Přicházející zima už o sobě dává vědět. Pro lidi bez domova tak nastává nejtěžší období v roce. Podle Evy Chejlavové, sociální pracovnice Terénního programu Tábor při Diecézní charitě České Budějovice, eviduje Budějovická charita bezdomovce v Táboře v rámci terénního programu. V současnosti ví o 106 lidech bez domova. „Terénní pracovnice aktivně spolupracují se zhruba 60 bezdomovci,“ upřesnila Eva Chejlavová.

POČTY LIDÍ V NOUZI

Podle statistik charity se počet bezdomovců v Táboře zřejmě snižuje. Její pracovníci v roce 2016 evidovali celkem 173 bezdomovců, v roce 2017 to bylo 163 a následující rok 115 klientů. „Statistiky však mohou být zkresleny, protože evidujeme pouze ty osoby bez domova, které využily naši pomoc,“ vyjádřila se Eva Chejlavová.

TEPLÁ POLÉVKA

Pracovníci charity působí v terénu v přirozeném prostředí bezdomovců. „Lidé bez domova dostávají polévku v kelímku venku – pravidelně každý den. Pro velkou porci teplé polévky si mohou přijít každou středu od 14.30 do 15.30 hodin na výdejní místo k Jordánu,“ zmínila.

Oficiální sbírku ošacení letos Diecézní charita České Budějovice v Táboře nepořádala, i přesto laskaví lidé potřebné oblečení nosí. „V terénním programu máme zatím dostatek čepic, šál i dek. Určitě nepohrdneme rukavicemi, botami, spacáky nebo teplou mikinou či svetrem,“ dodala Eva Chejlavová. Lidé mohou tyto věci osobně donést do zázemí Terénního programu Tábor na adresu Dobrovského 705 (nedaleko střední zemědělské školy).

KDE SLOŽIT HLAVU

Podle ředitelky táborského G-centra Jaroslavy Kotalíkové využívají bezdomovci v Táboře také služeb noclehárny v Zavadilské ulici. „Noclehárna je určená pro muže, kteří zde mají možnost vyprat si a osprchovat se,“ řekla ředitelka. Po domluvě jsou služby k dispozici i pro ženy.

TEPLÉ ŽIDLE

Noclehárna G-centra nabízí 12 lůžek. „V současnosti lůžka využívá čtyři až pět klientů, jejich počet zatím nenarůstá,“ dodala ředitelka. Pokud by udeřily větší mrazy, jsou pracovníci noclehárny připraveni přidat i takzvané teplé židle, které lidem v nouzi sice neposkytnou velký komfort, ale umožní jim strávit noc v teple bez rizika umrznutí. „Lidem bez domova také nabízíme poradenství a pomáháme jim například s doklady,“ zakončila Jaroslava Kotalíková.

KLIENTY NEHODNOTÍ

Univerzální rada pro ty, kteří ztratí střechu nad hlavou, podle Evy Chejlavové neexistuje. „To, že se člověk ocitne na ulici, má vždy velmi osobní důvod. Proto klienty nehodnotíme a nemoralizujeme. Z praxe však víme, že pokud člověk na ulici opravdu nechce zůstat, měl by využít všechny dostupné možnosti, které má k dispozici,“ sdělila.

Znamená to začít spolupracovat s kurátorem, úřadem práce, odborem sociálních věcí a případně využít podpůrné sociální služby, jako je právě Terénní program Tábor, Auritus při Farní charitě Tábor nebo táborské G-centrum s noclehárnou. „Pokud člověk zůstane na ulici déle jak půl roku, návrat je pro něj mnohem těžší. Ostudou není říct si o pomoc, ale dostupnou pomoc nevyužít,“ uzavřela Eva Chejlavová.

PŘÍBĚH Z TÁBORSKÝCH ULIC

Pan Pavel byl úspěšný podnikatel, měl manželku a dvě děti. Žil v nádherném domě, byl opravdu šťastný. Dle svých slov hodně pracoval, chtěl své rodině totiž dát všechno.

Později se jeho domovem stal park a druhá lavička zleva. Jak se to mohlo stát? Jeho rodina se rozpadla. Manželka si našla jiného partnera, protože pan Pavel hodně pracoval, a jak sám přiznal, nevěnoval se rodině tolik, kolik by si zasloužila. S rodinou trávil méně a méně času. Pan Pavel nechápal, co udělal špatně. Ano, hodně pracoval, ale všechno dělal pro rodinu.

Jednoho dne jeho žena odešla a vzala s sebou i jejich děti. Tíha samoty ho dohnala k alkoholu, který mu vzal sílu pracovat a udržovat prosperující firmu ve stabilním a funkčním stavu. Přišel o firmu, dům, ale nejvíce ho bolela ztráta rodiny. Ztratil smysl žít, což mu vzalo energii a sílu bojovat, chtěl se tedy upít k smrti.

Když jste na něho narazili v parku, jak sedí na lavičce a popíjí, pohrdavě byste ho obešli. Ale kdybyste s ním měli možnost mluvit, tak byste zjistili, že je to vlastně hodný, vzdělaný pán, který s širokým úsměvem vítá každého, kdo si s ním chce povídat.

Každý příběh by měl mít konec. Tento zlomený muž odešel. Odešel sám, na své lavičce. Pan Pavel svůj boj vzdal už dávno. Jeho přáním bylo mít zpět svoji rodinu, to se bohužel nepovedlo. Ze spárů alkoholu se jen těžko dostává ven.

I přes snahu terénních pracovníků se život pana Pavla zachránit nepodařilo. Ale dle jeho slov mu vždy největší radost udělalo to, že se k němu někdo chová jako k člověku. Pomocí nemusí být jen peníze, oblečení či bydlení. Někdy stačí jen milé slovo a respekt.

Příběh z Terénního programu Tábor zaznamenala Eva Chejlavová.