Dříve povolení na výstavbu židovského hřbitova musela odsouhlasit vrchnost. Pokud kývla, hřbitovy mohly být zakládány, ovšem hodně daleko od města nebo vesnice. Mnohdy dostaly místo až na hranici katastru, nebo území sousední obce.

Z těchto důvodů leží židovský hřbitov přibližně kilometr a půl jihozápadně od Jistebnice, mezi poli, nedaleko osady Pohoří. Je obdélníkového tvaru, orientovaného ve směru na východ – západ. Jistebnicí také protéká potok neobvyklého biblického názvu Cedron, který tak připomíná Starý zákon a potok vinoucí se pod Olivetskou horou.

Jistebnický židovský hřbitov je chráněnou kulturní památkou České republiky. Na své ploše kolem 2158 metrů čtverečních se do dnešního dne dochovalo dvě stě jedna náhrobků.

Přesné datum založení hřbitova není známo, zmínka o první jistebnické židovské komunitě se datuje z doby před rokem 1531. Hřbitov tedy může být i o něco starší.

„Pravdou je, že místní židovský hřbitov je poměrně dost starý, datum založení ale neznám. Já jsem se o jeho historii nikdy sám nezajímal, ale traduje se to po vesnici," vysvětlil svoji domněnku František Laurin, který se zabývá místní historií.

Že toto osídlení bylo dosti významné, dokazuje fakt, který z poměru počtu židovských obyvatel k velikosti města vyplývá. Bohužel se především o židovských domech a modlitebnách dochovaly jen ojediněle se vyskytující zmínky.

„V podstatě se v Jistebnici už nejspíš nenajde nikdo, kdo by se židovské historii ještě věnoval. Býval tu pan Dušek, ale ten už je bohužel po smrti," informovala Marie Nováková, referentka z jistebnického městského úřadu.

Už koncem sedmnáctého století žilo v Jistebnici okolo dvanácti rodin, což je poměrně vysoký počet. Mezi nimi se nacházelo i několik rodin kohenských.

Kohen měl biblický původ a dříve to býval židovský kněz, potomek Aronův. Proto lze na hřbitovech nalézt i náhrobky se symbolem žehnajících rukou zmíněných kohenů, kteří takto žehnali shromáždění Židů v synagoze. Podle informací, byl posledním uskutečněným pohřbem obřad datující se před rok 1943.

Osobnosti

Jistebnická židovská komunita, která přestala existovat podle zákona z roku 1890 s sebou nesla i řadu významných osobností, jako například numismatika Viktora Katze, veřejného činitele a mecenáše výtvarných umělců Leopolda Katze a komunistického publicisty André Simona. Všichni mají svůj pomník na jistebnickém židovském hřbitově v Pohoří.

Za zmínku stojí jistě Leopold Katz, který byl úspěšný advokát, mecenáš umění, nálezce Jistebnického kancionálu a zakladatel Spolku českých akademiků – židů.

Leopold Katz, jakožto gymnaziální student, v létě roku 1872 sháněl pro školní úkol o dějinách Jistebnice podklady na místní faře. Ve staré almaře našel částečně skrytou knihu v dřevěných deskách, v černé poškozené kůži, později vzácnou národní památku Jistebnický kancionál z 15. století.

Přes profesora táborského gymnázia Hanka Mejsnera a faráře Schullera se rukopis dostal k Františku Palackému a následně až do Národního muzea.

Zdejší náhrobky

Nejstarším z dochovaných náhrobků je ten z roku 1641, nesoucí text, který ve volném překladu zní: „Zde leží muž vzácný/poctivý a bez hany. Jeho dům byl vždy otevřen pro chudé a ubohé , po dlouhá léta svého života byl obětavým představeným zdejší obce, důstojný pán Ašer Kac syn pana Jakutiele Kace zemřel 17. listopadu 1640."

Vzhledem k jejich pravidelnému rozložení na ploše hřbitova se předpokládá, že část z nich dnes již nemusí stát na svých původních místech, jak upřesnil Mojmír Malý za společnost, jejíž náplní je vykonávat správu většiny nemovitostí ve vlastnictví Židovské obce v Praze.

Kromě náhrobků se v areálu dochoval dům tahary. Jedná se o místnost, kde byla rituálně omývána těla zemřelých před pohřbem. Kamenný stůl určený k omývání se dochoval na našem území jen v několika málo lokalitách, a to v Drážkově u Kamýku nad Vltavou nebo Kožlanech.

„Většina náhrobků je v dobrém stavu," podotkl Mojmír Malý. Jedná se většinou o náhrobky barokního a klasicistního stylu. Pomníky jsou s nápisy jak hebrejskými, tak německými i českými.

Jistebnický židovský hřbitov je ve vlastnictví Židovské obce v Praze a o jeho údržbu se stará společnost Matana. „Když byl můj muž ještě živý, chodili jsme tam spolu hrabat listí a starat se o jeho celkový vzhled, aby nechátral. Dnes už má hřbitov na starosti jedna společnost, která mu dává novou podobu," doplňuje paní Dušková, rodačka z Jistebnice, která ale v současné době už žije v Táboře.

Nová doba

V druhé polovině 90. let začala celková stavební i restaurátorská obnova židovského hřbitova, z jehož plochy zmizela i nežádoucí náletová vegetace. Následně dělníci opravili márnici – taharu, ohradní zeď a vztyčili většinu do té doby povalených náhrobků.
V současné době je zajištěna průběžná údržba a do budoucna správce počítá s odborným restaurováním cenných náhrobků.

Autor: Kamila Bílá.