VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Promítačkou pouštěl řídící „limonády“

Šebířov - Šebířovská škola kdysi vzkvétala. Děti bavila Pionýrská dechová hudba Šebířov, kterou založil František Vavera

8.8.2013
SDÍLEJ:

ŠEBÍŘOVSKÁ ŠKOLA v padesátých letech.Foto: František Vavera

 Parta udýchaných chlapců vlítne do třídy a za katedrou stojí hnědovlasý, asi čtyřicetiletý vysoký elegán v obleku, se strništěm na tváři a oči upíná na malé nezbedníky. Přísný, ale spravedlivý. Pro ránu nešel daleko, ale kluci věděli, že je zasloužená. Ten, kdo odmlouval, by jich pár navíc schytal ještě doma. I přesto šebířovští školáci měli svého řídícího Františka Vaveru rádi. Nabídl jim totiž více, než byla pouze jeho povinnost. Na zdejší škole učil od roku 1941 do roku 1960, kdy zemřel.

František Vavera „Rok po tom, co tatínek začal v Šebířově učit, jsem se narodil. Přímo ve škole. V posledním okně v přízemí směrem na Kamberk, kde je nyní prodejna potravin," začal vzpomínání na svého tatínka jednasedmdesátiletý František Vavera, který od roku 1968 žije v Plané nad Lužnicí.

První třída s učitelkou Annou Vaverovou. Vzdělání tady našly děti v pěti ročnících, poté musely chodit do Mladé Vožice. „Ve škole byly tři učebny. První třídu učila moje maminka Anna, druhou a třetí učil tatínek a čtvrtou a pátou paní učitelka Černohorská," popisuje pamětník. Podle jeho mínění byl ale nejpřísnější právě pan řídící. „Tatínek byl prostě tvrďák. Když jsme něco s klukama vyvedli, dostali jsme za vyučenou. Já to schytal vždycky jako první. I když jsem u toho nebyl, tak jsem za to mohl," směje se a podotýká, že nepamatuje, že by mimo školní zdi sáhl někdy tatínek po rákosce.

„Když jsem byl ještě malý kluk, povedla se mi pěkná hloupost. Nenapadlo mě nic lepšího, než přivázat sáňky za autobus. Ten, když se rozjel, už jsem viděl, že je zle a sáňky pustil. Když to táta zjistil, pěkně se naštval. Ale soused mi řekl, ať se běžím schovat k nim a tatínka uklidnil."

Promítal limonády

Řídící Vavera dokázal své školáky nadchnout. V roce 1955 založil Pionýrskou dechovou hudbu Šebířov a dodnes se její tehdejší členové každé dva roky schází. Navíc putoval po okolních vsích s pojízdným kinem. „Chtěl s lidmi navázat kontakt, tak jsme jeli třeba do Vilic. Půjčil se film, měli jsme s sebou promítačku a všichni se pak scházeli u „limonád" neboli zamilovaných trháků," nastínil František Vavera další zásluhy svého otce, který před válkou začal učit na Slovensku a poté dostal umístěnku právě do Šebířova.

POLÉVKU pro děti připravovala také maminka Jaroslava Doubka.V šebířovské škole se i vařilo. Vždy se domluvily dvě ženy i z okolních vesnic, které se každý den střídaly. Doma si připravily suroviny a děti měly k obědu teplou polévku. „Kluci z Vilic tahaly na sáňkách mléko a pak jsme měli třeba kulajdu nebo i kakao," nastínil Jaroslav Doubek (1937), jehož maminka byla jednou z těch, která spolužákům vařila dobroty. Vzpomíná, že škola byla napěchovaná dětmi, které se musely učit i v č.p. 4. „V roce 1947 bylo ve škole 74 dětí. Vesnice byly plné lidí," upřesnil.

Dlouhá historie

 Fotografie pochází z padesátých let minulého století, kdy o žáky v Šebířově nebyla nouze.Škola v této malebné obci na hranici Středočeského a Jihočeského kraje vznikla kolem roku 1890 a k budově se poté ještě část přistavovala. Do Šebířova chodily děti ze Skrýšova, Vilic, Bzové, Zaříčí, Popovic, Křekovic, z Křekovské Lhoty, Vosné a Chocova. V roce 1948 byla budova vedená jako národní majetek. Od roku 1950 ji navštěvoval i bývalý starosta obce Vladimír Toušek.

„U dětí ze zemědělství rodiče koukali na to, aby pomáhaly doma a na měšťanku šel jen ten, kdo byl trochu nadaný a měl k tomu podmínky. Bylo tomu tak za první republiky. Doba přinesla, že dětí bylo čím dál méně," míní senior a dodává: „Dřív každý potřeboval, aby měl hospodářství kdo převzít. Nyní si každý chce užívat a špekuluje nad tím, jak mít rodinu co nejdéle. To se pak nesmí nikdo divit, že se školy zavírají."

Podle vyprávění Vladimíra Touška, než se zavřely dveře za posledním školákem, v budově byla už pouze jednotřídka pro první a druhý ročník. Historie školy se přestala psát v roce 1983.

„Budova byla národní majetek a ten se převedl do trvalého užívání JZD. Družstvo budovu v roce 1986 zadaptovalo na kanceláře a ubytovnu pro brigádníky. V roce 2007 jsme ji za 101 tisíc korun vydražili pro obec," shrnul bývalý starosta obce.

Poté nastal problém, jak budovu využít. Zastupitelé přemýšleli i nad přesunutím obecního úřadu. Obec budovu nakonec opravila za přibližně pět milionů. Nyní tady místní najdou hospodu a krámek.

„Budova byla už oprýskaná a byla špatná izolace zdiva. Nechali jsme ji proto zrekonstruovat. Přestavba vyšla na pět milionů korun," uzavřel Vladimír Toušek.

Autor: Kateřina Krejčová

8.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Fotbalisté Dynama v sobotním šlágru II. ligy porazili Opavu 2:1 a vystřídali ji v čele tabulky.
103

Dynamo ve šlágru kola zdolali Opavu a vedou tabulku

O autisty se v Táboře stará Apla.

Festivalem o autismu oslaví kulaté výročí

Tábor podruhé hledá stavitele lávky

Tábor – Táborští radní schválili zveřejnění v pořadí druhého výběrového řízení na stavbu lávky pro pěší a cyklisty.

Když se vám narodí trojčata

Táborsko - Ač je to s podivem, Táborsko je na výskyt trojčat vcelku bohaté.

V hledání pomohly sociální sítě

Tábor - Poctivý nálezce v pátek odpoledne odevzdal funkční tablet, který našel v Jordánské ulici. Strážníkům, kterým tablet předal na služebně, se pomocí sociální sítě podařilo kontaktovat kamarády jeho majitele. Ti mu zprávu předali, takže se tablet opět dostal do správných rukou.

Nemocní mohou poslouchat knihy z CD

Tábor - Již poněkud starší myšlenka a nápad nezapadly a dočkaly se realizace. Knihovna do nemocnice věnuje čtivo, které vyřazuje ze svého fondu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení