Nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).

Číslo nové 8, staré 5, josefínské 5:
Dřevěný domek tento dávno již zbořený a zmizelý, stával přes cestu naproti tzv. „hengstovně“ při ohradní zdi za bývalým ovčínem, kde dnes malé políčko místo to označuje. Bývalo to obydlí panského vodáka, jak se již r. 1774 připomíná. V Josef. katastru 1785 je pod č. 5 vyznačen „panský byt pro panského vodáka“, zahrádka přitom panská dle cesty, druhá záhrádka za stavením dle ovčína zahrady běžící.
Také r. 1789 nalézáme to číslo označeno jako panský byt vodáka. Později bydlil tu chmelař. Při r. 1806 poznamenáno, že podezděno dřevěné obydlí chmelařovo č. 5. st.

V popise panských budov z r. 1832 čteme o č. 5.: Obydlí chmelařovo je zcela z břeven zroubeno a došky přikryto, měří 6 sáhů 1 stopu délky a 3 sáhy šířky. Jest v něm síň, klenutá kuchyně, světnice, komora, vedle pak malá stáj. Mimo kuchyni vše ostatní má stropy z krajin a podlahy hliněné. Chmelař a hlídač připomíná se tu ještě r. 1850. Chmelař a štěpař Václav Röhlich měl od r. 1822 domek č. 11 „pod kopcem“.

V domku tomto bydlíval také sluha panského důchodu Šťastný, bývalý poslední panský „dráb“ jenž sázíval prý ještě „pětadvacet“ odsouzeným poddaným. R. 1845 podal Fr. Beránek ze Šebířova u kraj. úřadu ústní stížnost na drába Šťastného pro ztýrání, ale potom od ní upustil.
V soupisu obyvatelů uvedeni: Frant. Šťastný, vysloužilý veterán od kyrysnického pluku arcivév. Františka, manželka Kateřina, syn František, dcera Terezie a dvojčata Eleonora a Marie. V městském muzeu vožickém je podobizna posledního panského drába vožického a je tam i lavice, na níž bývali odsouzenci vypláceni.
Dnes není již po domku památky, zmizel jako mnoho jiných. Číslo 6 přeneseno pak na dům, kde bydlili deputátníci.

Čís. nové 9, staré 232, josefínské nedohledáno:
Vrchnostenským dekretem ze dne 5. září 1826 František Doubek obdržel povolení, aby na panském místě u hradu domek „pod setnici, komoru a dvoreček vystavěl, a protože už vystavěl, tak se tento domek Nro 232 Frant. Doubkovi k jeho vlastnickému svobodnému a dědičnému užívání a vládnutí v ceně 40 zl. CM. (konvenční mince čili ve stříbře) do vlastnictví odevzdává a připisuje. A protože na svůj náklad vystavěl, tedy se mu cena odpisuje“. Připsání stalo se 10. dubna 1831.

V soupisu obyvatelů domku uvedeni jsou: Frant. Doubek, úřední sluha, manž. Kateřina, syn František hrnčíř, syn Filip, Václav, dcera Rosalie. R. 1833 28. února odevzdal Frant. Doubek domek synovi Janovi (?) za 40 zl. C. M. a rodiče kladou si nárok na výměnek. Domek „pod kopcem“ patřil pod právo zámecké, byl tedy tzv. purkrechtní.

R. 1852 na základě patentu ze dne 7. září 1848, 4. března 1849 a minist. nařízení ze dne 27. června 1849, provedeno bylo „vyvazení gruntů“ čili vykoupení dávek ze smluv emphyteutických pocházejících. Tím zrušena byla břemena na domku váznoucí jednak bez náhrady (nezáplavně), jednak za náhradu (záplatně).

Bez náhrady zrušena břemena: vrchnostenské právo předkupní, povinnost popel do vrchnostenské flusárny odváděti, pivo, kořalku a sůl od vrchnosti kupovati, obmezení v chovu hovězího dobytka, při prodeji domku vždy nový zápis bráti, kancelářské outraty platiti, vrchnostenské právo kontrakt anulirovati (zrušiti), domek v šacovní (odhadní) ceně nazpátek vzíti a domkáře vlastnictví zbaviti, závazek ve vrchnostenské práci se potřebovati nechati, 13 dní pěší naturální práce (roboty).

Břemena zrušená za náhradu: jménem stálé emphyteutické činže gruntovní 4 zl. 40 kr. víd. čís. (1 zl. 52 kr. stř), 5 procent laudemium z poslední kupní ceny 40 zl. stř. činí 43/4 kr., dohromady tedy 1 zl. 56 ¾ kr., z toho odpadá 1/3 za daně aj. 39 kr. Zbylé dvě třetiny 1 zl. 17 ¾ kr. patří co výkup vrchnosti a bude tato dávka ročně odváděna od 1. května 1852, a mimo to zaplatí domkář náhradní jistinu 25 zl. 55 kr. stř.
V soupisu obyvatelů uvedeni: Jan Doubek, švec (ve službě ve Vlčkovicích), manž. Anna, synové Jan, Josef, Antonín, dcery Anna, Františka.
Jan Doubek prodal domek r. 1864 15. ledna Antonínu Doubkovi a jeho manželce Marii za 240 zl. víd. čís.

Od Antonína Doubka koupil domek r. 1879 Václav Procházka s manželkou Marií, po nichž sdědil jej vnuk Antonín Procházka a Karolina Vítková r. 1927.
Blíže domku připomíná se r. 1729 bělidlo, které vrchnost pronajímala.