Rychlostní plavání s ploutvemi je neobvyklou, ale celkem známou disciplínou. Táborský oddíl juniorů je jedním z nejlepších v republice, již pravidelně se umisťuje v horních polovinách tabulek evropských i světových šampionátů.

„Teď u nás plave 18 dětí v rozmezí do sedmi do osmnácti let," upřesňuje. Podmínky pro přijetí nejsou nijak těžké. „Stačí, aby dítě dvakrát přeplavalo bazén. Nejdůležitější je v tomhle sportu pracovitost, výdrž a cílevědomost. Hlavní je vydržet. Proto je také první půlrok velikým sítem. Přihlásí se třeba 15 dětí a zůstane jich s námi sedm. Je to náročný sport," netají náročnost. Problém také nastává, když volají rodiče a ptají se, jak velikou zátěž děti dostávají. „Když jim řekneme, že někdy musí uplavat i tři kilometry, děti nepřijdou," říká.

Oddíl rychlostního plavání s ploutvemi začal existovat díky potápěčům v roce 1982. Teprve o rok později však mohly začít plavat děti. „Zpočátku téhle disciplíně nikdo příliš nefandil, a tak nebyl nikdo, kdo by chtěl mládež trénovat," vzpomíná Pavel Hlinka, trenér závodních plavců s ploutvemi. Když začínal, byl oddíl pod vedením domu dětí a mládeže a až postupně se postavil na vlastní nohy.

Laikům to ani na mysl nepřijde, ale dvanáctileté děvče uplave za dvě hodiny ve vytrvalostním tempu i šest kilometrů. Při tréninku nesmí chybět ani typické vybavení ploutve a monoploutev, se kterou pohyb člověka ve vodě vypadá jako z pohádky O malé mořské víle. „Ploutve vhodné pro závodní potápění a plavání stojí přibližně 800 korun. Ceny monoploutví pro začátečníky a mírně pokročilé se pohybují okolo tří tisíc," poukazuje kouč také na fakt, že se při vrcholové úrovni vůbec nejedná o levnou zábavu.

„Pro světové, špičkové výkony si sportovci nechávají dělat ploutve na míru a ty stojí kolem 12 až 15 tisíc. Rozhodující je velikost nohy. Vyrábějí se tak, aby byl kotník po nazutí vzhledem k holeni v ostrém úhlu, čímž se zvyšuje hlavně záběr. Největší úspěchy slavil tým na přelomu roku 2000. To si vyplavili několik mistrovských titulů. Například Karel Kural, několikanásobný mistr republiky v juniorech i v dospělých, reprezentoval republiku na mistrovství světa v Řecku. Dvakrát byl ve finále a obsadil krásné 14. a 16. místo. Účastnil se závodů v Rusku i Francii.

„Kolem Karla se vytvořila taková motivační aura a spoustu mladších kluků, kteří s ním byli v oddíle, posunul kvalitativně o třídu výš. Byl obrovským vzorem pro hodně našich plavců. Nyní pracuje v Holandsku," pochlubil se Pavel Hlinka jednou z týmových hvězd.

Poslední víkend v květnu se ve Zlíně koná mistrovství republiky. Pět závodníků z Tábora na něm nemůže chybět. Velikou nadějí je pro tým Michal Hanzal, který by podle slov kouče mohl potrápit všechny plavce, kteří chtějí dosáhnout na medaile.

V Táboře se letos uskuteční již 11. ročník Velké ceny Tábora, na nějž se dostaví plavci republikových kvalit.

„Rád bych podotkl, že nebýt příspěvků města, nejspíš by náš oddíl už nefungoval. Finančně nám velmi pomáhají," vzkazuje Pavel Hlinka, který doufá, že se jeho malým i velkým plavcům povede dobře nejen v bazénu, ale i v životě.

Plavkyně Nela truhlářová, mistrině republiky v roce 2013.

Nela Truhlářová

Co tě na plavání s ploutví baví?

Líbí se mi neobvyklý pohyb ve vodě, je to jako když napodobujeme pohyb delfínů. Je to jiné, než když plavete bez ploutví, líbí se mi hlavně ta rychlost, které běžně při plavání člověk nedosáhne.

Jak dlouho plaveš s monoploutví?

S dvouploutví už plavu od šesté třídy. Teď chodím do prváku na zemědělské škole tady v Táboře.

Můžeš se pochlubit nějakými úspěchy?

Nejlépe jsem byla čtvrtá na mistrovství České republiky v roce 2013.

Proč sis vybrala právě tenhle sport?

Přivedla mě k němu moje mamka. Dřív jsem dělala akvabely, od první až do páté třídy. Protože se mi pohyb ve vodě se mi líbil, vyhlédla mi mamka tohle plavání. Když jsem to viděla, hrozně mě zaujalo.

Autor: Veronika Gigalová