V pondělí budou mnozí hoši a muži vstávat s radostí, že konečně nadešel jediný den v roce, kdy mohou svým ženám beztrestně trochu vyčinit. K holčičímu pískotu se kdysi přidával i řev řehtaček. Tato tradice nahrazující zvonění zvonků, již ale téměř vymizela a řehtačky už jsou k vidění většinou jen v muzeích. Jako v Blatském v Soběslavi.

O jejich symbolice nám řekla etnoložka a kurátorka etnografických sbírek Zuzanu Čermáková:
„Stojaté řehtačky ve větším provedení a ovládané klikou byly záležitostí kostelních prostorů. Používaly se místo zvonění zvonky, které na

Zelený čtvrtek odletěly do Říma. Umlčení zvonů symbolicky znázorňuje mlčení apoštolů v době utrpení a zmrtvýchvstání Krista.
Dnes se koledníci vybaví většinou jen pomlázkou a dívky barevnými vajíčky. Každé vyšlehané děvče by mělo omládnout. „Pomlázka patří mezi nejstarší lidové obyčeje v českých zemích. Vztahuje se ke slovu omládnouti, a to za pomoci mladých vrbových proutků. Síla probouzející se přírody se tak přenáší i na člověka," dodává.

Pomlázkou se zamilovaní také oficiálně hlásili k vážné známosti. Pokud si muž odnesl červenou kraslici, měl vyhráno. S tím souvisí také barva pentlí, kterými by děvčata měla koledníkovi odměnit. Červená mašlička znamená lásku a náklonnost, žlutá naopak odmítnutí, zelená přátelství a modrá naději.

I obdarování vejci má svůj význam. Musí být vždy plná, protože duté skořápky nesou smrt. „Duté skořápky mají podobný význam jako prázdné ulity hlemýžďů zdobící postavu Morany, kterou se při vynášení smrti loučíme se zimou," podotkla Zuzana Čermáková.

Malí i velcí

Na mnoha místech se od pravých zvyků Velikonoc buď úplně opouští, nebo se udržují jejich místní obměny. „Velikonoční svátky vnímáme buď jako svátky jara, svátky obnovy života v čase konce zimy nebo jako křesťanské svátky umučení a zmrtvýchvstání Krista. Záleží na přesvědčení každého z nás. Myslím si, že se tato doba připomíná mezi lidmi stále, i když již v obměněné podobě, což je ale přirozený projev vývoje společnosti," uzavřela Zuzana Čermáková.

Koledníky ale vždycky potkáte ve Vřescích u Tábora. „Chodí tady celá ves. Děti jdou vředu a za nimi starší. Společně odříkávají koledu. Menší dostanou něco dobrého a jiní nějakého toho panáčka. Pak to všichni společně oslaví," popisuje průběh Michaela Niepřej, která do Vřesců jezdí k babičce.

Velikonoční tradice vznikla ve 14. století a nejprve koledovali chlapci i dívky společně. Později se tento zvyk, jenž měl přinést do domácnosti hojnost, zdraví a mládí změnil ve prospěch mužů.