Poslední dvě hodovky, a titul mistryně je doma

Jak říká čtrnáctiletá mistryně republiky za starší žákyně v kuželkách Michaela Dvořáková ze Sezimova Ústí, do hry, bez které si nedokáže představit život, se může pustit každý. Jen je potřeba trénovat, trénovat a zase jenom trénovat. Tím se také sama řídí a její snaha přináší ovace. Když dosáhla titulu kuželkářské královny, nyní má za cíl dostat se na mistrovství světa.
Talentovanou reprezentantku Sokola Chýnov spolu s dalšími nadanými žáky chýnovské školy ocenil i starosta Pavel Eybert. „Už mě pozvali loni, přestože do chýnovské školy nechodím. Vážím si toho. Ocenění pro nejlepší žáky jsem získala za reprezentaci Chýnova," upřesňuje kuželkářka, která za několik dní opustí sezimovoústeckou školu na Školním náměstí a nastoupí studia soběslavského gymnázia. „Je prý pohodovější než táborské," uvedla ke svému výběru školy.

Vždy jsem si myslela, že kuželky jsou spíš pro statnější postavy. Ty jsi drobná a přesto lámeš rekordy. O čem ta hra tedy je?
Člověk nemusí být nějak namakaný, protože kuželky nejsou o síle. Samozřejmě, že nějakou mít musíte, ale hlavně jsou o přesnosti a o tom, jak se dokážete soustředit.

Jak těžká je vlastně koule?
Má okolo dvou kil a je stejná pro ženy i pro chlapy. Akorát děti mají menší.

Kdy ses začala tomuto sportu věnovat?
Hraji od osmi let a od devíti závodně. Když jsem ve třetí třídě začala, tak to bylo spíše jenom takové seznamování. Prostě jsme si jenom párkrát hodila. Menší děti by totiž neměly hrát tak často, aby to neškodilo jejich růstu, hlavně kolenům a kloubům.

To jsi hledala inspiraci v rodině? Nebo u kamarádů?
Hraje i taťka. Hrál v Rakousku a teď hraje v Německu. Jako malou mě bral s sebou na tréninky. To byl ještě v Táboře a se známým odešel do Chýnova, tak vzal i mě. Já pak začala hrát rovnou tam a na tréninky můžeme aspoň jezdit společně. Občas jsem si jen tak s dětmi hodila a začalo mě to bavit. Taťka mi říkal, že bych mohla jezdit na závody, tak jsem se toho chytla.

Jaké jsou předpoklady pro to, aby dítě mohlo hrát závodně?
Je to vlastně jedno. I fyzička se dá vypilovat. Hrát může každý, jenom pak člověk nemůže čekat úspěchy, když nemá nic natrénováno. Když děti vidí, že jsou všichni lepší než vy sám, nebaví vás to a je to hrozně demotivující. Proto je určitě lepší trénovat dopředu, a když to trochu jde, tak pak začít závodně. Já třeba nejprve trénovala jednou týdně.

Za koho dnes hraješ?
Pod záštitou chýnovského sokola hraju za jednotlivce celorepublikovou soutěž a pak s táborskými dětmi ligu za družstva. Zápasy jsou vždy v neděli buď v Táboře, nebo někde po republice a do toho dvakrát v týdnu trénuji.

Jsou kuželky fyzicky náročné?
Když někdo není zvyklý na ten určitý pohyb a jde si občas jen tak hodit, nemůže pak druhý den chodit. Je to ale spíše o tom soustředění, kam kouli položit, pak to jde. Důležitá je i psychika. Když vidím, že má někdo vedle mě víc bodů, už jsem nervózní, což je horší.

Hraje hodně holek v tvém věku?
V Jihočeském kraji jsme asi jenom čtyři od dvanácti do čtrnácti let. Hodně holek hraje na Moravě.

To se ale pak dobře vyhrává, když jste jenom čtyři…
No právě že moc ne, protože nehraju jenom proti holkám z kraje, ale se všemi z republiky.

Jak na tento sport reagují tvoji vrstevníci? Vzala jsi někdy spolužačky, aby si s tebou zkusily zaházet?
Přijde mi, že ve třídě máme spíš nesportovní typy. Moc se jim do toho nechce a už vůbec chodit pravidelně někam trénovat. Když už, tak hrají třeba fotbal nebo hokej. Když jsem vzala na dráhu kamarádky, to je asi pět let zpátky, moc to nedopadlo.

close zoom_in A co bowling? Máš k němu také blízko?
Hraje ho spolužák, tak jsem si ho taky zkoušela. Občas si hodím, ale kuželky mě berou daleko víc. Hry se liší v postavení kuželek, kouli, dráze, v pravidlech, oblečení. Bowling se může hrát prakticky v riflích, při kuželkách už musíte mít dres. Říká se, že je bowling jednodušší a myslím, že je to pravda. Hraje se spíš pro zábavu. Kuželky jsou postavené jinak. Člověk se už musí hodně přesně trefit, aby vše spadlo.

A jak konkrétně?
Většinou do ulice.

Co to znamená?
Kuželky jsou postavené do kosočtverce, a když trefíte tu přední, tak je to dobrý hod. Protože přední je král. A když se trefíte mezi první a druhou, tak to taky většinou padne. Kuželky pak popadají po straně. Záleží na přesnosti hodu, rychlosti, stylu a na tom, kam se koule položila.

Rozhodně to tedy není sranda.
To určitě ne. Často také slyším, že kuželky nejsou sport. Lidé je nedokáží odlišit od bowlingu. Když jsem pak ty dotyčné vzala na dráhu uznali, jak je to náročné. Druhý den se nemohli hýbat.

Která ocenění už máš doma?
Z celorepublikové soutěže pro děti od deseti do čtrnácti let jsem si vždycky odvezla z finále pohár. Byla jsem dvakrát třetí, jednou druhá a dvakrát první. Na mistrovství republiky za starší žáky jsou dvě disciplíny. Loni jsem byla první a druhá, letos jsem vítězství obhájila na plné čáře.

Jaké jsou na mistrovství republiky disciplíny?
První je na sto hodů po padesáti na dvou drahách. Pak je sprint. Ten je spíš o štěstí, o náhodě a o tom, shodit na každý hod co nejvíc.

Pamatuješ ještě na své začátky?
Třeba jsem neznala, jak se čemu říká. Když spadnou všechny kuželky, je to hodovka. Když netrefíte, je to fík. Já jsem si to s oblibou pletla. Takže padly kuželky, já křičela fík, a pak si ze mě dělali srandu.

Kamarádí spolu kuželkáři?
Já osobně jsem díky kuželkám poznala spoustu skvělých lidí, se kterými si dopisuji a v létě pojedeme společně na soustředění.

Podporujete se navzájem?
Nejsme sokové, ale naopak si fandíme. Loni na republice jsme se hodně seznámili. Když jsem vyhrála, všichni mě začali objímat a bylo to hrozně fajn.

A co letošní mistrovství?
Mistrovství bylo v Náchodě a odtud je moje největší letošní soupeřka. Trochu jsem se tam bála, protože mi bylo jasné, že bude mít velikou podporu, jak je domácí. Nepřidávalo mi ani to, že šla hrát přede mnou a nahrála opravdu hodně. Byla jsem vystresovaná. Když mě představovali, ještě řekli, že jsem obhájkyně titulu, všichni na mě koukali a já byla ještě víc nervózní. Hrůza. Holky mi ale všechny strašně fandily, a to mi hrozně pomohlo. Mistrovství se mi podařilo vyhrát o dvě kuželky. Záviselo na posledních čtyřech hodech. Zařvali na mě a mě to nakoplo. Potřebovala jsem hodit dvě devítky v dorážce za sebou a povedlo se! Takže jsem ji porazila. Už to bylo skoro nemožný, nikdo to nepředpokládal. Měla plné hlediště lidí z Náchoda, ty začínali slavit, bouchali pomalu šampaňské a já to zvládla v posledních hodech. Vůbec jsme nedoufala, že bych mohla loňské vítězství obhájit. Takové úspěchy člověka hrozně povzbudí.
Další den se hrála druhá disciplína – sprint. I tady mi lidé fandili a já si odvezla první místo.

Měla jsi někdy chuť se na kuželky vykašlat?
Třeba na začátku této sezony. Vůbec mi to nešlo. Najednou, jako kdyby mi vybouchla hlava, a vůbec jsem nevěděla, jak to tam položit, aby to šlo dobře. Už i taťka z toho byl docela zdrcený a nevěděl, jak mi ještě poradit. Smůla začala v září a začalo se to zlepšovat až v lednu.

Dotáhla jsi to ale na výbornou…
To sice jo, ale na začátku sezony jsem z toho byla hrozně nešťastná. Občas to tak bývá, že je najednou smolné období. Říkala jsem si, že se snad ani neprobojuji na finále. Nenapadlo by mě, že z toho bude nakonec nejúspěšnější sezona.

Mohla bys skončit?
Nemohla. Když mi to nejde říkám si, že se na to nevykašlu, aspoň bych se nemusela stresovat. Napadlo mě to mockrát. Ale pak mi dojde, že jsou kuželky moje závislost a skončit bych prostě nemohla. Chyběly by mi. Já jsem se v nich zkrátka našla.

Taťka je asi tvůj největší fanda.
Je. On mě i trénuje a jezdí se mnou po zápasech. Sedí za mnou na dráze a snaží se mi poradit. Říkal, že asi nebudu po něm. On když má něco otočit, tak se mu to nepovede.

Máš ještě jiné koníčky?
Baví mě mažoretky, rekreačně plavu, jezdím na bruslích, lyžuji. Ale závodně jenom kuželky. Také ráda čtu. Teď jsem třeba četla Mámin seznam. Máma od dvou synů onemocněla rakovinou. Zkrátka ráda čtu zajímavé příběhy.

Jaký máš cíl?
Dříve jsem říkala, že chci vyhrát celorepublikovou soutěž. Teď budu přestupovat do dorostenců, kde to bude těžší, protože budu zase nejmladší. Asi bych chtěla obhájit zase republiku v dorostencích a dostat se na mistrovství světa.