezme raději křížence než čistokrevného pejska. Nedávno se v Táboře konala celostátní voříškiáda a bylo nádherné dívat se na páníčky, jak milují toho svého křížence, atmosféra byla nádherná.

Měli by si z psů lidé v něčem vzít příklad?
Takové samozřejmé vlastnosti, které bychom měli všichni mít. Psi jsou věrní, nikdy svého člověka nezradí, milují vás víc než sebe. Co k tomu je třeba dodávat více!