Bývalá primabalerína baletu Národního divadla a později i Anglického národního baletu navštívila v minulém týdnu malé baletky v Písku. V tanečním sále Základní umělecké školy Otakara Ševčíka strávila Daria Klimentová, dnes učitelka baletu v Královské škole baletu v Londýně, celý den a věnovala ho holčičkám, které o své kariéře teprve sní. O přestávce mezi lekcemi si udělala usměvavá Daria Klimentová čas i na rozhovor pro Deník.

Jak se to přihodí, že dnes vyučujete v Písku? Máte k tomuto městu nějaký vztah?
Ne, vůbec. Nikdy předtím jsem v Písku nebyla. Ale než jsem sem dnes jela, zjistila jsem, že odsud pochází můj nejlepší kamarád Jan Kunovský. Je to malíř, který žije v Praze. Jinak tím důvodem, proč tu dnes jsem, je Evička Rohanová, kterou znám ze školy. Ona chodila na taneční konzervatoř a byla o rok mladší než já. A ta mě sem pozvala. Bylo štěstí, že jsem teď právě v Praze.

Kolik času strávíte s píseckými mladými baletkami, co se s vámi naučí? Jsou ze setkání s vámi nadšené. Nechávaly si od vás podepisovat baletní piškoty a fotily se s vámi…
Budu tu dnes celý den. I já mám velkou radost. Baví mě to. Je to krásné, jak ony chtějí, to se pak člověku chce toho hodně předat. Tak malé děti obvykle neučím. Věnuji se na Královské baletní škole v Londýně sedmnáctiletým, osmnáctiletým baletkám. Už šest let. Předtím jsem tančila v Anglickém národním baletu, a když jsem skončila, nastoupila jsem učit. Dnes v Písku tu máme takový spíš zážitek. Aby se to víc projevilo v jejich tanci, musela bych tu být denně. Spíš vidí, jak pracuji. Trošku zapracujeme na koordinaci.

To je takový pověstný zlom v kariéře baletek, když přestávají tančit a začínají učit. Jak jste to prožívala vy?
Je to hrozně těžké. Protože to nejhezčí, což jsem teď zjistila, je tancování. I když mě to učení moc baví, tančení se nevyrovná nic.

Říkáte: teď jsem to zjistila. Je to tak, že dokud tanečnice tančí a trénuje, neuvědomí si, jak je to krásné?
To je vždycky tak, nejlíp si to člověk uvědomí, když už to nemá. Když to máte, úplně si toho tak nevážíte nebo si stěžujete, jste unavená. Myslím si, že to tak bude v každé profesi. Nejen v baletu. A my tanečnice už nemůžeme zpátky, tělo křičí Ne! Už se nechce hýbat. A tu v chvíli jsem nejvíc pocítila, jak jsem ten tanec milovala.

Není to učení pak bolestné?
Není. Mám to tak, že když já nemůžu být nejlepší, tak si přeji a pracuji na tom, aby byli nejlepší moji studenti. Vždycky jsem byla hodně ambiciózní a jsem i teď, když učím. Chci jim dát všechno, co můžu, co jsem se naučila za těch…To radši říkat nebudu, kolik to bylo let.

Máte dceru. Také tančí?
Ne. Chodí na univerzitu a studuje biologii – genetiku. Je jí devatenáct. Když jí byly čtyři roky, ptala jsem se jí, jestli chce na balet. Ona říkala, že jo, protože vyrůstala na baletním sále, ani nic jiného v té době neznala. Oblékala se do mých kostýmů. Šly jsme tedy na hodinku baletu, něco úplně jednoduchého. A když jsme měly jít podruhé, nemohla jsem ji najít. Schovávala se na toaletě. A mě to bylo hned jasné, tak jsem jí řekla: Jdeme domů, viď? Od té doby jsme už o tom vůbec nemluvily. Ani jsem se neptala, jestli ji to mrzí. Ona prostě nechtěla.

To je obdivuhodné, že jste neměla ambice i u ní…
V životě bych svoje dítě nenutila tančit. To musí chtít. Nebo musí být velmi talentovaná. Moje dcera ale na balet vyloženě není. Nemá fyzické předpoklady. Musíte mít kyčle uvolněné, vytočené.

To se pozná hned na začátku?
Ano, hned u malých holčiček. Dlouhé nohy, krásné linky, dlouhý krk. Moje dcera je nádherná, ale na balet předpoklady nemá. Jen by tam trpěla. Obzvlášť když její maminka něco dokázala. Je hodně nehodných lidí, kteří by jí mohli říkat: Podívej, tvoje maminka takhle tančila, a ty nic. Ona má svůj obor a je na to pyšná.

Když se odmalička poznají předpoklady pro balet, jak moc intenzivně a od kolika let se musí pracovat naplno, když má vyrůst primabalerína?
Od deseti let se to musí navážno. Do té doby stačí trénovat koordinaci, aby cítily, když se otáčí. Dřív by to bylo moc brzy je tlačit. Dokonce si myslím, že je i lepší odmala dělat spíš gymnastiku. Nebo něco podobného, aby tělo bylo pružné a nohy se vytahaly.