Důvod, proč se zrovna tenhle hejtman stal terčem zesměšnění, neznáme. Podezření nepadlo na táborské obyvatele, nýbrž na vojíny posádky, která zrovna přebývala ve městě.

Hejtman se netajil svým přesvědčením, že tohle nactiutrhání způsobili vojáci. Nicméně nedovolil si je trestat, na to ostatně neměl patřičné pravomoci. Žáhu si aspoň trochu zchladil na táborském řádu augustiniánů. Ani je trestat nemohl, jenže z titulu své funkce mohl zasahovat do společenského chodu města.
Aby mohl udělat nějaký protitah, stanovil příčinu, že vojáci nejsou dostatečně zbožní. Zbožný člověk podle hejtmanova uvažování zachovává úctu k představeným. A důvod, proč se z vojska vytratila zbožnost? Špatná práce duchovních, kvůli které se rozmáhá náboženská nedbalost vojáků.
Augustiniány obvinil, že jsou příliš liknaví v horlení proti hříchům z kazatelny a v napomínání k hodným křesťanským ctnostem. Když jsou kázání nemastná neslaná, vojáci na ně nechodí.
A pokud tam chodí, zaměstnávají svou mysl něčím úplně jiným než bázní před hněvem božím, pokud nebudou ctít autority. Balthasar de Bossi měl své informace, jak to při kázáních chodí.

Ženy se hihňají

Výsledkem je povážlivý společenský stav ve městě a to je přesně ta situace, kterou může krajský hejtman řešit. Hned vydal nařízení. Za hlavní příčinu označil skutečnost, že vojáci při mších sedí se ženami ve stejných lavicích.
Ženy si s vojáky povídají i při kázání a hihňají se, proto raději zbožný hejtman ani nechce domýšlet, jaké návrhy jim vojáci dávají.
Ale ví, jak to zarazit. Zakázal, aby v kostele mluvily ženy s vojáky a aby si sedaly do mužských lavic.
Zároveň stanovil jakousi mravnostní policii. Dva zřízence, kteří měli neposlušné vojáky a ženy veřejně napomínat, zapisovat jejich jména i s prohřešky a vše hned za tepla donášet hejtmanovi, aby stanovil osobní tresty.
Jakmile se tohle dozvěděli vojáci, pořádně se naštvali. A protože vládli vtipem, vymysleli i oni protitah. Nechali si od klášterníků preventivně vystavit vysvědčení o své zbožnosti. Dá se předpokládat, že augustiniáni, kteří hejtmanovu kritiku také nelibě nesli, jim ta vysvědčení s radostí napsali. Aféra vyšuměla do ztracena.

V prosinci toho roku se v Táboře konalo sčítání lidu. Sčítací komisaři vstupovali do jednotlivých domů a v každém svolali všechny muže. Vyptali se na jména, majetek a zaznamenali to.
A ženy? O ty tolik nešlo. Komisaři zapsali jen jejich počet, jak se tehdy říkalo „podle hlav". Nicméně vyhnout se sčítání nebo ukrývat dobytek byl zločin. Kdo se o to pokusil, koledoval si o dva roky prací na pevnostních stavbách a konfiskaci zatajeného dobytka.

Zároveň každý dům v Táboře poprvé dostal svoje malované číslo. První obdrželo krajské hejtmanství, poslední kostel. V samotném městě sevřeném hradbami se objevilo číslo na 292 stavbách. Do tohoto počtu se zahrnovaly i tři Nové brány, jejich strážnice, přední Hradská brána a obě fortny.

Autor: Josef Musil