Svatý Jan Nepomucký je patronem vody. Ve Veselí ale nehlídá řeky, nýbrž náměstí Tomáše G. Masaryka. Možná proto tu Lužnice s Nežárkou tropí takovou neplechu. Paradoxně socha českého státníka zase zdobí nábřeží před kulturním domem.

Stěhování

Celkem logicky proto chtějí Veselští „nelogičnost“ napravit a obě skulptury prohodit.
„Když už tu máme náměstí Tomáše Garrigua Masaryka, měla by jeho socha stát právě tam. O jejím přestěhování se mluvilo už kdysi v souvislosti s revitalizací náměstí. Teď se tato záležitost vrací na pořad dne,“ uvedl místostarosta Veselí Václav Matějů.

Socha prezidenta Masaryka přitom na náměstí už několikrát v historii stála. Podle politického klimatu se ale stěhovala jednou z podstavce do depozita, podruhé zase naopak. Poprvé byl pomník válečným obětem, jehož součástí byla i prezidentova skulptura, odhalen 20. července roku 1930. O deset let později se už ale musela poroučet a na své místo se mohla vrátil až po druhé světové válce.

Tady vydržela kupodivu až do roku 1960. Pak ale očím veřejnosti socha zmizela. Kde byla uschována až do roku 1968, kdy se na krátkou dobu opět na podstavici objevila, se dodnes s určitostí neví.

„Mezi lidmi se tradovalo, že socha ležela nějakou dobu na dvoře veselského muzea. Pamětníci si ale nebyli jisti dobou, kdy tomu tak bylo,“ přiblížil kronikář města Václav Jelínek.

Zamířil na hřbitov

Po šedesátém osmém vydržel Masaryk na náměstí pět let. V roce 1973 byla jeho socha opět sejmuta a uložena do dřevěné bedny, v niž odcestovala do tehdejšího Muzea husitského revolučního hnutí v Táboře. Ostatní části pomníku obětem světových válek pak převezli na hřbitov, kde je sestavili na připravený základ. Jsou tam dodnes.

Socha TGM nyní stojí před kulturním domem, toto místo získala 3. června 1990.

Socha svatého Jana Nepomuckého - původní stav.

Socha Tomáše Garrigua Masaryka po roce 1945.

Jany mají dva

Sochy svatého Jana Nepomuckého jsou ve Veselí nad Lužnicí hned dvě.
„Pokud by se měla socha sv. Jana přemisťovat k řece Lužnici, potom zcela jistě ta, která stojí u Bechyňského potoka. Svatý Jan na náměstí je na svém původním místě a není jej třeba kamkoli stěhovat,“ míní Jelínek.

Kronikář sdílí názor s odborníky, a sice, že za úvahu stojí doplnit tento objekt o sochy dvou andělů a ohrádku, aby bylo učiněno původnosti zadost.
„U sochy Jana Nepomuckého stávali dva andělé. V padesátých letech ale svatý o své sousedy přišel. Když se jeden z místních komunistů vracel z hospody, rozhodl se s andělem po dělnicku vypořádat. Spadl ale na zem i s ním a zlomil si při tom ruku,“ přidal Václav Jelínek dávnou historku.

Vzali mu anděly

Socha patrona Jana Nepomuckého, která je nyní na náměstí, zde byla postavena již v roce 1878, a to nadací veselského měšťana Josefa Zemana. Spolu s anděly ji vytvořil pražský sochař J. V. Čapek. V době vlády bolševiků stál Jan už bez strážných andělů zapomenut u Nežárky, v ohbí ulice Hamerské.
Druhá Nepomuckého socha, která stojí u mostku přes Bechyňský potok, stávala původně u mostu přes Lužnici, na pravé straně cesty, z pohledu od náměstí. Přemístěna byla až v sedmdesátých letech 20. století, spolu s demolicí domů mezi řekami. To už se připravovala stavba tehdejšího klubu pracujících.