Tradice je tradice. S těmito slovy si každý rok Michal Svatoš obleče staré hadry, nasadí čepici, vezme do ruky hůl a vydá se společně s ostatními nadšenci na pochod. Dělá to už od roku 1999 a na jeho holi přibyl včera už dvanáctý odznáček jako důkaz toho, že pochod Tří veteránů absolvoval. Chyběl jen jednou, veteráni se letos vydali z jistebnického náměstí do šest kilometrů vzdáleného Brtce už potřinácté.

„Chodím to rád, už ze zvyku. Každý rok ve stejných šatech se stejnou holí. Už to ale není jako dřív. Chodilo méně lidí a většina z nich dbala na to, aby měla kostýmy. Dneska už to nikdo neřeší, lidé chodí v civilu a také třeba o hodinu dřív, aby si měli v hospodě v Brtci kam sednout. Už to nemá takovou atmosférou, jakou pamatuji, ale mám tu tradici rád,“ vypráví Michal Svatoš.

Nejraději prý má, když je hodně sněhu, který křupe pod nohama a dá se jít po loukách a polích. Jeden ze zakladatelů celé akce Ondřej Mácha ale včera vedl účastníky kvůli blátu raději po silnici.

Poprvé se letos celé akce zúčastnila Andrea Peková. Na trasu se vydala s kamarády už hodinu před plánovaným startem, aby si v hospůdce zabrali místo. „Moc se mi to líbí, jen to počasí není na procházku nic moc. Je zima a fouká vítr. Zpátky už naštěstí nejdeme pěšky, přijede pro nás kamarádka,“ říká.

Pochodu se každý rok účastní desítky, někdy i stovky lidí všech věkových kategorií. Maminky tlačící kočárek, děti na kolech nebo na saních, rodiny, senioři. V Brtci je nečeká jen domácká atmosféra a teplo, ale hlavně vyhlášený chleba se sádlem a topinky. Jako upomínku si pak každý může zakoupit a nechat přitlouct na hůl památeční odznak z názvem pochodu a rokem.

Zpátky už je na každém, jak se dostane. Zda trasu absolvuje znovu nebo se nechá do Jistebnice odvést autem. Pravdou ale je, že většina účastníků končí v jistebnickém kulturním domě, kde začíná večerní taneční zábava.

Tradici pochodu Tří veteránů drží ve stejný čas také v Nadějkově. Tamní účastníci mají ale jiný cíl, Svoříž.

HISTORIE POCHODU
Už je to řada let, kdy začali dva kamarádi a švagři, Jaroslav Kadlec zvaný Čára a Jaromír Strádal zvaný Sedmilhář, oba už v důchodu, chodit na nedělní vycházky. Postupem času se k nim přidal i bývalý předseda Národního výboru Ludvík Dušek, kterému se říkávalo Holoubku. Cíle měli různé, někdy zašli i na poutě do okolních městeček, ale často končili v Brtci. Po čase dva kamarádi zemřeli, Čára zůstal sám a protože jiného parťáka neměl, na nedělní vycházky přestal chodit.
Bylo to už několik let po tom, co tři kamarády osud rozdělil, když se těsně po Vánocích sešla v jistebnické hospodě na pivě skupina lidí. Shodli se na tom, že vlastně mezi svátky je takový prostor, kdy se nic neděje, a že by to do Silvestra chtělo něco podniknout. Tehdy pronesl Ondřej Mácha památnou větu: „Tak půjdeme pozítří do Brtce, jako chodili Čára s Ludvíkem a Sedmilhářem.“
Domluvili se na tom, že si každý vezme hůl jako nosili oni a nějaký kostým, aby to nebyl jen tak obyčejný pochod.

PETRA NOVOTNÁ