„Začalo se formovat Občanské fórum a já si myslel, že do něj s námi půjdou. Jenže podepisovat moc nechtěli, byli už režimem zlomení. Dvacet let trpěli a již nechtěli nikam vstupovat," vzpomíná na dobu před 25 lety letos sedmapadesátiletý podnikatel.

Druhá polovina listopadu mu změnila život. Stal se aktivním spolutvůrcem všeho, co se v Táboře dělo, řečnil k davům. „To bylo na náměstí, čekal jsem, že se proslovu někdo ujme a já se jen přidám, ale najednou mne pan Kolibík vystrčil. Tak jsem vystoupil a vyhlásil, že zakládám Občanské fórum a aby se přidali další. S Josefem Čápem a inženýrem Slabým jsme pak i obvolávali fabriky."

Mezi demonstranty zavítal i psycholog Milan Nakonečný, který byl na počátku 70. let z politických důvodů vyhozen z filozofické fakulty, kde učil. Potom kromě jiného například až do poloviny 80. let učil na pedagogické škole v Soběslavi. Sametová revoluce ho v roce 1990 vrátila za katedru Karlovy univerzity. Z ní pak jeho kariérní cesta vedla na Jihočeskou univerzitu do Českých Budějovic. Dodnes žije v Táboře. „Nabádal nás, že komunismus je třeba odsoudit, neboť je horší než nacismus," dodává Jiří Návara.

Podpořit pád komunismu chodila na náměstí i Irena Vávrová z Tábora. „Dělala jsem na Silonu a chodili jsme na Žižkovo náměstí. Tenkrát mě z toho až mrazilo. Vedení podniku nám dovolilo zúčastňovat se demonstrací, oni totiž tenkrát měli dost strach, tak nám nedělali problémy," vrací se k 25 let starým událostem, kdy jí bylo 25 let.

Sametová revoluce Ireně Vávrové podstatně změnila život. „V prosinci toho roku jsem přišla do jiného stavu, tak to byla velká změna," směje se a dodává, že z vývoje je zklamaná a klidně by mohla přijít další revoluce.

Autor: Alena Šatrová