Vřesce spolu s Dubem, Podolím, Malenínem a Ratibořicemi tvoří Ratibořské Hory. Od mateřské obce jsou vzdálené dva kilometry, od Tábora přibližně osm.

Počtem obyvatel se řadí mezi malé vesnice, evidováno je tu totiž jen 46 adres a některé z nich jsou obydlené pouze sezónně. Před pěti lety zde trvale žilo pouhých 90 obyvatel.

STŘÍBRNÁ HISTORIE

Nahlédnutím do historických pramenů můžeme zjistit, že celá oblast kolem Ratibořských Hor patřila mezi nejvýznamnější důlní revíry u nás. Nachází se totiž na Českomoravské vrchovině, která je na nerosty a rudy obsahující stříbro bohatá. První stříbro tu objevili už koncem 13. století, nejvíce v prostoru rozcestí silnice Vřesce Ratibořské Hory a polní cesty do Dubu. O počátku hlubinné těžby je zmínka v životopise Karla IV., Vita Caroli, kde se hovoří o jisté hornické osadě Bresnicz (což byly pravděpodobně právě Vřesce). První stříbro se zpod vesničky na světlo světa podívalo v 16. století, ale největší rozmach přišel v polovině století osmnáctého. Důlní stroje tu dočista utichly až roku 1927.

O historii těžby stříbra v tomto regionu seznamuje i naučná cyklostezka Stříbrná osmička, která Vřesci prochází. Na informačních tabulích rozesetých na 50 kilometrů dlouhé trati se dozvíte o těžbě na Mladovožicku všechno, a poznáte i nejvýznamnější dochované památky.

Tolik ke vřesecké stříbrné historii, je čas na trochu současnosti. Obec se výrazným způsobem nevymyká vesnicím, které jsme doposud navštívili. A to v dobrém smyslu. Obchod, školu, ani hospodu tu sice nemají, přesto se nedá říci, že by místní nějak strádali. I tady se ctí tradice jako je stavění májky, velikonoční pomlázka nebo dětský den.

Jak potvrzují místní obyvatelé, žije se tu klidně a i když jim zde spousty věcí chybí, mají tady v podstatě vše, co potřebují. Dobrou partu, kterou mezi sebou mají, chválí i Petr Vostrčil.

,,Lidi tu drží při sobě, pořádají se různé brigády, když je něco potřeba. Třeba nově se postavila veranda u naší kulturní místnosti," vysvětluje Táborák, který ale ve Vřescích tráví kromě víkendů celý rok.

Kulturní místnost se nachází v budově bývalé Jednoty a odehrává se tu většina kulturních akcí. Budovu dostali místní kdysi od starosty, aby si z ní vytvořili multifunkční místnost.

,,Ženský to tam vyzdobily, udělaly z toho noblesní restauraci, kulturní místnost. Slaví se tam narozeniny, čerti, Silvestry. Měli jsme tu dokonce i svatbu, na kterou přišlo šedesát lidí," popisuje Petr Vostrčil vřesecké místo pro společné setkávání, které má hned dvě místnosti a funguje také jako hospoda.

VŠICHNI SI VĚŘÍ

Za pravdu mu dává i Jiří Vandrovec. ,,Skoro tam na tom nechaly, ruce, jsou šikovný. Je to tam moc hezký, hlavně ty oslavy. Když se všichni sejdeme, nikdo se nepopere a tak decentně se pobavíme a jdeme zase domů. Nemůžeme si tu stěžovat," dodává s úsměvem.

Kdo chce, a má k dispozici klíče, může si do klubovny přijít posedět, sám si natočit pivko, zapsat kolik kousků padlo a zase jít po své práci. Důvěra je tu samozřejmostí. V zimě si tu mohou zatopit v kamnech a pak si v teple i promítnout film. Televizi i plátno tu mají.

Ti nejmenší obyvatelé Vřesců mají nejbližší mateřinku a základku v Ratibořských Horách, navštěvovat ji mohou od první do páté třídy. Větší děti pak musejí dojíždět a volí si školu mezi Mladou Vožicí a Táborem. V mateřské obci mají taky nejbližší poštu a praktického lékaře.

K malé vesnici také roky patří vločkárna, kde své uplatnění našli lidé z širokého okolí i několik místních. Pokud si tak koupíte tyčinky z ovesných vloček, nebo müsli, s velkou pravděpodobností na nich uvidíte jako výrobce právě Vločkárnu Vřesce.

Klára Hejdová