Nepostoupila ani do top šestnáctky. Ze soutěže Miss Earth, která se už po deváté konala na Filipínách, si ale Tereza Budková ze Sezimova Ústí přivezla titul daleko cennější. Jako svou Miss Fotogenic si ji zvolili lidé z celého světa.

Jak jste dopadla v soutěži?
Špatně (smích). Ale ne, tak to úplně není. Nedostala jsem se ani do top šestnáctky, ale získala jsem titul Miss Fotogenic. Ten je od lidí. Hlasovalo se on–line na internetu. A toho si cením nejvíc. Za celou devítiletou historii se to nepovedlo žádné Evropance. O Miss Earth rozhoduje pět, později devět lidí z poroty. O mém titulu rozhodovaly tisíce lidí na internetu.
Už se vlastně podruhé ukázalo, že pro porotu jste nebyla dost dobrá, ale veřejnost vám vyslovila obrovskou podporu. Při soutěži Česká Miss jste bodovala ve všech vedlejších kategoriích…
Všude, kde dívky na Filipínách byly, se představovaly. Kdo jsme, co děláme a co bychom chtěly dělat, kdybychom vyhrály. A pokaždé jsem po svém vystoupení sklidila velký potlesk. Některé dívky se tam trochu přetvařovaly a vypouštěly takové věty o světovém míru. Já jsem zůstala při zemi. Vždycky jsem jen řekla, co zatím pro ekologii dělám v Čechách a jak by se to dalo třeba potom rozšířit dál. A lidé zřejmě ocenili, že jsem nepřeháněla a nechtěla hned spasit celý svět.

Jak si vysvětlujete, že jste se nedostala ani do první šestnáctky?
Nevím. Když bych jmenovala USA, Kuba, Kanada – pro mě absolutní favoritky, tak se k mému obrovskému podivení do top šestnáctky nedostala ani jedna. Přitom od začátku tyhle holky vedly ve všem, u diváků, pracovitostí, bezprostředností, měly propracovanou image… Moc si to nedokážu vysvětlit. Zkrátka v porotě asi seděl někdo jiný.

Kdo to nakonec vyhrál?
Brazilka. Hezká je moc, ale řekla bych, že v ekologické soutěži, jejímž neoficiálním mottem je Krása na pomoc, bych si představovala v čele někoho jiného.

Co všechno jste v průběhu vašeho skoro měsíčního pobytu na Filipínách dělaly?
Všechno možné. Vysazovaly jsme stromy, děti z dětského domova jsme braly na výlet a do aquaparku, uklízely jsme, dělaly jsme servírky.

Co vás na Filipínách překvapilo?
Přístup lidí. Tady se o miss samozřejmě ví, žádný extra velký humbuk ale okolo nich není. Zato tam z nás byli lidé úplně hin. Všude na nás mávali, vítali nás, smáli se na nás, říkali nám, jak jsme krásné, a chtěli se s námi fotit. Prožívali to úplně jinak. Jako kdyby se tam slavil Nový rok. Tam by se pro vás přetrhli.

Proč se koná Miss Earth právě na Filipínách?
Právě tuhle zemi pravidelně postihují všechny možné pohromy světa. Od povodní přes tajfuny až k požárům. A ta soutěž sem přitahuje pozornost. Kdyby se jen napsalo, že na Filipínách zase řádil tajfun, nebude to mít takovou odezvu jak to, že soutěž krásy, která je zaměřená právě na pomoc postiženým oblastem, se koná právě tady.
Říkala jste, že jste sázely rostliny. To jste třeba celé dopoledne sázely stromy?
To ne. Každá Miss měla třeba jeden, dva stromy s cedulkou, které měla vysadit. Některé byly třeba s cedulkou Česká republika nebo i s naším jménem…

Takže v Manile vyroste strom, který na sobě ponese visačku se jménem Tereza Budková, Česká republika?
V Manile mají takovou vesničku, nebo spíš čtvrť, která je celá ekologická. Jmenuje se Nuvali. A tady opravdu všechno recyklují, na všechno mají úsporné režimy, neplýtvají vodou ani energií. A tam jeden můj strom poroste. Slíbila jsem, že za pět let se tam přijedu na něj podívat, jak se mu daří.

Našla jste si během pobytu přátele?
Byly jsme rozdělené do tří skupin. Původně jsem byla ve třetí. A když už jsem se tady skamarádila, přeřadili mě do první. To jsem obrečela. Nakonec jsem si přítelkyně našla i tady, a to hned druhý den. Nejvíc mi sedla Kuba, Dánsko a Kolumbie (smích).

Jaký byl váš nejsilnější zážitek z celého pobytu?
Právě v Nuvali, když jsem zasazovala onen strom, pomáhala mi devítiletá filipínská holčička. Byla hrozně krásná. A když jsme si povídaly, tak jsem jí říkala, že bude určitě modelkou nebo miss. Ona mi odpověděla, že by chtěla být učitelkou. A já jí na to řekla, že to já budu možná taky. Slíbily jsme si, že až se tam zase někdy vrátím, řekneme si, jak to s tím naším povoláním vypadá. Když jsem se jí zeptala, jestli má nějaké sourozence, tak se mi svěřila, že má dvě sestry, ale čtyřletý bráška jí umřel. Pak mě poprosila o adresu, jestli bychom si mohlypsát. Dala jsem jí lístek s adresou a ona na to, zda bych jí ho nemohla podepsat. Zrovna u nás stál fotograf, který mi chtěl předat jednu z mých fotek, tak jsem jí podepsala tu fotku. Kdybyste viděli, jak si ji k sobě tiskla. Jako něco, co nikdo jiný nemá, a rozplakala se dojetím.To mě opravdu dostalo.

Splnily Filipíny vaše očekávání?
Nad očekávání mě překvapila mentalita místních lidí. Jsou ohromně pohostinní, obětaví a vstřícní. Filipíny jako země jsou krásné, Boracay, kde se konalo finále, úplně nádherná, bílé pláže, blankytné moře. Až na to, že jsem se za celou dobu ani jednou nevykoupala. Neměly jsme na to čas, nebo jsme se kvůli focení nesměly namočit. Těšila jsem se, že na svůj maturitní ples se do šatů opálím, ani to jsem nestihla.

Co jste si ke své ceně vybojovala?
Dostala jsem tisíc dolarů, k tomu make up od filipínské kosmetické značky na celý rok a týdenní poznávací pobyt v Miláně s plným servisem od majitele jedné italské restaurace.

V čem se Miss Earth liší od ostatních soutěží krásy?
Právě tou pomocí. Třeba loňská vítězka opravdu cestuje po celém světě a pomáhá. Osobně sází stromy, sbírá odpadky, zkrátka všechno dělá vlastníma rukama.

Dostala jste k titulu Miss Fotogenic taky nějakou korunku?
Jen šerpu. Ale Miss Earth, ta měla krásnou korunku! Byla poskládaná z různých drahokamů a polodrahokamů, které přivezly dívky z celého světa. Já třeba přivezla vltavín. Ta korunka se dělala vlastně na zakázku v průběhu celé soutěže.

Jak vypadal váš běžný den?
To mi ani nepřipomínejte. Spala jsem tak čtyři hodiny denně. Po snídani jsme vždycky někam vyrazily po různých aktivitách, všude focení, spát jsme chodily ve dvě v noci. Jsem hrozně unavená, ale stálo to za to.

Nabrala jste po dobu pobytu zkušenosti?
Každou minutu. Hodně mi daly ostatní holky. Každá přišla se svými zkušenostmi a předávaly jsme si je navzájem. V tom je asi taky smysl celé soutěže. Rozšířit si obzory a dozvědět se, jak můžeme pokračovat v pomáhání, až soutěž skončí. U nás to třeba není, ale většina zemí, ze kterých dívky přijely, mají svou soutěž Miss Earth. Takže prostřednictvím každé z nás se mohou jednotlivé idey šířit do celého světa. Třeba Američanka rozdala nám všem semínka s hesly jako recyklovat, šetřit, a když ta rostlinka vyroste, nápis zůstane na listu. Opravdu, viděla jsem to na vlastní oči.

Kam takové semínko vysadíte? Jedno by nemělo chybět určitě ve vašem rodném Sezimově Ústí…
Určitě. Smyslem semínek je poukázat na to, že se celosvětově hodně kácejí stromy. Takže, když vysadíme tyhle rostliny, tak nápisem jednak upozorníme na nějakou ekologickou oblast a zároveň přírodě pomůžeme. Byť jedním stvolem.