Uskutečnilo se v jídelně Základní školy Zborovská, která je v blízkém sousedství s nejvýraznější, hnízdištěm havranů.

Emoce vzbudila už zahajovací řeč vedoucí odboru životního prostředí Jana Fišera, který usedl za stolek spolu s místostarostkou Tábora Kateřinou Bláhovou, vedoucím oddělení ochrany přírody a krajiny Jiřím Rozumem a zaměstnankyní téhož oddělení Blankou Candrovou.

Podle slov Jana Fišera má v současné době město pří řešení tohoto problému svázané ruce a marně se snaží zbavit legislativních pout. Jako dlouhá červená niť se více než dvouhodinovou besedou táhlo zamítavé stanovisko hygieny. Právě její chybějící razítko brání razantnějšímu zásahu v těch nejpočetnějších, takzvaných jádrových havraních koloniích v Husově parku a na Pražském Sídlišti.

Jan Fišer nastínil přítomným její postoj. „Podle hygieny není prokázán žádný přenos nemocí z havranů na člověka ani další vliv na jeho zdraví. Zdraví škodlivý prý není ani hluk,“ prohlásil s tím, že proti ráznému řešení problému jsou také směrnice Evropské unie. „Ministerstvo vyhodnotilo, že tenhle stav není důvodem poslat žádost o řešení situace na Evropskou unii. Stejné problémy řeší v České republice zhruba dvacet měst, a v žádném z nich se to zatím nepodařilo,“ poznamenal první muž odboru životního prostředí.

Svérázný život havranů v Táboře našel svůj zárodek v roce 2001, kdy si stavěli hnízda na stromech v Husově parku před nádražím. Město později sáhlo k prvnímu zásahu proti „černému moru“, jak jsou havrani stále častěji občany Tábora nazýváni. Jeho důsledkem ovšem bylo rozdělení těchto ptáků do více kolonií ve městě. Po změně legislativy šance Tábora na vyřešení rostoucího problému oslabily ještě více a hnízd na stromech v parku a nově i na Pražském Sídlišti kvapem přibývalo. Lidé Janu Fišerovi vyčetli, že už tu dobu měli fundovaní lidé na městě vyhodnotit situaci a problém řešit. „V tu dobu nešlo odhadnout, jak se věc vyvine,“ oponoval šéf odboru.

ZATÍM MARNÝ BOJ

Letos v předjaří evidovali zaměstnanci odboru 190 hnízd a 50 z nich povětšinou vystavěných mimo jádrové kolonie shodili. V případě osídlení havranů u nemocnice se tak stalo přímo ze zákona, zatímco v jiných žhavých destinacích naopak legislativa podobnému postupu brání. „Pokud bychom šli proti zákonu, postihly by nás sankce v řádech desítek miliónů. Už tím, že jsme shodili zhruba čtvrtinu hnízd, jsme se pohybovali dost na hraně,“ informoval Jan Fišer. „V současné době hlídáme, aby se kolonie nerozšiřovaly a netvořily se nové,“ doplnil.

Vzápětí už se strhla plamenná diskuze, ze které bylo vidět, jak moc obyvatele inkriminovaných míst nedobrovolné soužití s havrany trápí. Na přetřes přišly pokálené lavičky po celém sídlišti včetně dětských hřišť i zaparkovaná auta, dále poničené fasády opravených domů, a především hluk, který mnohé probouzí už ve velmi časných ranních hodinách. Až dojemná byla připomínka žákyně místní ZŠ Zborovská, že kvůli havranům nemohou ani při současném počasí otevírat ve třídě okna, protože by při výuce nebylo slyšet. Právě přítomnost nejpočetnější kolonie havranů v těsném sousedství školy a školky obzvlášť rozjitřila vášně přítomných diskutérů. „O tomhle problému jsme doteď opravdu nevěděli,“ přiznala místostarostka Kateřina Bláhová. „Spojíme se s panem ředitelem a celou věc s ním probereme,“ přislíbila.

LÉKAŘSKÁ STUDIE ZRNKEM NADĚJE?

Ze všeobecného rozčilení pramenícího ze skutečnosti, že je odstranění problému téměř v nedohlednu, vyvřely i některé návrhy na řešení situace.

Objevil se například apel na koupi ultrazvukových plašičů a výběr druhu, který bude účinný. „Jeden takový jsme pořídili a zkoušíme ho,“ odpověděl vedoucí oddělení ochrany přírody a krajiny Jiří Rozum. „Podle odborníků je jeho účinek minimální, odjinud zase slyšíme, že může pomoci. Zatím to zkoušíme a je předčasné říct, jaký efekt bude mít,“ dodal.
Neúčinným krokem by prý bylo také nasazení přirozeného predátora a nepřítele havranů, kterým je například jestřáb. K tomu se vyjádřil Jan Fišer. „Sokolníci, se kterými jsme se o tom bavili, to rázně odmítli. Jestřáb totiž neumí lovit ve městě a přežil by jen pár dní.“

Velkou pozornost občanů i přítomných činovníků města si naopak vysloužila úvaha jednoho z mužů, zda by neměla být vypracována lékařská studie o možném dopadu křiku havranů a dalších negativních jevů s nimi spojených na psychiku člověka. „To by mohlo být určitým východiskem, jak hygienu přesvědčit,“ naznačil Jan Fišer.
Napětí mezi občany a zástupci města ani tak příliš neoslabilo, naopak v jednu chvíli přerostlo téměř do osobní roviny. „Omlouvám se, že tady nebydlím. Mám se sem přestěhovat a dát sem děti do školy?“ reagovala Kateřina Bláhová na narážku, že ona tady nebydlí, a proto ji problém netrápí.

Zhruba po hodině a čtvrt se řada lidí zklamaných z vývoje diskuze zvedla a jídelnu opustila. Výraznou nevoli si vysloužil i přítomný člen České společnosti ornitologické, který vyzýval k přátelskému soužití lidí s havrany. „Podívejte se na tohle,“ nabízel mu zlostně jeden z diskutérů ke zhlédnutí snímek ptáky zaneřáděné lavičky.

VÝSTUP Z BESEDY:Bouřlivému setkání se ovšem nakonec dosrtalo poměrně reálného a konstruktivního vyústění. Místostarostka Kateřina Bláhová shrnula podněty, kterými se město bude v příštích dnech a týdnech zabývat. Ty jsou následovné:
- poptat se právníků na možné proplacení škod způsobených havrany.
- projednat případnou lékařskou studii vlivu hluku na psychické zdraví.
- zajistit v oblastech sídlení havranů vyšší intenzitu čištění veřejných míst.
- připravit se školou vyjádření k tomu, nakolik hluk narušuje výuku a určit, kam se s ním obrátit.
- pokud to bude možné, zajistit a instalovat zavírací koše na odpadky.
- spojit síly s městy, které řeší stejný problém, a postupovat společně.
- udělat průzkum mezi obyvateli inkriminovaných oblastí, jaké dopady na ně problém havranů má.
- informovat o postupu výše uvedených věcí na webu, případně iniciovat další setkání.