Ráno si ke snídani v pekařství chcete koupit pečivo za deset korun. Bankomat vám ale vydal jen velké bankovky, vytahujete proto z peněženky dvoutisícovku. Prodavačka vás odmítá s tím, že nemá nazpět. Nebo že kdyby bankovku přijala, vzdala by se veškeré hotovosti. Má na to právo?
„Obecně platí, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ovšem existují určité výjimky," říká právnička Kristýna Koç z mezinárodní advokátní kanceláře Taylor Wessing.
Nicméně pro platbu bankovkami žádné omezení neplatí (opomeneme-li zákonný limit pro platby v hotovosti, který je nyní 270 tisíc korun). „Platí-li tedy zákazník za drobný nákup bankovkou velké hodnoty, prodavač by neměl peníze odmítnout," dodává právnička Koç.
DOHODA, NEBO SMŮLA
Jenže jak se v takové situaci, když prodavač opravdu nemá nazpět, zachovat? Ve vztahu plátce – příjemce platby nejde o dohodu dvou stran, nýbrž o oblast striktně upravenou předpisy. „Zákon o oběhu bankovek a mincí sice stanoví povinnost každému přijímat tuzemské peníze, avšak nelze učinit závěr, že prodejce musí být vždy schopen
v rámci zaplacení zboží vrátit hotovost na jakoukoliv bankovku," podotýká právnička Koç. „Smyslem úpravy je především zamezit tomu, aby byly určité bankovky či mince apriorně odmítány. Řešení bude
v praxi záležet na ochotě obou zúčastněných."
Přeloženo z právní řeči: buď prodavače přesvědčíte, nebo po kapsách najdete drobné. Pokud ne, nezbude vám než se vydat bankovku rozměnit jinam.
KDE MUSÍ ROZMĚNIT
Na jednom místě by vás rozhodně neměli odmítnout: v bankách. Ty jsou povinny rozměňovat bankovky i mince. Výměna je bezplatná až do sta kusů jedné nominální hodnoty, pokud jsou platidla roztříděná. Ve čtyřech městech Česka – v Praze, Hradci Králové, Brně a Ostravě – se lze vydat i přímo do poboček České národní banky.
A pak může zafungovat ještě jeden trik – dojít si třeba pro žvýkačky na pokladnu do supermarketu. Zástupci velkých obchodních řetězců tvrdí, že jejich pokladní mají na velké bankovky nazpět vždy. Ovšem – když už si kupujete třeba zmíněné žvýkačky, můžete si rovnou vzít i ty dvě housky…
PADESÁT MINCÍ A DOST
V opačném případě – tedy když si jdete koupit věc
v hodnotě tisíců za mince – vás může prodavač podle zákona odmítnout.
„Fyzické a právnické osoby mohou odmítnout přijetí více než padesáti mincí
v rámci jedné platby," uvádí Kristýna Koç z kanceláře Taylor Wessing.
Opět zde platí, že komerční banky, stejně jako ČNB, už podobnou platbu odmítnout nemohou. Za její přijetí si však mohou účtovat poplatek.
Zákon sice říká, že českou měnu na území Česka nemůže nikdo odmítnout, ale v jednom případě tak mohou učinit fyzické a právnické osoby (kromě bank) – a to tehdy, kdybyste chtěli platit bankovkou, která je nestandardně poškozená (například není celá, je ohořelá či celá popsaná).
A vězte, že vy jako fyzická osoba můžete odmítnout
i běžně poškozenou bankovku. Naopak právnické osoby, směnárníci a banky jsou povinni přijmout
i tato platidla, ale nesmí je již vrátit do oběhu.
Táborští obchodníci se snaží mít drobné vždy při ruce
Zmrzlina, rohlíky, noviny, na takovéto menší nákupy je potřeba mít připravené drobné. Samotnou kapitolou jsou ale potom parkovací automaty na Starém a Novém Městě, které vás obslouží pouze v případe, že vám to v peněžence cinká kovovými mincemi.
Naopak bankomaty vydávají jen papírové bankovky vyšší nominální hodnoty. Může se tak stát, především po ránu, že člověk nemá dost drobných na uskutečnění platby.
Obchodníci v Táboře se shodují, že ačkoliv takovéto problémy se občas skutečně objeví, většinou se lehce vyřeší.
Zákazníka buď požádají, zda by si mohl dojít rozměnit, nebo někdy i sami prodavači odskočí vedle do obchodu, banky nebo pošty, protože to chápou jako svou povinnost.
„My se snažíme zákazníkům vyjít vstříc a mít vždy připravené drobné, ale třeba pětitisícovka po ránu je moc. V rámci možností i rozměňujeme, pokud třeba někdo potřebuje peníze na parkování," říká Jiří Hochman z táborského občerstvení.
„Občas problémy s drobnými mívám. Pak se zeptám, zda zákazníci opravdu nemají menší, což nakonec většinou mají. A pokud snad ne, a to se stane málokdy, tak potom sama běžím do restaurace nebo vedle do obchodu s potravinami," líčí své zkušenosti Tereza Šedivá z táborského zmrzlinového stánku.
Opačným způsobem chybějící drobné řeší například také Martina Jašková z obchůdku s farmářskými potravinami.
„Někdy se mi stává, že nemám, jak vrátit. Zákazníky pak tedy poprosím, ať si někde rozmění. Sama nechodím," popisuje Martina Jašková svou strategii na drobné.
V takovém případě pak zákazník může zkusit rozměnit peníze v blízkém obchodě nebo zaskočit třeba do banky. Tam se ale musí mít raději na pozoru, neboť někdy je tato služba zpoplatněna. Přístup se liší vždycky podle politiky jednotlivých bank, roli hraje i vedení pobočky. Nejdůležitější věcí je ale ochota pracovníka u konkrétní přepážky.
MĚŇTE VE SVÉ BANCE
Nejjistější je jít do banky, kde máte zřízený svůj účet. Zpravidla platí, že tady budete mít běžnou směnu zdarma. Pokud se jedná o větší obnosy, je dobré se s vedením banky domluvit předem. Podle Evy Makovcové z táborské pobočky Oberbank, ale záleží vždycky na jednotlivcích.
„Banka má samozřejmě podmínky, v jakém případě může směnit zdarma a kdy už má právo dožadovat se poplatku, ale vždycky je to o lidském přístupu. Například, když vidím, že někdo chce rozměnit tisíci korunu kvůli parkování auta, tak potom příliš neřeším, zda je to náš klient," vysvětluje svůj pohled na věc Eva Makovcová.
Druhou stranu mince výměny bankovky za mince vysvětluje Přemysl John z UniCredit Bank. „Člověk si musí uvědomit, že peníze přepočítat a měnit je pro nás náklad. Musí to udělat někdo z pracovníků, který by se mohl věnovat jiné činnosti. Pro své klienty to rádi uděláme, ale pro ostatní měnit nechceme. A když ano, tak za poplatek," shrnuje Přemysl John zvyklost své banky.
