Sem přesně před sto lety došel pěšky od žižkovské reálky v Praze po čtyřech dnech putování středoškolský profesor Antonín Benjamin Svojsík, zakladatel českého skautingu, a skupina prvních českých skautů. Bylo jich třináct a veškeré vybavení si vezli na těžkém dvoukoláku.

Svojsík testoval, zda takový způsob prázdninového života bude pro tehdejší chlapce zajímavý a lákavý. Táborští junáci se rozhodli, že první tábor napodobí a zároveň si připomenou celou stoletou historii českého skautingu.

Skautské putování

„Proto jsme také začali třídenním putováním starších skautů, symbolicky rovněž s dvoukolákem, do okolí Vorlovské myslivny. Cestou navštívili místa jako legendární skautské tábořiště Sluneční zátoka, kde si svá dobrodružství prožili i Hoši od Bobří řeky, vedení spisovatelem Jaroslavem Foglarem, skauty přezdívaným Jestřáb, i hrad Orlík nad Humpolcem," popsal zástupce vedoucího tábora Michael Kučera, kterému nikdo neřekne jinak než Bobr.

Děti při hrách poznaly počátky českého skautingu od roku 1912 až do první světové války a založení Československé republiky. Program pokračoval obdobím první republiky, kdy se hoši věnovali boxu či lukostřelbě.

Během her, které připomínaly druhou světovou válku, byla pro skauty připravena střelba i topografie.

„Nechybělo ani simulované násilné ukončení táborů gestapem, které se v roce 1940 nevyhnulo ani našemu oddílu," zmínil Bobr.
Kromě toho se v plánu tábora objevily aktivity, které dětem připomněly léta krátkého obnovení činnosti Junáka v letech 1945 a 1968. Skauti hráli baseball, tvořili z kůže a lezli po lanových lávkách.

Největší úspěch u dětí sklidilo srovnávání časů. Skauti plnili úkoly nejdříve historickým a potom moderním způsobem.
„Například ve zdravovědě ošetřovali odřené koleno, velkou řeznou ránu na zápěstí a vyvrtnutý kotník nejprve tak, že vyráběli odvary z kopřiv, jako dezinfekci přikládali listy jitrocele a obvazy nahradili starými kusy prostěradel. Poté stejná zranění léčili dnešními prostředky," popsal aktivitu vůdce oddílu Václav Růžek, přezdívaný Váška.

Bobr doplnil, že zajímavé bylo i předávání jednoduché zprávy. Od signalizace morseovkou s opravdovým armádním vybavením až po soudobé radiostanice a internet.

„Viděl jsem to jen v televizi a v muzeu. Zkoušel jsem to poprvé a měl jsem v těch tečkách a čárkách hrozný zmatek," svěřil se se zážitkem Tomáš Matoušek, který je mezi kamarády známý pod přezdívkou Kaktus.

Dobová kuchyně

Děti však nepoznávaly jen tehdejší práci a činnosti, ale také dobovou kuchyni. „Vařili jsme jídla našich prababiček, například bramborové placky a tak zvaná jáhloto, neboli rizoto z jáhel, které bylo typické pro druhou světovou válku. V táborové kuchyni se však objevil i suchý chléb, na němž si děti mohly představit porci jídla, kterou dostávali lidé v koncentračních táborech," vysvětlil Bobr s tím, že v jídelně vždy hrála dobová hudba podle toho, jaké období zrovna prožívali.

„Byl bych rád, kdyby vše, co zde kluci poznali a co se naučili, uměli použít i v normálním životě," dodal Bobr. Spolu se šesti kolegy se stará o devětadvacet kluků.

Lucie Janečková