Táborské pevnosti velel plukovník Buccow. Ve velení mu pomáhal general-adjutant Franquin, který do Tábora přijel toho dne brzy ráno, půl hodiny předtím, než se k němu dostali Prusové.

Vojáci v táborské pevnosti dokázali dopoledne útoky Prusů odrážet. Kolem poledního došlo v Táboře střelivo. Prusové se připravili k úderu, ale nejprve Tábor vyzvali, aby se vzdal.

Franquin to popisuje jako čestnou kapitulaci. Kdyby býval váhal, mohlo to s Táboráky šeredně dopadnout. Pruský král Fridrich II. na ně byl rozhněvaný, že se bránili. Navíc Prusové ujistili čestným slovem, že jejich král je od Tábora vzdálený jen jednu míli.

„A že přijede buď večer nebo zítra," pokračuje Franquin. „To nám potvrdili zajatí důstojníci i jeden muž, kterého jsem poslal k jejich armádě a který mi podal zprávu, že táhli od Prahy k Táboru po čtyři dny bez odpočinku, že mají s sebou všechnu těžkou dělostřelbu, ba i několik těžkých kusů z Prahy, a že se mezi nimi říká, že jdou na Vídeň.

Fridrich II. měl veliké ambice, jestliže hodlal obsadit i hlavní město rakouské monarchie. Praha už mu padla do rukou a teď jsou jeho lidé před Táborem. Když kapitulovala veliká Praha, pak se za stejný čin jistě Tábor neoctne v nemilosti Marie Terezie. Vždyť to jinak nejde, když Táboru nikdo neposlal vojenskou pomoc.

Teď je nutné vyjednat co nejlepší podmínky kapitulace. Hlavní slovo jednání za pruskou stranu měl generál velící přednímu voji. A to byl sám princ Nasavský. Buccow s Franquinem se však hodně snažili, aby hlavní slovo měli právě oni.

„Činili jsme podmínky nesmírné," hrdě zapsal Franquin následujícího dne. Pravda je, že před podmínkami, které se jim podařilo vyjednat, by diplomat smekl.

Takhle nakonec zněla kapitulace v šesti bodech:

1. Pan general-lieutnant von Nassau ujišťuje, že Jeho Veličenstvo král je sám osobně s blížící se armádou vzdálen odtud už jenom jeden den pochodu.

2. Městský velitel vydá řečenému panu generálovi pevnost následujícím způsobem: Dnes večer o desáté hodině obsadí jednu bránu královská pruská armáda, a sice jednou kompanií granátníků.

Královská uherská a česká garnizona smí ještě do zítřka do devíti hodin zůstat v městě a nesmí jí být v ničem překáženo.

3. Zmíněná garnizona se všemi sbory ležícími u města vytáhne s rozvinutými praporci, hudbou (!) a všemi vojenskými poctami. Bude moci za sebou rozmetat most přes Lužnici u města a bez překážky odejít k uhersko-české armádě.

4. Při odchodu si důstojníci smějí vzít všechny věci, které jim patří. Všechny královské vojenské potřeby však mají být odevzdány královským pruským komisařům podle válečného zvyku. (Dodatek: Protože však pan velitel požaduje nazpět královské věci, mají mu být povoleny.)

5. Měšťanstvu a magistrátu se zaručují starobylá práva a mají být ochraňováni od každého příkoří a odnětí majetku.

6. Až do vykonání toho všeho bude z každé strany vzat jeden hejtman jako rukojmí.

V ležení u Tábora 23. září 1744, podepsán: De Nassau. Dopoledne následujícího dne tedy rakouská armáda odchází z Tábora.

Město obsazují Prusové.

Autor: Josef Musil