Jestli Kaňka skončí, nedovede si Naďa Pěknicová svůj život dál ani představit. Se svým synem, který trpí mentálním postižením a epilepsií, jsou totiž na jejích službách závislí. A proč by měla Kaňka skončit? Stát jí snížil dotaci o polovinu.

Ministerstvo chce letos mezi poskytovatele sociálních služeb rozdělit o 300 milionů korun méně než loni. Na hranu životnosti se tak dostane daleko více subjektů. Narozdíl od loňského roku na tom budou daleko hůř ambulantní a terénní služby.

„Celý systém je špatně. Pokud o rozdělení dotací rozhoduje ministerstvo nebo kraj, který je zároveň zřizovatelem většiny pobytových zařízení, dá peníze prioritně jim. Je to celkem logické, že je nechce nechat padnout. O penězích by měl ale rozhodovat nezávislý orgán,“ míní ředitel sdružení pro pomoc a podporu lidem s duševním onemocněním Fokus Tábor Pavel Kutil.

V kleštích

Zatímco v loňském roce přikleplo ministerstvo Fokusu 2,64 milionu korun, letos dostanou na službu sociální rehabilitace jen 800 tisíc.

„Dostáváme se do kleští. Jediné, na čem můžeme šetřit, jsou zaměstnanci. My ale musíme zároveň splňovat předepsaný počet personálu na počet klientů. Takže buď přijde kontrola a zavřou nás, nebo nebudu mít na lidi peníze a skončíme s touto službou stejně, což výhledově může zlikvidovat celý Fokus,“ uvažuje Kutil.

Do loňského roku tvořil podíl dotace ministerstva sociálních věcí na rozpočtu táborské Kaňky zhruba šedesát procent. Zbytek dotovali z plateb uživatelů, sponzorských darů, veřejných sbírek a grantů.

„Letošní rozpočet na denní stacionář, který je alfou i omegou naší činnosti, činí přes pět milionů korun. Žádali jsme o tři a půl a minulý týden nám přišlo z ministerstva vyrozumění, že dostaneme necelou polovinu,“ uvedla ředitelka Irena Lintnerová.

Odnese to pětatřicet klientů denního stacionáře. Kaňka už učinila úsporná opatření. Snížila úvazky zaměstnancům, kteří z loajality sice pracují ve stejném rozsahu jako dosud, ale za méně peněz. Zdražit musela Kaňka i služby pro klienty.

„Budeme platit minimálně o pět set korun měsíčně víc, takže to rozpočet rozhodně zasáhne. To by ale ještě nebylo to nejhorší. Když by Kaňka skončila, nebo by omezila služby v podstatě jen na hlídání dětí s postižením, syna bych zničila. Byl by to obrovský krok zpátky v rozvoji jeho osobnosti,“ vyjádřila se Naďa Pěknicová z Mezna.

Pomalá smrt

Přes razantní opatření, neví Kaňka, co bude v létě.

„Kroky, které jsme podnikli, nám jen pomohou prodloužit dobu, kdy můžeme bojovat, ale rozhodně nás to nezachrání. Ve finále bychom museli naše služby omezit na pouhé hlídání dětí, což by už vlastně ani neodpovídalo tomu, na co máme registraci. Stát by měl situaci přehodnotit,“ apeluje Lintnerová.

Na centrum denních služeb pro mladistvé klienty dostala skoro o polovinu méně prostředků i soběslavská Rolnička. „Také na chráněné bydlení, které je tradičně podhodnocováno, jsme získali v podstatě jen třetinů skutečných nákladů,“ upozornila mluvčí Rolničky Eva Janatová.

Kaňka, Fokus i Rolnička již podaly odvolání. V dubnu by se mohly ještě nějaké peníze v rozpočtu najít. Podle vyjádření krajského úřadu to ale rozhodně nebude plná částka, o kterou organizace žádaly.

Na otázky ohledně složité situace v sociální sféře odpovídal prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS) Jiří Horecký.

Loni na tom byly hůř pobytové služby, letos naříkají ambulantní a terénní. Myslíte si, že jde o nějaký záměr ministerstva?
V loňském roce na tom byly pobytové služby hůře v průběhu celého roku, protože ministerstvo práce prioritně podpořilo neziskový sektor. V závěru roku se však ještě dorozdělovala částka 800 milionů na sociální služby, a z té byly primárně podpořeny pobytové služby. Každopádně šlo ze státního rozpočtu v loňském roce poskytovatelům sociálních služeb o zhruba 300 milionů korun více.


Letos to totiž vypadá, že kraj a ministerstvo přálo více těm, které zřizuje. Není už chybná samotná koncepce, že o rozdělení peněz rozhodují ti, kteří jsou sami zřizovateli?
Současný stav není ideální a počítá se s jeho změnou a decentralizací. Každopádně jednotlivé kraje sestavují souhrnnou žádost za svůj region, kterou předkládají a obhajují před ministerstvem. Jsou tak přirozeně v jistém střetu zájmu, nicméně konečné slovo má ministerstvo. Pokud by došlo k tomu, že nějaký kraj bude chtít podporu převážně pro své organizace, pak dojde k vyjednávání s příslušným krajem.


Neziskovky posílají odvolání, jakou mají šanci uspět?
Na ministerstvu zůstalo 170 milionů korun jako rezerva pro organizace, jejichž činnost je kvůli ponížení dotací ohrožena. Tato částka bude v průběhu letošního roku přerozdělena dotační komisí ministerstva. Organizace mohou na rezort posílat rozklady na rozhodnutí o dotaci. Samozřejmě, s patřičným odůvodněním.


Každopádně nedostanou tolik, o kolik žádaly. Mají nějaké možnosti, jak se udržet?
Minimum organizací obdrželo částku, o kterou žádalo. Nelze dát uniformní návod, každá organizace je v jedinečné situaci. Každopádně většinou jdou cestou snižování nákladů, snižování kapacit dané sociální služby, zvyšování participace uživatelů.


Při představě, že některá zařízení kvůli nedostatku peněz skutečně skončí, tuhne krev v žilách. Co se stane se všemi těmi lidmi, kteří užívají těchto sociálních služeb a najednou se ocitnou bez nich?
Pokud je ukončením nějaké služby klient ohrožen na zdraví či na životě, je ze zákona odpovědná obec třetího typu. To jsou ale extrémní příklady. Jinak si musí uživatel najít jiného poskytovatele služby, ale to je opět možné pouze v některých lokalitách. Financování sociálních služeb ale není výlučnou povinností státu. Předpokládá se participace ze samosprávných rozpočtů, a několik krajů, ale i měst, pravidelně vyhlašují různé dotační tituly.