Dívky se honily okolo zaparkovaného auta. V tu chvíli k nim přišla Libuše Heřmanová a zeptala se: „Nechcete tancovat?“ A tak to všechno před jedenácti lety začalo. Dnes má taneční studio Žába jedenáct skupin. Dvě z nich se probojovaly až do finále v New Yorku.
„Začínaly jsme jako taneční skupina Žába; bylo tu pár holčiček ve věku od pěti do dvanácti let,“ říká zakladatelka Žáby Libuše Heřmanová. Postupně se přidávaly další. Ty bylo třeba rozdělit do více skupin. „Dnes už jsme taneční studio. Máme jedenáct skupin a v nich sto devadesát dva tanečnic,“ upřesnila Heřmanová. A vyhrávají, co se dá.


Pavouček z polštáře
V hlavní kategorii už tančí pamětnice. S Žábou se vlní v rytmu deset i jedenáct let. „Jako páťačky jsme se honily o polední přestávce okolo auta. Paní Heřmanová tam čekala na dceru,“ vzpomíná Lucie Paurová z Veselí nad Lužnicí. V té době se právě přistěhovala a zakládala ve Veselí taneční kroužek. „Hledala holky na ulici. Přišla za námi a zeptala se, jestli nechceme tancovat. My kývly a jsme tu pořád,“ podotkla Lucie.
„Já zase byla taková vtěrka. V době, kdy mi končila v hale gymnastika, vedla paní Heřmanová taneční aerobic pro dospělé. Nejdřív jsem jen koukala přes sklo, pak jsem se vetřela k nim,“ vypráví veselská tanečnice Michaela Mašková. I ona už s Žábou tančí přes deset let.
Úspěchy ale nepřišly hned. „Ty holky z nejstarší skupiny dlouho prohrávaly. Možná proto jsou dnes tak dobré. Prostě se nenechaly odradit,“ vyhodnotila Heřmanová. Na první významější krajské soutěži se jim dokonce ostatní smáli. „První naše choreografie se totiž jmenovala Pavouci. Kostýmy jme měly doma ušité. Na zadek jsme si připevnily polštář s nalepeným křížem a z něho trčelo osm nožiček. A k tomu jsme se jmenovaly Žáby,“ doplnila Lucie .
Za svůj úspěch vděčí nesporně i tomu, že si po celou dobu zachovaly svou tvář. „Nenechaly jsme se nikdy ovlivnit krátkodobými trendy. Vždy jsme měly v choreografii vlastní prvky, podle kterých nás už potom všichni poznávali,“ poznamenala Heřmanová. Z pavoučků postupně vyrostly víly a v současné době je Žába sama o sobě trendem.
„V Třeboni na mistrovství coftballu jsme byly zařazené do programu jako kulturní vložka. Vše bylo načasováno na minuty. Když jsme chtěly začít tančit, CD s naší hudbou nechtělo v jejich přehrávači hrát. Tak nám pustili rádio a poslali nás na parket. Taky jsme to nakonec odtancovaly,“ vypráví Michaela.


Samy ve finále
Letos dvě z jedenácti skupin přivítala Evropa. Po celostátním kole postoupily do chorvatské Poreči. „Procházely jsme kvalifikací. Tam odpadla spousta týmů. My už viděly jen ty, které postoupily až do semifinále. Technicky na tom byly skvěle. Nohy jim létaly až nad hlavu,“ tvrdí Heřmanová. Žáby si však věřily v choreografii. A právem. „Najednou vidíme, že do finále jsme postoupily jediné,“ upozornila vedoucí.
Všechno ale stojí peníze. Účast na evropské soutěži Discodrom zasponzorovali dárci. S cestou do Ameriky je to ale těžší. „Náklady na jedno děvče jsou skoro čtyřicet tisíc. Něco už máme, něco zaplatí rodiče, ale pořád je to spousta peněz, které nám chybějí,“ připustila Heřmanová. Přesto se Žáby do New Yorku 11. července vydají. Sponzoři jsou stále vítáni.
„I když nám nabídnou nějakou částku po návratu, budeme vděčné. Hodně jsme se kvůli cestě zadlužily,“ informuje vedoucí.
Nejen poslední úspěch svědčí o tom, že veselské Žáby dnes patří k republikové špičce. Byla by velká škoda, kdyby jejich další růst ztroskotal na nedostatku peněz.