Vojtěch Vrtiška měl v sobotu 16. března hned několik důvodů k radosti a oslavám, ke svým 22. narozeninám si totiž díky svému smělému a kreativnímu cukrářskému umění nadělil i titul nejlepšího pekaře. V rozhovoru pro Deník se vrátil i k natáčení, emotivním okamžikům v průběhu show a prozradil něco málo ze svého soukromí i plánované budoucnosti.

Jaký byl váš nejsilnější okamžik v soutěži? Očekával jste, že se dostanete až do finále?

Samozřejmě finále bylo obrovsky silný zážitek, umocněný tím, že ho se mnou prožívali i moji nejbližší. Určitou šanci na vítězství měl každý z nás. Já se snažil si nepřipouštět, že soutěžím. Soustředil jsem se na to, abych odevzdal výrobky, se kterými budu spokojený a za které se nebudu muset stydět. To byla moje hlavní meta.

V kuchyni se Vojtěch Vrtiška (21) z Mladé Vožice motal už v dětství, ale bavilo ho spíše vaření. Nyní soutěží v pořadu Peče celá země České televize.
Peče celá země a Vojta z Mladé Vožice s ní. Fandí mu rodina, přátelé i cizí lidé

Co vás nejvíce pobavilo? A proč?

Vtipných momentů byla spousta, až mě kolikrát mrzelo, že se ani do vysílání nevešly. Vypíchnout jen jeden by bylo těžké.

Co vám naopak bylo upřímně líto?

Nejtěžší pro mě bylo, když vypadla Martinka a Martin. Byli mi velkou oporou.

Jak jste snášel kritiku poroty?

Já se snažil veškerou kritiku vnímat jako konstruktivní zpětnou vazbu, která je pro mě důležitá, abych se mohl posunout někam dál.

Co vám soutěž dala a co vzala? Jak vám účast v soutěži změnila život?

Naštěstí na plné čáře vede položka „co mi dala“. Dala mi nové přátele, nový rozhled, obrovské zkušenosti. Ano, stálo to spoustu stresu, času, podepsalo se to na mém studiu i osobním životě. Ale neměnil bych. Po výhře bych schoval cenu pod postel a šel dál, jako dřív. Ve dne se učím, v noci peču… vlastně tak funguji doteď, jen je víc očí, pro které můžu tvořit, a za to jsem moc vděčný.

Iveta Ferusová.
Učitelka Iveta z Prachatic předvedla své umění v Peče celá země

Co vás nejvíce na natáčení překvapilo? Máte nějakou perličku, veselou historku, zvláštní náhodu?

Mě osobně překvapil obrovský rozsah štábu, který za celou soutěží stojí, a jeho sehranost.

Co pro vás bylo snadné a co vám naopak nešlo?

Myslím, že i v soutěži bylo vidět, že rád peču věci, na kterých se dá nějakým způsobem kreativně vybít. Takže ať už jednotlivé dorty nebo minidezerty byly fajn. Naopak soutěž mě naučila mít rád například záviny, se kterými jsem tehdy hodně bojoval.

Jak vnímáte ohlasy diváků, fanoušků, kamarádů i rodiny?

Ohlasů je obrovské množství. Vůbec jsem to nečekal a naštěstí jsou z naprosté většiny pozitivní. Z toho mám obrovskou radost.

Pokud vyhrajete, jak naložíte se získanými financemi, chystáte například nějakou oslavu?

Oslava určitě bude. I proto, že vysílání finále padlo na datum mých narozenin.

Trochu osobněji, řada lidí se ptá, jestli máte nějakou lásku? Prozradíte něco ze svého soukromí?

Ale já Vám to klidně povím. Mé momentální časové rozpoložení, v kombinaci se studiem medicíny a pečením, je v podstatě rovno celibátu.

Co chystáte do budoucnosti, chcete se dále věnovat pečení i na nějaké profesionálnější úrovni?

Myslím, že je dobré si nechat nějaká tajemství a překvapení, takže můžu jen říct, že pečení mi už nikdo nevezme.

Jaké povolání je vaším snem s ohledem na to, že studujete lékařskou fakultu UK?

Na školu jsem nastupoval se sympatiemi k urgentní medicíně. Ale uvidíme. Třeba se vše ještě změní.

Vojtěch Vrtiška o sobě a pečení

„Od malička jsem se motal mamince i babičce v kuchyni. Zatímco si jiné děti hrály s plyšáky, já měl svoji vařečku, která mě doprovázela všude, i při návštěvách lékaře. Baví mě mnohanásobná radost, kterou dokáže jeden sladký výrobek dát. Pečení je pro mě ventil. Je to kreativita, seberealizace. A když jsem smutný, tak i terapie.“

O sobě: Studuji 1. lékařskou fakultu na Univerzitě Karlově. Díky studiu se pohybuji mezi Prahou a Mladou Vožicí nedaleko Tábora, kde mám svou rodinu. Volný čas dělím mezi pečení, kaligrafii a jízdu na koni.

O rituálech: Rituály nemám. Bohužel. Nemyji troubu svěcenou vodou ani netančím tajný hulahula tanec, aby se mi nezdrcl krém. Možná právě proto se občas srazí.

O inspiraci: Obdivuji cukráře, na jejichž výrobcích je vidět jejich osobní rukopis a originalita, což v dnešní době není tak časté. Ale vnímám to třeba u Cedrica Groleta nebo Josefa Maršálka. Já sám se snažím neopisovat a držet si svůj vlastní styl. Hodně mě inspiruje příroda a vyjížďky na koních. Jednou mě takto například praštila do hlavy větev černého bezu. A kromě boule z toho byl i bezový dort.

O reakcích: Nejčastěji dávám své výrobky posoudit své mamince. Měl jsem ale také velkou radost z dojetí svých přátel, když jsem jim upekl svatební dort.

Recepty z Peče celé země