Život na vesnici je krásný, ale nepohodlný až nudný. Tak jej vidí dvaadvacetiletá Romana Tůmová z Tábora, která ani po studiích nechce Prahu opustit.
„Na vesnici mi chybí servis města, obdivuji každého, kdo v ní trvale žije,“ přiznává.
Na podnikání na vesnici už si vylomil zuby nejeden odvážlivec. Jsou ale i vytrvalci.


Boj o přežití
„Dnešní situace už není tak idylická jako před šestnácti lety, kdy jsem otvírala obchod. To ještě nebyly supermarkety,“ potvrzuje Milena Belšánová, která vede smíšenou prodejnu v Borotíně.
Miroslava Bártíková z Jistebnice zase vlastní pekárnu s prodejnou a naráží na stejný problém. „Na vesnici není práce, takže lidé jezdí do města, kde si samozřejmě i nakoupí. Zdejší prodejci jsou pak závislí hlavně na turistech, ale během roku jsme v obchodě hlavně pro maminky na mateřské a důchodce.“
Obě se snaží lákat zákazníky na místní produkty. V Borotíně na ručně pletené cibulové copy nebo med od místních včelařů, v Jistebnici zase na vyhlášené rohlíky. „Zbohatnout se z takového podnikání nedá, ale uživit ano,“ dodala Belšánová.
O lepší situaci mohou hovořit hospodští. Zatímco Opařany přišly o dva obchody, hospodu mají opravenou. „Dva obchody máme teď zavřené. Jeden měl potraviny se zeleninou, druhý potraviny a řeznictví. Myslím si, že je to reakce na supermarkety,“ odhaduje místní občan Martin Polák.
O místo na slunci se ale na vesnicích snaží i podnikatelé z jiných oborů. Klasikou je možné nazvat například kadeřnictví a holičství, benzinové pumpy nebo řemeslné dílny. O štěstí lze hovořit v případě, že má vesnice svého lékaře nebo školu.


Čím lákají
Úspěšná v tomto směru je Jistebnice, které se služby poměrně rozšiřují.
Minulý měsíc si tu dokonce svou ordinaci otevřel veterinář a do města už lidé nemusejí jezdit ani pro drogistické zboží. Na druhou stranu však ženy zřejmě přijdou o stálou službu kosmetického salonu. „Podnikám tu něco málo před dva roky, ale bohužel to není na slušnou obživu. Proto se nyní snažím rozjet salon v Táboře, kde bych byla třeba tři dny a dva dny tady,“ upozorňuje zákaznice kosmetička Šárka Hroncová.
Rozšiřování nabídky služeb pro zkvalitnění života občanů je i úkolem vedení obcí. Proto se snaží vycházet podnikatelům vstříc, především příznivými pronájmy prostor.
„Nájmy vysoké určitě nemáme a díky tomu u nás mohou fungovat služby i v oblasti zdravotnictví,“ míní starosta zmíněné Jistebnice Vladimír Mašek.
„Prostory jsem si musela na vlastní náklady opravit, ale nájem platím opravdu minimální,“ potvrzuje politiku jistebnické radnice Hroncová.
Stejně vstřícnou cestu zvolili i v Borotíně. „Snažíme se lidi lákat na minimální pronájem prostor. V současné době sháníme skláře, který by se ujal zařízené provozovny. Jsme připraveni mu nabídnout jisté výhody,“ naznačil starosta Antonín Brož.


Omezené možnosti
Jako se vesnice nikdy nevyrovná městu v počtu obyvatel, nevyrovná se mu ani v zajištění všech služeb. A tak občané vždy najdou něco, co jim v místě bydliště chybí.
„Myslím si, že nedostatečné je autobusové spojení o víkendech a také, že tady není koupaliště,“ jmenuje některé nedostatky Veronika Kromková z Borotína.
Starosta Brož o přání lidí ví, ale má svázané ruce nedostatkem peněz, které se každým rokem v obecní kase sejdou: málo obyvatel, málo i peněz z daní. „Lidé po koupaliště volají, vím o tom, ale bohužel to není jednoduchá a rychlá záležitost.“
Jistebnické trápí absence bankomatu nebo otevírací doba pošty. „Ta vyhovuje jen lidem v důchodu a ženám na mateřské,“ stěžuje si Marie Vacková.
Chotovinští by už zase rádi chodili za zábavou do kulturního domu. „Prostory určené pro kulturní vyžití jsme před časem musely uvolnit škole. Nyní se je ale snažíme vrátit zpět kultuře,“ naznačil starosta Zdeněk Turek.

Petra Kosová