Spočítat starostovi úspěchy nebo neúspěchy mají především voliči. V Bechyni ale rozhodla politická síla a tu Jaroslav Matějka nenašel. Před 16 lety vůbec o post starosty neusiloval. Jak říká, byl spokojeným ředitelem bechyňské základní školy. Jen se stalo, že podlehl přemlouvání kamaráda a nechal se zapsat na kandidátku. Ochotný byl stát se zastupitelem, případně i radním. Výš už nic. Jenže nastalo něco, s čím tak nepočítal. Od lidí dostal suverénně nejvíc hlasů ze všech, přesně 1029, přičemž druhý za ním napočítal jen 747 hlasů.

„Nakonec se tedy situace vyvinula tak, že nebylo zbytí a musel jsem udělat rozhodnutí. Během víkendu jsem předal školu svému nástupci a 30. listopadu 1998 jsem ve škole odučil poslední hodiny a na odpoledne svolal poradu a rozloučil se s kolegy. Prvního prosince už jsem seděl v kanceláři na radnici," popisuje svůj nástup na radnici.

Jaký byl začátek?

Hrnulo se to na mě, každý po mně chtěl nějaké chytré rozhodnutí, ale já o těch věcech jako je kanalizace, vodovod nebo péče o vzhled města nic nevěděl. První skoro rok byl hodně složitý a já si myslel, že to ani nezvládnu. Přesto šlo o moje další správné rozhodnutí. Ať to bylo třeba s učením na národce, kde jsem učit nechtěl, nebo šéfování odborové organizaci, či ředitelování ve škole. Nakonec se vždy ukázalo, že všechna tato moje životní rozhodnutí, která jsem zpočátku považoval za špatná, mne vždy posunula a já si dnes nedovedu představit, že bych bez zkušenosti z ředitelování šel na radnici.

Politika není nic spravedlivého 
a člověk musí počítat s prohrou. Kdy jste začal pociťovat, že už to tentokrát nevyjde?

Až úplně po volbách, v sobotu večer, když se mnou nebo s naším sdružením nezávislých kandidátů nechtěl nikdo jednat. Hned jedenáctého večer jsme začal obvolávat úspěšné kandidáty, ale nechtěli se mnou mluvit. Ani následující den. To jsem si uvědomil, že přestože jsme vítězi voleb, bude něco jinak a že moje éra komunálního politika končí. I při oficiálních jednáních mi dali najevo, že se mnou nepočítají. Bylo to tak, jak jsem vám už říkal: vznikla široká národní fronta proti Matějkovi.

Čekala jsem, že vám vaz srazí spíš za loňské povodně, kdy u vás situace hodně emočně vygradovala.

Samozřejmě jsem věděl, že mám několik průšvihů a patří mezi ně povodně a zřejmě i prodej bytů na sídlišti, kdy mi někteří lidé dávali za vinu cenu. Ale výsledek voleb ukázal, že to nebyly hlavní problémy.

Kde je tedy zakopaný pes? Je to touha po moci? Má bechyňský starosta velkou moc?

Určitě v tom touha po moci je, ale jak říkáte, tady není moc velká. Starosta má jeden hlas coby radní a jeden jako zastupitel a žádné rozhodnutí bez rady nebo zastupitelů neudělá. To jsou kolektivní orgány, takže moc starosty tady není, možná je to určité společenské postavení.

Stojí tedy za to o tu pozici tak bojovat?

Určitě to za to stojí a prohra k tomu patří. Při výhře to znamená, že se pokusíte prosadit svoje představy a svoje cíle. Musím přiznat, že jsem měl v životě obrovské štěstí, že ať jsem dělal cokoli, tak mne to vždycky bavilo a nikdy jsem ráno nebyl naštvaný, že zase musím do práce. I teď, když se vracím do školy, se tam zase těším a vím, že budu spokojený a že nebudu naštvaný a uražený.

To ve vás nejsou žádné pocity zklamání a zlosti?

Zlost ne, ale zklamání určitě ano, protože při těchto volbách jsem pochopil a poznal, že lidi, kteří se tváří jako kamarádi, tak vůbec kamarády nejsou. Řada lidí mne jednoznačně zklamala a mrzí mne, že jsem dosud považoval za přátele. To je ten pocit zklamání.

Vy jste na počet hlasů volby vyhrál, preferoval byste proto jiný volební systém?

Několikrát jsem se zamýšlel nad názory, že bude volba podle počtu hlasů. Podle mne by se starosta dostal do situace, že může mít na radnici samé odpůrce. Já bych to viděl tak, že vítězná strana deleguje starostu, druhá místostarostu.

Co budete ve škole učit?

Češtinu a dějepis v šesté třídě. Funkci ředitele už jsem převzal, ale hned jsem si vzal oddechové neplacené volno a naplno nastoupím až na začátku druhého pololetí. Potřebuji si odpočinout a vyčistit si hlavu.

Autor: Alena Šatrová