Je sobota ráno, krátce před půl osmou. Na táborském autobusovém nádraží u nástupiště číslo 22 se začínají scházet první turisté, kteří si u startu chtějí koupit mapu trasy a jsou odhodlaní vyšlápnout si na již tradiční 48. ročník českého dálkového pochodu Praha – Prčice. Krátká trasa měří 30 kilometrů, delší 43 kilometrů a cyklotrasa je naplánovaná na 73 kilometrů.

Skalní turisty neodradil ani ranní déšť. „Vůbec jsme nepřemýšlely, že bychom na pochod nešly, když prší. Projít Prčice v dešti pro nás byla vyloženě výzva. Naštěstí přestalo," usmívala se Jarmila Dvořáková ze Sezimova Ústí, které společnost dělala kamarádka Hanka a dcera Slávka.

Na pochod Praha – Prčice všechny tři chodí pravidelně. „Myslím, že v této skupině už jdeme pošesté, pokud se nemýlím" pochlubila se krátce poté, co opustila dlouhou frontu a mohla vyrazit na třicetikilometrovou cestu. Jak dodala, do cíle měly v plánu dojít za šest hodin. „Chvátat určitě nebudeme, půjdeme pomalu, takovou procházkou," dodala Slávka Dvořáková.

Dlouhá fronta převážně mladých lidí, kteří měli stejný cíl, kolem půl deváté dosahovala až k nástupišti číslo patnáct. Pomalu se rozpustila až okolo desáté dopoledne.

Přemluvil souseda

„Čekat nám nevadí. Dobře se bavíme a rychle nám to tady utíká. Hlavně že už neprší," těšil se na pochod Josef Koutenský z Tábora, který na delší trasu vzal s sebou souseda Martina Bendu. „Mně se nejdříve moc nechtělo, nejsem typ, kterého by bavilo chodit dálku. Pak jsem si ale řekl, že to zkusím. Snad dojdu," dodal mladík, který je povoláním elektrikář.

Také Táborský deník si prošel třicetikilometrovou trasu pochodu. Redakci reprezentovala se svým psem redaktorka Kateřina Krejčová. Vybrala si dětskou trasu z Votic.

„Na cestu jsem se vydala již v 8.15. Z počátku šlo za sebou hodně lidí, takže jsme si skoro šlapali na paty. Netrvalo ale dlouho, skupiny se rovnoměrně rozdělily a už se pochodovalo dobře," hlásila nám kolem půl desáté.

V té době už měla za sebou šest kilometrů. Kromě jemného deště, který poté ustal, si stěžovala jen na zašpiněné nohy od bahna a místy terén do dlouhého kopce. „Naštěstí jsem si s sebou vzala i náhradní boty, takže nemám strach, že bych do cíle nedorazila," komentovala průběh kolegyně.

Deset minut po poledni mi zazvonil telefon a na druhém konci se ozvalo: „Hurá, už jsem v cíli a mám oranžovou botičku," smála se do sluchátka Kateřina s tím, že tahle je její již třináctá v pořadí. „Šlo se mi hezky. Myslím, že velkou zásluhu na tom má počasí. Bylo pod mrakem a to je pořád lepší než pařák, který byl minulý rok," dodala.

Celkově se letošního pochodu zúčastnilo 19 217 turistů, kteří měli možnost vybrat si některou z jednadvaceti tras, což bylo o jednu více než v minulém roce. Tehdy si zelenou botu odneslo přes 21 tisíc lidí.