Dům čp. 1440 na rohu ulic Wilsonovy a Veleslavínovy, čili dnešních Budějovické a Bílkovy, patří k novější zástavbě v dané části města, kde se ještě na konci osmdesátých let devatenáctého století nacházela pouze tabáková továrna. Západně od ní postupně vyrostlo dvanáct domů, a takto vznikla ulice nesoucí jméno významného humanistického vzdělance a a organizátora českého literárního života šestnáctého století Daniela Adama z Veleslavína.

Průběžná výstavba se odrazila i v samotném využití jednotlivých prostor, které nesloužily pouze k bydlení. V polovině třicátých let minulého století se ve Veleslavínově ulici nacházelo osm živností či menších podniků, jejichž složení bylo dosti pestré. Uznejte sami. V „roháku“ na nároží „Veleslavínky“ a Husova náměstí sídlilo zasílatelství Jana Mládka a zároveň rukavičkář Jan Šíma. Ve vedlejším domě Anna Stejskalová provozovala odchod se smíšeným zbožím. O další tři domy níže jste nakoupili uhlí, koks, antracit, které na povozy i pytle levně dodával Otto Bárta. Jeho přímý soused Max Stein zde vedl již na počátku století sklad plzeňského piva. Opět následoval posun o tři domy, abyste navštívili obchodníka s dobytkem Rudolfa Rosenzweiga a vedle něho zednického mistra Antonína Soumara. V ulici zbývají dva domy, z nichž rohový byl nejen nejmladší, ale zároveň se poněkud vymykal z daného prostředí.

Od jeho počátku zde sídlila lékárna U svaté Anny, vedená jejím majitelem Ph. Mr. Kamilem Pavláskem s manželkou Annou. Tehdy v polovině třicátých let byl magisterský stav v Táboře zastoupen na třech místech. Lékárna U bílého jednorožce sídlila u divadla v domě čp. 212, který je nám již známý pod označením Klierovka. Dodnes působí lékárna U anděla strážce na rohu ulice Dobrovského a bývalé třídy Československých legií. Společně s lékárnou U svaté Anny na konci Veleslavínovy ulice tvořily trojici v jednotlivých částech Tábora.

Ani název apatyky Kamila Pavláska nebyl náhodný. Pod křižovatkou dnešních ulic Budějovické a Husovy vyvěral ze země pramen vody, nazývaný U svaté Anny. Též na plánu historického města Tábora z roku 1920 je dnešní Údolní ulice pojmenovaná Pod sv. Annou. Ještě dlouho po zástavbě v místech zdejšího pramene se na budově „Třeboňky“ nacházel portrét uvedné světice.

Léta plynula, obraz rozhlodal zub času, za vlády komunistické strany nebyli andělé a svatí „v módě“ ani při názvech lékáren. Dnes se tradice vrátila, což je zajisté správné. Třída Wilsonova se dnes také jmenuje tradičně Budějovická, rovněž Veleslavínova ulice se změnila, a to nejen jménem, tentokrát podle sochaře Františka Bílka. Zmizela tovární kamenná zeď, kterou nahradily moderní obchodní prostory. V tomto směru došlo k radikální výměně i v původních domech, kde mimo jiné najdeme i zázemí Českobratrské církve evangelické.

Přejme všem zdejším lidem mnoho úspěchů a snad aby co nejméně museli využívat služeb apatyky v rohovém domě. Pan magistr Pavlásek nám v tomto případě snad trošku škodolibosti odpustí, a což teprve svatá Anna, která má v dané části města Tábora své místo již dávno.

Stanislav Zita