Tuto šanci dostal před více jak rokem právě v táborské nemocnici. Jako trvalý jáhen – což je první stupeň svěcení – se stal nemocničním kaplanem. „Je to trochu nezvyklé, protože jsem ženatý a mám rodinu. Katolická církev to však v případě jáhenství dovoluje.“

Práci kaplana v nemocnici pokládá za sice leckdy obtížnou, avšak naplňuje ho její smysluplnost.
„Občasné zkušenosti s navštěvováním nemocných jsem měl už z dob svého fungování ve farnosti. Toto je však práce na plný úvazek. Sice obtížná, ale zároveň velmi zajímavá.“

Nejčastěji navštěvuje pacienty na oddělení následné péče. Ti zde často tráví i dobu několika měsíců a možnost si s někým pohovořit velmi vítají. „Posláním kaplana je hlavně umět naslouchat. Jsem pro ně takovou vrbou.“ Svou prací tak pomáhá pacientům překonávat pocity opuštěnosti a poskytuje jim celkovou psychickou podporu.

„Člověk, který tu leží, se většinou zamýšlí nad svým životem a jeho duše dostává zabrat.“ Občas se mu stává, že se pacienti po svém návratu z nemocnice domů ozývají s poděkováním. „To člověka vždycky potěší, obzvlášť pokud se jim dobře daří.“

Rád také vzpomíná na případy, kdy pomohl pacientům znovu navázat kontakt se členy rodiny. „Lidé si většinou předtím potřebují utřídit myšlenky, a to se jim nejlépe podaří, pokud o tom mohou s někým mluvit. A právě v tom jim mohu být nápomocný.“ Energii si po práci dobíjí návštěvami památek.

„S manželkou jezdíme po výletech, ráda fotí různé sakrální stavby.“ Z fotografií už řadu let vzniká stolní kalendář.