VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Při práci k sobě sedí zády, ale tandem spolu otec a dcera tvoří přes deset let

Tábor – Klidně by se k rýsovacímu prknu mohli postavit tří: děda, vnuk a pravnučka. V rodině Jana Hubičky se architektura uchytila už ve třetí linii.

15.6.2013
SDÍLEJ:

Jan Hubička zdědil lásku k architektuře po svém dědečkovi a pak jí nakazil svou dceru Evu. K práci ji pustil hned v prvním ročníku jejího studia vysoké školy. Společně jsou od té doby podepsaní pod každým projektem. Foto: Marie Michaela Šechtlová

Po kráse řemesla historických staveb pošilhával Jan Hubička již v patnácti. „To jsem si koupil fotoaparát, jezdil a fotil, a získával tak vztah ke stavařině. Proto jsem se přihlásil na stavební fakultu a po dvou letech studia si zvolil architekturu," naznačil svou dráhu k profesi.
První štace po škole zavedla mladého architekta v roce 1968 do Stavoprojektu v Sezimově Ústí, kde coby inženýr projektant sbíral první zkušenosti pět let. Pak zamířil do víru hlavního města, ale narození prvního potomka ho vrátilo zpět na jih, do rodného Tábora. „Vrátil jsem se na stejné pracoviště a vydržel tam až do devadesátého roku, kdy Stavoprojekty jako státní organizace skončily. Od té doby jsem projektantem na volné noze," říká muž, který se přiženil do fotografické rodiny Šechtlovy.

Staveb, které by mohl označit za dílo hodné pozornosti, je podle něj hned několik. Tou TOP ale není načančaná okázalost, nýbrž stavba přímočará, strohá, čitelná. Laik by možná kolem ní jen prošel 
a vůbec by nezachytil řemeslnou dokonalost, výjimečnost či důmyslnou krásu oku skrytého detailu. „Já jsem byl například úplně nadšený výstavbou v New Yorku, kam se mi podařilo v roce 1976 podívat. Tato konstruktivistická architektura s jednoduchými skleněnými fasádami, to je to, čeho já si na architektuře cením. Tady se to ale nenosí, takže jsem takovou nepostavil," říká s úsměvem na rtech o amerických věžácích, kterým se česká země v době socialismu snažila alespoň trochu přiblížit.

Projekt, který nese podpis Jana Hubičky, sice s newyorskými mrakodrapy nemá mnoho společného, ale do výšek lidi poslal. Do paneláků na dnešním Sídlišti nad Lužnicí, kde žije přes osm tisíc lidí. Projektoval první etapu výstavby, která se vine kolem mezinárodní silnice E55. „Mluvit se o tomto záměru začalo už v šedesátých letech. 
U Stavoprojektu jsem prožil dlouhá léta panelové výstavby a až po revoluci se člověk dostal k jiným stavbám. Kdyby se toto sídliště stavělo dnes, už by asi mělo větší logiku 
a panelové domy by nebyly jen tak naskládané."

Architektem byl už dědeček Jana Hubičky, který studoval ještě za Rakouska – Uherska 
a řadil se ke zdatným kreslířům a malířům. Za stipendium si mohl dopřát roční pobyt v Itálii. Jako architekta si ho jeho vnuk moc nepamatuje, neboť dědeček již byl penzistou. Přes rameno se mu ale díval při malování.

Jeho profesní cesta má další pokračování v dceři Evě. „Zpočátku spíš tíhla ke keramice, protože studovala keramickou školu v Bechyni. Má tedy úžasný cit k materiálu, 
a to i ve stavařině. Jako architektka je šikovná a já jsem na ni hrdý. Občas jsem jí do něčeho mluvil, ale dnes už je to obráceně, dnes mi to vrací," říká v nadsázce o předávání řemesla další generaci.

Jako kritik se drží zásady, že když se mu od Evy něco nepozdává, svůj názor před ní netají. Ovšem v opačném případě prý skřípe zuby. Pracovním snem Jana Hubičky je práce na přestavbě městského venkovního bazénu. „Před lety jsme udělali velkou studii, ale teď to vázne na penězích."
Když zrovna neběhá po stavbě nebo nesedí u počítače a nerýsuje, rád poznává jiná místa na zemi nebo se věnuje filatelii.

Touží dát Jordánu scénu

Dvaatřicetiletá Eva Hubičková prožila s architekturou celý svůj život. A jakmile nastoupila do prvního ročníku na vysoké škole, už otci v řemesle zdatně sekundovala.

To chtěl od vás pomoc, nebo jste se ani moc neptala?
Myslím, že mne chtěl zaměstnat, abych se při škole neflákala. (smích)

Pamatujete si, na čem jste tenkrát spolupracovali?
První byla přestavba venkovského domku v Tučapech na rodinný domek pro mladou rodinu. Dodnes mi utkvělo, že chtěli velkou krásnou koupelnu.

A co vám tatínek dovolil dělat?
Skoro všechno. Ale samozřejmě jsme nad tím seděli spolu a také s těmi majiteli. Nikdy takový projekt není dílem pouze samotného architekta.

Kdo pak byl pod výkresem podepsaný?
Oba, od samého začátku mne všude podepisuje.

A první samostatný úkol?
My jsme dodnes spolu, stoly máme tak, že sedíme zády k sobě a ať děláme cokoli, vždy to probíráme. Sice si každý kreslí to svoje, ale v podstatě u všeho jsme oba. Nebo minimálně si o tom spolu povídáme a radíme se.

Když máte společný ateliér, máte i stejný pracovní rytmus?
Moc se nepotkáváme, a vlastně asi naštěstí, protože když projekt velice spěchá, jako to bylo v případě plaveckého babycentra, tak jsme se tenkrát ještě u jednoho počítače mohli střídat. Já jsem kreslila do šesti do rána a pak šla spát, a tatínek kreslil od šesti ráno. On je tatínek spíš ranní a já zase noční.

Co je na architektuře krásného?
Snad úplně všechno. Hlavně práce s prostorem a barvami, hezký je to, že pracujeme s lidmi. Baví mne vymýšlení konstrukce i technických věcí, a někdy je i hlavolamem, protože je spousta podmínek daných. Míň mne baví administrativa kolem. Takže všechno je krásný, jen kdyby bylo míň toho papírování.

Kdo je nadřízeným?
Tak samozřejmě šéfem je tatínek, ale já si to stejně většinou nakreslím podle svého.

Pohádali jste se nad prací?
To si nepamatuji, myslím, že ne. Občas máme každý jiný názor a pak se snažíme jeden druhého přesvědčit a někdy z toho vyjde třeba úplně jiné a mnohdy ještě lepší řešení, než bychom vymysleli každý sám.

Jste v řešeních odvážnější než tatínek?
Mně se zdá, že má radost, když dělám něco jinak, než by to kreslil on nebo jeho vrstevníci. A zase na druhou stranu je podle mne pro spoustu zakázek skvělý, že se potká pojetí od mladého člověka, ale klient má jistotu zkušeného architekta. To je myslím pro zakázku výhodné, ale já nejsem až moc praštěný architekt. Vždycky nejdřív přemýšlím, aby to dobře fungovalo a lidem v té stavbě bylo dobře.

Máte teď něco před realizací?
Mám, úplně malilinkatý projekt – říkáme mu záchodky a jde o část Křižíkova náměstí na konci ulice 9. května a Budějovické v Táboře. Z toho mám velikou radost, byť je to malinký prostor, ale zase je přímo v centru Tábora. Taky už jsme spolupracovali na barevném a materiálovém řešení úpravy Budějovické ulice a tohle na to navazuje. Teď se realizuje rekonstrukce velkého bytu v Praze.

Baví vás rekonstrukce?
Baví, protože mám ráda staré domy a žiji historií Tábora. Po předcích máme archiv desítek tisíc fotek a právě teď dokončuji disertační práci o historii Tábora. Křižíkovo náměstí je jedno z těch míst, které zkoumám a moc mne zajímá. Je strašně zajímavé. Nejdřív to byla křižovatka a až pak se stalo skutečným náměstím, kde třeba vítali prezidenta Masaryka. Byly tam i trhy, jenže potom zase převážila doprava a křižovatka je zpátky.

Máte v Táboře místo, které byste chtěla změnit?
Takových je moc a mám vždycky sto chutí se do nich pustit. Třeba když jdu kolem Jordánu, chtěla bych realizovat projekt z mé diplomové práce, a sice divadlo na vodě.

Autor: Alena Šatrová

15.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Ochrana a ostraha - Ochrana a ostraha Pracovník ostrahy 15 000 Kč

Pracovníci ostrahy, strážní strážný. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 16000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: výběrové řízení se bude konat 6.9.2018 v 9:00 v budově ÚP 3.patro č. 410, Společnost G4S Secure Solutions (CZ), a.s. hledá zaměstnance na pozici Strážný na pracoviště do Bechyně, Náplň práce: obchůzková a kontrolní činnost, zajištění celkové bezpečnosti objektu, evidence osob a vozidel, obsluha EPS, EZS, CCTV., Pracovní doba: nepřetržitý provoz, 12ti hodinové směny (denní i noční)., Požadujeme, - Profesní kvalifikace STRÁŽNÝ, kód 68-008-E výhodou /pomůžeme se získáním/, - trestní bezúhonnost, - komunikativnost, základní znalost PC, - nižší střední odborné , střední odborné s výučním listem, - min. 18 let, Nabízíme, - stravenky a příspěvek na čištění uniformy po zkušební době, práci na hlavní pracovní poměr, příjemný kolektiv, kontakt: tel., e-mail. Pracoviště: Group 4 securitas a.s. - pracoviště bechyně, Na Libuši, č.p. 717, 391 65 Bechyně. Informace: Ivana Slavíková, +420 724 793 669.

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Vychovatel 19 850 Kč

Vychovatelé (kromě vychovatelů pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami) vychovatel/ka. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19850 kč, mzda max. 25220 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Uvítáme absolventy pedagogicky zaměřeného studijního oboru. Vztah k mládeži, kreativita, autorita, improvizační schopnosti, kultivovaný zjev a vystupování. , kontakt tel. nebo e-mailem. Pracoviště: Střední uměleckoprůmyslová škola, bechyně, písecká 203, Písecká, č.p. 203, 391 65 Bechyně. Informace: Soňa Houdková, +420 733 344 473.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 20 000 Kč

Skladníci, obsluha manipulačních vozíků Pracovník skladu. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Osvědčení na VZV výhodou., Pracovní náplň:, Manipulace s materiálem/výrobky., Zajištění nakládky/vykládky materiálu/výrobků., Práce na vnitřním a venkovním skladě materiálu/výrobků., Příspěvek na stravování , Kontakt: emailem.. Pracoviště: Envi-pur, s.r.o. - soběslav, Wilsonova, č.p. 420, 392 01 Soběslav. Informace: Klára Okrouhlíková, +420 731 629 772.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 14 000 Kč

Pomocní skladníci výpomoc do skladu. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14000 kč, mzda max. 18000 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: Je možné se domluvit i na zkrácený úvazek. Je možné chodit i jen pár dnů v týdnu. Vše po domluvě. Vhodné i pro důchodce, studenty, ženy na mateřské dovolené., Výplata je vyplácená každý týden hotově, Nabízíme příjemné pracovní prostředí, dobrý kolektiv, měsíční bonusy k platu. Výplatu je možné vyplácet hotově každý týden., kontakt tel. nebo e-mailem. Pracoviště: Alvarak group a.s., Kanadská, č.p. 775, 391 11 Planá nad Lužnicí. Informace: Jana Žižlavská,, +420 777 750 425.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ilustrační foto

Již nejsou mezi námi

Ilustrační foto.

Na co zajít do kina

Libníč se vrátila do historie

V lázeňskou kolonádu se v sobotu proměnila náves v Libníči. V rámci letošních v pořadí již 12. slavností si obec připomněla svou více než 200 let dlouhou lázeňskou historii a zároveň oslavila 100 let Československa.

Události, které tento týden čekají Jihočechy

Jižní Čechy – V pondělí v 17 hodin bude v parku u Tabačky v Táboře odhalen „Nezapomník“, kamenný objekt připomínající 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Staví moderní zdravotnické středisko

České Budějovice – Alergologie, diabetologie, ale i kožní lékař nebo třeba zubař. Nejen to má být v novém lékařském domě, který vzniká vedle nákupního centra Géčko v Českých Budějovicích v těsné blízkosti sídliště Vltava. Jeho otevření je naplánované na duben příštího roku a jeho stavba vyjde na sto milionů korun bez DPH.

Až na vrcholky hor se 165 kily na zádech a neckyáda na suchu: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 18. až 19. srpna 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT