Stopy na místě činu po sobě vrah nezanechal. Přímým důkazem proti obžalovanému je jeho přiznání a dopis, ve kterém vše popsal.
Nic však není jen černobílé a obžalovaný Karel Bartoň (1975) z Pelhřimovska nejdříve v přípravném řízení tvrdil, že je nevinný, ale pak se ke všemu přiznal. U Krajského soudu v Táboře, kde dnes začalo hlavní líčení, podrobně vylíčil snad každou minutu z 1. prosince loňského roku, kdy jeho babička zemřela na následky úderů kůlu do hlavy. Dokonce si pamatuje, i kolik polínek dřeva si z jejího dvorku ten den odnášel.
„Policisté se ke mně chovali hrubě. Dostal jsem facku až mne brněla hlava, přidusili mne, že jsem na chvíli ztratil vědomí a pomočil se. Chtěl jsem mít klid. Oni nechtěli slyšet odpověď nevím, proto jsem se pak přiznal. Byl jsem idiot, že jsem se přiznal k něčemu, co jsem neudělal,“ vysvětloval soudu obrat.
Bartoň čelí obžalobě, že loni v prosinci svou babičku (1927) po hádce ubil, za což by mohl ve vězení strávit 10 až 18 let.
Při rekonstrukci případu bezprostředně po činu si počínal bravurně. Ačkoli nyní tvrdí, že vrahem není, dokázal při ní dokonce i správně ukázat na zástěru, kterou byla babička škrcena. A popsal i další vraždící předměty. Jak uvedl předseda senátu Zdeněk Kučera, v té době ale ještě nebyla provedena pitva mrtvé, takže ani vyšetřující kriminalisté o škrcení nevěděli.
Bartoň vypověděl, že svou babičku ten podvečer neviděl, jen k ní chodil na dvůr pro dřevo. Že leží v domě mrtvá, objevil až jeho otec. On sám pak volal policii a záchranku.
„Netvrdím, že to udělal, ale netvrdím ani, že to neudělal. Já nevím,“ řekl dnes Deníku otec obžalovaného, který prý měl se svou tchyní dobré vztahy, zatímco se synem vřelý vztah nemá.
Zítra budou u soudu vypovídat další svědci a znalci, kteří se vyjádří k osobnosti Karla Bartoně. Rozsudek má zaznít do měsíce.
