Kolem Tábora se právě pohybovalo vojsko barona Guilanyho. Ten dostal rozkaz připravit muže k útoku na město. Pomoci jim mělo vojsko generála Marschalla, které přicházelo od Chlumce. A vezlo s sebou děla a houfnice.

Marschall vyjel z Chlumce 19. října v pět večer a před Tábor dorazil následujícího dne v osm večer. Jeho pěchota se rozložila za vsí Klokoty. Ze stejného místa 23. září útočili na město Prusové. Teď jsou za jeho mocnými hradbami, které pamatují ještě husity. Aby si Rakušané vzali zpátky, co jejich panovnici náleží, budou muset hradby prolomit. Tedy dokázat něco, co se za husitů žádnému dobyvateli nepovedlo. Kdyby ve městě byli jen nepřátelé Prusové, hned bychom věděli, komu fandit. Jenomže oni tam s nimi museli zůstat i táborští obyvatelé…

Guilanyho vojáci čekali na Marschalla ve svém ležení mezi rybníkem Jordánem a vesnicí Zálužím. Jejich generál mezitím na rozkaz prince Lotrinského odjel k Benešovu. Marschall si z jeho vojska vybral šest set mužů, aby jimi obklíčil Tábor.
Nejlepší by bylo opevnit se v předměstských domech Tábora, jenže předměstí Prusové naschvál vypálili. Právě proto, aby se tam nikdo nemohl opevnit. Nevypálili ale mlýny pod městem. Do nich Marschall nakomandoval svoje vojáky, aby si vzali na mušku Tábor.

Útok měl řídit plukovník Bohn. Z táborské pevnosti pozoroval hemžení rakouského vojska pruský velitel Kalwin, rovněž plukovník. Mohl se spolehnout jen na své muže a počítat se zásobami střeliva, které si do Tábora přivezl. Přípravné operace k útoku mu měly naznačit, že se ve městě nemůže udržet. Nejlépe by bylo, kdyby kapituloval. Plukovník Bohn ještě toho dne pozdě večer usedl na koně a objel Tábor kolem dokola v co největší blízkosti.
A Kalwin? Namísto kapitulace dal příkaz vojákům, aby na Bohna stříleli. Ten však frajersky objel Tábor a ve tmě ho střely minuly. S Kalwinem to prostě po dobrém nepůjde. Bohn seskočil z koně, ohlásil se veliteli vojska a navrhl, aby hned přizvali lajtnanta dělostřelby a šli najít nejlepší místo, kam umístit palebnou baterii.

I když už byla noc, přece si všimli, že nalevo od Hradské brány je zřícená vnější zeď. Do té kdyby namířili svá děla, snadno by prolomili vnitřní zeď opevnění, která jediná na tomto místě jistila táborskou pevnost. Je to vlastně táborská Achillova pata.
Ráno vyšlo sluníčko a Kalwin pohlédl do tváře svému osudu. Na vyvýšenině u červeného kříže nad Muchovským mlýnem (nynější Ctiborův mlýn) stojí děla. Od jejich hlavní je to k narušené městské zdi přibližně 350 kroků.

Kalwinovi se ani nevyplatí dát střílet na dělostřelce. V terénu je nevidí. Je tam totiž hluboký úvoz, kterým vojáci přicházejí ke svým mocným zbraním, a od Tábora je nemá nikdo šanci zahlédnout. Kromě toho od Muchovského mlýna vedou ještě dvě malé úžlabiny přímo k místu, kde chce Bohn vystřílet průlom. Mužstvo tudy projde úplně kryté a pak vyběhne u prolomené zdi. Jistit je budou ještě dvě houfnice, postavené asi o dvě stě kroků zadněji v úvozu.

Autor: Josef Musil