Přestože vlna ohlasů na uprchlickou krizi v Evropě pomalu opadává a mizí v pozadí, velká skupina lidí se problémy spojenými s tímto tématem zabývá dále. Konflikty mezi uprchlíky a Evropany totiž rozhodně neustávají. V rámci 16. ročníku festivalu Týdny proti rasismu a xenofobii tak přijela do Tábora právnička Helena Kopecká a spolu s Romanem Vargou besedovala o uprchlících se všemi, kteří měli zájem.

„Současná situace je taková, že Česká republika je tranzitní zemí, ve které uprchlíci nezůstávají a cestují přes nás dále na západ. Podle mě je zbytečné, aby se zastavovaly vlaky a lidé bez víz se dávali do detenčních zařízení, když je nakonec stejně musíme pustit a oni odsud odjedou," popisuje situaci Helena Kopecká z Organizace pro pomoc uprchlíkům. Vysvětlováním toho, co se v Evropě nyní děje, strávila v úterý v ZŠ Bernarda Bolzana v Táboře více než dvě hodiny. Dotazů bylo skutečně hodně.

Proč právě Německo?

Jedním z častých dotazovatelů byl na včerejší besedě i Lukáš Zela. „Dokážete mi vysvětlit jeden jev, kterému nerozumím? Říkáte, že pojem ekonomický uprchlík neexistuje, což je z právního hlediska pravda. Podle úmluvy, kterou uznává i Česká republika mají ale ti, kteří mají bezprostřední obavu o svůj život, povinnost zažádat o azyl v první bezpečné zemi. Jestli se tolik bojí o svůj život, proč mi přijde, že si uprchlíci cíleně vybírají stát, ve kterém o azyl požádají?" Na dotaz, který jistě vyvstal v hlavě nejen Táborským, zareagovala Helena Kopecká velmi pohotově.

„První bezpečnou zemí je pro uprchlíky Maďarsko, Itálie a Řecko. To jsou prakticky země, do kterých jich jde také nejvíce. A co se děje? Azylový systém v těchto zemích se hroutí, všechna ubytovací zařízení jsou přeplněná, jsou tam nevyhovující podmínky nejenom pro rodiče s dětmi. Proto jdou ti lidé dál. To, co se tam děje, se v nejbližší době určitě nevyřeší. Uvádí se, že až 95 procent všech Syřanů skutečně odchází do Jordánska a dalších, jak říkáte, prvních bezpečných zemí. Jenže tam žijí také v uprchlických táborech a válka v Sýrii trvá již čtyři roky. Po takové době už lidé hledají jiné bydlení a domů se vrátit nemohou. Takže jdou dál," vysvětluje migrování uprchlíků po Evropě právnička.

Uprchlík versus ekonomický migrant• Uprchlík je osoba, které bylo přiznáno postavení utečence z důvodu opodstatněné obavy z pronásledování pro rasovou, národnostní nebo náboženskou příslušnost, pro příslušnost k určité sociální skupině nebo proto, že zastává určité politické názory, pro které se nechce nebo nemůže vrátit do státu, ve kterém má své státní občanství, nebo do státu svého posledního trvalého pobytu.
• Ekonomický migrant je člověk, který emigruje z jednoho regionu do druhého, protože dle jeho očekávání nejsou v jeho vlastní zemi životní podmínky či pracovní příležitosti dost dobré, a hledá proto zlepšení svého životního standardu jinde.
• Pojem ekonomický uprchlík z právního hlediska neexistuje.

Zároveň naráží na všeobecně známé výroky o zbabělosti mužů, kteří utíkají ze své země a nechávají ji napospas krutostem války. „Za koho tam mají bojovat? Za Hizballáh? Za Assada? Za vládní sílu? Za opozici? V té zemi je neuvěřitelný chaos a v podstatě není za koho bojovat. Dříve nebo později nejspíš dojde k vojenskému zásahu, ať už ze strany Ruska nebo USA a bude se tam řešit mezinárodní politika. Ne každý je natolik odvážný, aby si koupil zbraň a v tak rozhárané zemi se začal angažovat," míní Helena Kopecká.

Během její odpovědi zvedl ruku v prosbě o dotaz také Martin Čížek. Jemu přišlo, že mnoho uprchlíků utíká ze svých rodných zemí také kvůli branné povinnosti, která může být i doživotní. „Určitě takoví jsou a je jich hodně, nicméně kvůli obavám z vojny azyl nebo ochranu nikdo nedostane. Věřte mi, že azylové řízení je velmi podrobná záležitost, proto také trvá tak dlouho, a pouze kvůli tomu, že někdo nechce být odveden, mu nevzniká nárok na azyl v jiné zemi," upřesnila Helena Kopecká. Z debaty nakonec vyplynulo, že se Táborští bojí hlavně toho, jak se muslimští uprchlíci integrují do naší společnosti, která je postavena na křesťanských základech.

Česku se vyhýbají

Uklidnit se je pokusil Roman Varga. „Uprchlíci k nám opravdu primárně nemíří. Ono právě tím, že je zavíráme do detencí a děláme jim nepříjemnosti, je skutečně odrazujeme od toho, aby zde zůstávali. A ti lidé nejsou hloupí, oni si mezi sebou řeknou Ne, nejezděte do Čech, vyhněte se téhle zemi, tam to není nic moc. Bojím se, že tohle je přesně strategie, kterou vláda a ministři používají k tomu, aby tady imigranti o azyl nežádali. Co mi přijde až hrozivé je fakt, že se jim to daří. Proto odchází do vybraných zemí, protože už vědí, kde se k nim budou chovat slušně," míní Roman Varga.

Podle témat a otázek, které Táborští nadhodili, se však nezdá, že by se mezi nimi skrývali extrémní odpůrci přijímání uprchlíků. Jisté ale je, že s otevřenou náručí je nejspíše nikdo vítat nebude.

Autor: Veronika Gigalová