Tentokrát nastavujeme sou-řadnice Sezimova Ústí a přidáváme datum 21. února 1420. Ne, tehdy ještě Tábor nestál. Ale přihodila se událost, kterou bychom mohli nazvat předehrou k Táboru. Husité v chiliastickém nadšení přepadli Sezimovo Ústí, jež patřilo katolíku Oldřichovi.

Počítač opět mlčky volá po přesném čase. Boží bojovníci zaútočili před rozedněním. Bylo po masopustě a v Ústí všechno spalo. „Najedeme na Slunce a zjistíme, kdy se toho dne rozednívá," říká Břetislav Vonšovský. „V rovných sedm. Ale to už bylo dobře vidět. Husité útočili za ranního příšeří. Takzvaný ranní občanský soumrak, kdy se střed slunečního kotouče nachází šest stupňů pod obzorem a  končí východem Slunce, trval toho dne od 6.33 do sedmi hodin. Ještě můžeme vzít v úvahu nautický soumrak, který začínal v 5.56, kdy je Slunce dvanáct stupňů pod obzorem. Anebo astronomický soumrak s počátkem v 5.19. To je ale ještě tma."

Bojovníci museli alespoň trošku na cestu vidět, proto volíme nautický soumrak. Hned v pět padesát šest. Jaképak hvězdy měli v tu chvíli nad hlavami?

„Nad jižním bodem byl Mars. Planeta boje. Toho dne vyšel ve 3.45 ráno a nad místním poledníkem procházel v 7.53. Že se strhne mela, vlastně zvěstovalo nebe."

Před osmou hodinou tedy byla oblast Ústí zcela pod vlivem Marsu a dá se předpokládat, že pokud v tom čase už neměli husité město dobyté, mávali kolem sebe zbraněmi ve vrcholném zápalu boje.

„Na východním nebi v 5.56 stála zajímavá trojice. Slunce, Merkur a Venuše. Slunce se ještě skrývalo pod horizontem. Tím na Merkur a Venuši nepůsobilo přímo, ale fází, kterou bych nazval předjímáním. Vlastně říkalo, že až se v plné slávě vyhoupne nad obzor, už nebude možné z rozběhnutého dění vycouvat."

Pro pravý význam povahy planet je nutné znát, v jakém se zrovna nacházely znamení. Jedenadvacátého je ovládal Vodnář; stejně jako o devět dní dříve, kdy obloha přála názoru mistra Jičína, že Kristus sestoupí z nebe. Nyní ovzduší opět elektrizovala vodnářská touha po vyšší úrovni.
„Mars se tím z obyčejného válečníka proměnil v bojovníka za ideály. Slunce Vodnářovou optikou vydráždilo vůli Marse k jeho činům. Vodnář má ale také význam kalkulace, předjímání. Snad tato vlastnost dala místnímu boji v Sezimově Ústí význam začátku, po kterém přijde ještě něco důležitějšího, mnohem bojovnějšího, ale stále se stejnou ideou," rozjímá hvězdář Vonšovský.

Přestože znovu zdůrazňuje, že si pouze hrajeme, jeho úvahám dávají zapravdu dějiny – ještě koncem téhož měsíce na dohled od Ústí vznikne Tábor. Jádro zakladatelů budou tvořit právě ústečtí husité.

„Na nebi onoho rána vykonával své dílo i Merkur spolu s Venuší. Ta se časně zjitra choulila pod horizontem v mínus čtrnácti stupních a objevila se na něm v 7.16. Stále ve znamení Vodnáře. Ve čtvrt na osm tedy na bojující husity zazářila naplno její láska."
Jelikož Mars se sveřepě hlásil o slovo, Venušina láska z husitů neudělala mírumilovné beránky, nýbrž nesmlouvavé bojovníky za lásku k ideálu. Svatý boj.

 „V půl jedné Venuše procházela místním poledníkem," připomíná hvězdář. „Vlivem Marsu se z ní stala bojovnice za ideál, a takové ženy jsou vždycky nesmlouvavé. Natolik, že se z bohyní lásky proměňují v bohyně vášně a pak zmaru, ačkoli jsou stále přesvědčené, že bojují za lásku. Ta vášeň k lásce může mít samozřejmě i pouze duchovní rozměr. Ono-ho dne šlo nesporně o lásku ke Kristu a pravdě."
A co zmíněný Merkur?

„Byl ve znamení Ryb. Ryby – symbol prvotní křesťanské církve. To jest ideálu, o který se husité v začátcích Tábora pokusili v praxi," odvozuje souvislosti pan Vonšovský.
Společně jsme se zasnili nad tím, jak to kolem poledne v Sezimově Ústí vypadalo. Husité se radovali z vítězství, čekajíce na příchod Krista. Možná dojídali a dopíjeli, co zbylo z nočního hodokvasu.

Pro Oldřicha, majitele Ústí, se však Venuše stala právě tou bohyní zmaru. Uprchl a opevnil se na tvrzi v Sedlci. Boží bojovníci ho z ní o Velikonocích vytáhli, umlátili ho cepy, pak mu usekali nohy a zohavené tělo vhodili do ohně.

Jofe Musil