Oblíbené české komedie, divadelní hry či politická situace v zemi posloužila jako inspirace při vymýšlení krátkých scének, jimiž v sobotu maškary pobavily zástupy diváků. Již po jedenačtyřicáté uspořádali Skaličtí masopustní průvod, který je největší na Táborsku. Přes stovku nadšenců v kostýmech za bujarého veselí obešlo šest vesnic na trase dlouhé pětadvacet kilometrů.

Před příchodem masopustního času to ve Skalici začíná vřít. Tématem debat nejen u piva se stává akce První maškary po konci světa. Všichni se sejdou v hostinci U Rumcajse a videem z minulého ročníku navodí atmosféru.

„Začínáme se domlouvat už měsíc předem. Příprava je velmi náročná. Ústředí máme ve Skalici a v okolních vesnicích se skládají další alegorické vozíky, kde hrajeme krátké scénky. Ty jsou každý rok jiné, podle toho, co je zrovna v zemi aktuální," popsal přípravy Luboš Kostrba, šéf Maškarního sdružení Třebiště, Skalice a Rybova Lhota.

Také podotkl, že ubývá nadšenců, kteří by akci organizovali. „Doufám, že se k nám přidají mladí, aby tradice do budoucna nezanikla," přeje si Luboš Kostrba.

Ještě poněkud ospalí účastníci průvodu se sejdou v brzkých hodinách ve Skalici, aby se doladily poslední chybičky a alegorickým a občerstvovacím vozům nic nechybělo. První kroky vedou v 9.30 hodin do Rybovy Lhoty. Naskládané na valnících za traktory pokračují maškary do Radimova, Hlavatec, Želče, Třebiště a zpět do Skalice.

Žlutá inspirace

Příjezd konvoje již s napětím očekávaly v každé obci desítky lidí, kteří vybíhali z domovů, aby nezmeškali ani minutu originálního představení. Hned na začátek všechny rozproudila rodina Jílkových, inspirovaná animovaným seriálem Simpsonovi. Jen málokdo by nevěřil, že nejsou praví.

„Tři týdny jsme vymýšlely kostýmy. Samotnou scénku jsme nacvičovaly asi tři dny předem. Je to spíš taková improvizace. Paruky jsme si objednaly, šaty ušily a dodělaly molitanové hlavy. Kostýmy si nikdy nepůjčujeme, není to ono," vysvětlila Dana Jílková s dvojčaty Danou a Lucií.

Diváci uklidnili své bránice jen na malý okamžik a žlutou rodinku vystřídala scénka s církevními restitucemi, při níž premiér rozdával statky, pole a miliardy. Naopak při důchodové reformě se mělo přispívat na Kalouse. „To je trefný. Nemá to chybu," povzbuzovali maškary diváci.
Zřejmě asi každý by se zalekl, kdyby se setkal z očí do očí s kancem. Tady se ale nikdo nemusel obávat. Na řadu přišla totiž parodie Slavností sněženek. Děti a dospělé nadchly i hudební scénky. Na valníku, který beze vší pochybnosti dříve obývaly slepice, to rozjel „František Ringo Čech" s tanečnicemi a songem Šuby duby Amerika. Podobný efekt mělo i taneční vystoupení hoštických žen na motivy snímku Slunce, seno, jahody. Rozdíl byl pouze v tom, že pod umělými prsy a čepečky se skrývali muži. Poslední představení trefně parodovalo Dívčí válku.

„Dříve jsem s maškarami jezdil, ale kvůli zdraví to už nejde. Chodím se na ně aspoň podívat. Je to tady velká tradice. Scénky jsou rok od roku lepší," chválil Zdeněk Hamerník ze Skalice.

Tradici masopustu obnovili ve Skalici roku 1973. Jejím zakladatelem je Vladimír Podojil: „Jednou jsme seděli v hospodě a s chlapy jsme si řekli, že by bylo dobré tady začít dělat masopusty. Tak jsme se toho chytli a tradice se drží dodnes. Dříve nás chodilo méně a jen do dvou vsí. Měli jsme jednu bryčku a do Hlavatec nevedla silnice," vzpomínal.

Peníze, které maškary vyberou se použijí na sponzorování dětského dne ve Skalici nebo pro další fungování sdružení.