„Cítím se tak trochu jako Táborák,“ řekl včera v úvodu své již třetí návštěvy Tábora ve funkci prezidenta republiky Václav Klaus. Od roku 1995 je Čestným občanem Tábora, který dobře zná, neboť má nedaleko chalupu.

Pod klenbou Střelnice

Číší bílého vína přivítala prezidenta starostka Hana Randová. Pod klenbou Střelnice a před zaplněným sálem čekal na otázky z pléna. Osmělili se pouze dva studenti Táborského soukromého gymnázia. Prezident si je získal, ani on se příliš nekloní ke státním maturitám.
Novináři se například dozvěděli, že blokování hranic s Rakouskem považuje za nepřípustné, k návrhu nové Národní knihovny už nemá co doplnit a k obavám klimatologů vzkazuje, že rozhodně nechce přeměřovat všechny teploty na Zemi.
„Titul mé knihy to říká jasně. Moje otázka zní, co je ohroženo, zda klima, nebo lidská svoboda? Já říkám, že to druhé,“ upřesnil Klaus směrem ke své knize Modrá nikoli zelená planeta.
„Nemám žádný silný soud, nechte to na vládě,“ odpověděl na dotaz, zda bourat, či nebourat vepřín v Letech.
Dále řekl, že na dálnici D3 se mračí, neboť mu vezme klid u chalupy v Prudicích, nicméně chápe její potřebu.
Vůbec jako první hlava státu v novodobé historii navštívil Klaus závod na výrobu zapalovacích svíček. „Toho si moc vážím, zatím tu byli ministři nebo velvyslanci, ale prezident ještě ne,“ vyjádřil svou spokojenost majitel Brisku Mojmír Čapka.
Prezidentovi se pochlubil závodním autem, které sestrojil tým pracovníků závodu. „To je taková lahůdka, šlo by to,“ ohodnotil Klaus posezení v závodním vozu s šestirychlostní převodovkou, náhonem na všechna kola a výkonem 480 koní.

Medovina na rozloučenou

Na Žižkově náměstí si prezident ještě připil pravou medovinou, promluvil s občany i dětmi a před hotelem Nautilus podepisoval svou knihu. Poté se vydal na Písecko.